Rozhovor s Burning Boyem

Toho kluka jsem zaregistroval už v době, kdy se na Flédě v Brně začalo hrát electro, on stávál vyhulenej před sálem a naslouchal. Vysokej zrzek s kamennou tváří a nalakovanými nehty se nedal přehlídnout. Za pár let jsme se konečně seznámili, dal mi desku Moisturize a říkal, že je to už jeho druhé LP. Zněla dost dobře divně a když ji na Vice Start Party odehrál naživo ve stylu metrosexuálního karaoke, málem jsem šel koupit kulatý sušenky, abych mu dal medaili.

Proč máme s tebou dělat rozhovor skoro rok potom, co ti vyšla deska? Možná jste si jí nebyli jistí, ale teď už tomu prostě neuniknete. Velmi dobře. Teď máš právo ve zkratce říct svůj životní příběh.

Nejdřív jsem měl punkovou kapelu Elation, pak jsem udělal sám album na komplu a ošahal si elektroniku. Jmenovalo se Suffer4Beauty a byla to průprava na druhou desku Moisturize, kde jsem už přesně věděl, co chci. Když jsem ho dodělal, strašně se mi vleklo piplání se zvukem. Mezitím jsem se tady dal dohromady s lidma z FaVU, začal jsem chodit na jejich večírky a začal jsem to album hrát a hraju čím dál víc.

Taky pořádáš burning pARTy. Poslední dobou se s nima roztrhnul pytel.

Baví mě na akcích spojovat lidi. Dávám dohromady takový kombinace, až je z toho úlet a lidi čumí. Teď je to tak nakoplý, že prostě nestíhám zařazovat zájemce do programu. Normálně si můžu vybírat, koho vezmu, to mě poser. Nevim, mám asi dobrej rok. Nebo měl jsem, teď jsem zvědavej, co bude. Když jedeš, tak jedeš, pak se to ale začne srát a sere se. No a v tu dobu udělám nejvíc válů.

Jeden tady zrovna máme. Co špatnýho se ti stalo?

No fakticky je to docela stará skladba a dodělal jsem ji až teď, muselo to dozrát. Kecám. Nebyl čas, ale je fakt, že jsem ho dělal dost v krizi. Ale není to o depresi. Možná vyčerpání. Jedu nadoraz a tehdy jsem skoro dorazil. Mě prostě pohoda, sluníčko, lehárko nenakope prdel, abych šel a na měsíc se zamkl u komplu. Jen s papírkama a kýblem hulení. Vlastně je to hrozně nezdravý ta hudba, když se do toho fakt dostanu, jsem dost mimo a nekomunikuju. Musím dávat pauzy mezi skládáním, jinak by ze mě byl úplnej asociál.

Jak to vypadá s dalšími novými věcmi?

Dlouho jsem řešil jak dál, měl jsem docela odstup a trochu i nějakej závazek, pak jsem se na něj vysral a tak jsem to tam sypal, jak mě napadlo a pak jsem se zase srovnal a už zase přesně vím, co tam chci mít.

Hmmm… Rozumím.

Teď ten komp musím donutit, aby to vyplivl, jak chci já.

Máš v tomhle kreativním směru nějaký vzory?

Nemám vzory, ale inspirace. Hudbu dělám jako architekturu a texty píšu jak nějakej fucker. Líbí se mi Oscar Niemeyer a Kaplický, to je frajer. Sral na to, že si na něho všichni ukazovali jako na blázna a mezitím vytvořil dílo, který ještě 50 let lidi nepoberou. To mě motivuje, že si pak můžu klidně stoupnout na pódium, pustit si beat z iPodu a valit karaoke punk show. Ale kdybych si měl vybrat nějakej vzor, tak mě napadá snad jedině Jan Palach.

Fajn. Tak co Burning boy a pyromanství?

Tím jsem si prošel jako malej. Na základce mi jednou učitelka zabavila dva zapalovače, se kterýma jsme chodili po škole střílet petardy. Jednou jsem na táboře dokonce vyhodil hajzl do vzduchu.

Jak jsi za to musel pykat?

Nijak, nejsem blbej. Ten hajzl mi nedokázali. Ale kvůli pitomejm zapíkům hrozili i cosi o vyhazovu nebo přeřazení. Ale já jsem byl v té době ještě strašně nadějnej školák, tak to nakonec nehrotili.

To teda určitě máš nějaký "burning" pokřik. Jakej je ten do 2010?

Macho picho! Nastolím burning culture.

Hromadný upalování?

Metaforicky. Chci lidem ukázat, že se věci dají dělat i jinak a že stojí za to do toho jít! Keep burning.