Fotografie ze syrové graffiti scény vznikající v Soulu

FYI.

This story is over 5 years old.

Různě

Fotografie ze syrové graffiti scény vznikající v Soulu

Přestože graffiti je v jihokorejském Soulu stále ještě docela novým jevem, jádro zdejší writerské scény je horlivé a země je zároveň lákavou destinací pro známé a ostře sledované zahraniční vandaly.

Když jsem byl na podzim v Soulu, Jižní Korea byla zahalena do hustého oparu smogu. Korejci by vám řekli, že tato šedá mlha je ještě horší než v Číně nebo Mongolsku, ale nekonečné kolony aut v oblasti snadno dostupného metra nebudou asi jediným problémem, který ji způsobuje. V Soulu je moderní blahobyt a předraženo. Nové skleněné budovy vyrůstají z lesů kancelářských věžáků a kamkoli se otočíš, útočí na tebe komplexy luxusních apartmánů. Nejimpozantnější ze všeho je ovšem gigantická Lotte Tower, jejíž výstavba finišuje na jižním břehu řeky Han. Se svými 1 800 stopami je vyšší než newyorské One World Trade Center.

Reklama

Nebyl jsem zde ovšem kvůli architektuře, vydal jsem se do Soulu hledat graffiti. V tak rozvinutém a moderním městě může graffiti působit jako anachronismus, ale přestože je tato umělecká forma v Jižní Koreji stále opravdu mladá (především pokud jde o nelegální pieces pro osobní uspokojení), v Soulu je opravdu hodně writerů s velkým potenciálem. Město se také v posledních letech stává oblíbenou destinací světových vysoce profilovaných vandalů, mezi něž patří například notoricky známá americká dvojka UTAH a ETHER, BUKET TKO, Francouz MOSA, WANT z Tokia (s dalšími členy transkontinentální 246 crew), MINT, BUNI a vyhranění SODUS s CHUBEM.

Pro zdejší writery představuje relativní neposkvrněnost městského teritoria velkou příležitost. „Je toho mnoho, co můžeme dělat," říká mi u kafe NANA, začínající writerka a téměř jediná žena místní scény. „Tohle město nabízí neuvěřitelný možnosti. Myslím, že je naprosto jedinečný."

NANA začala tagovat před deseti lety, jelikož jí to přišlo jako sranda a protože v té době měla většina graffiti v Soulu převážně pestrobarevnou uměleckou podobu. Ilegální bombing byl tehdy spíš vzácností. „Všimla jsem si, že v časácích o graffiti ve světových metropolích lze daleko častěji narazit na fotky tagů a throw-upů," vypráví NANA. „Tak jsem si začala říkat, proč jich  u nás nemáme víc? To bychom měli napravit."

Podle BARNESE, který se do Soulu přistěhoval před deseti lety, vznikla zdejší graffiti scéna někdy v polovině devadesátých let. První generace writerů převzala graffiti spolu s hip-hopovou a B-boy kulturou ze Spojených států, přičemž čerpala hlavně z časopisů a internetu. Umělci jako HUDINI, PICASSO, VANDAL a další se zaměřili na barevnou složitou produkci a tvořili především se svolením majitelů budov. Kontinuálně pracovali na své technice a dovednostech. Až na pár výjimek převzali místní writeři latinku, aby se oprostili od korejských znaků.

Reklama

Zatímco zde působilo několik příležitostných bomberů, mezi nimiž byli například taggeři WK a HONG3, byla to spíše malá skupinka lidí, jako je NANA, DIMZ a později 4BLK, která za posledních pár let posunula místní ilegální street bombing na vyšší úroveň. Tito umělci postupně ovládli nejrůznější čtvrti, jako je Hongdae (studenty oblíbená pro svůj noční život a nákupy) a Itaewon (čtvrť, která se snaží své území zuřivě bránit před nováčky a často i cizími writery).

„Když jsem začínal, všichni mě nenáviděli," říká DIMZ. Pro starší umělce, kteří se soustředili hlavně na pilování svého stylu, byl bombing naprosto nepřijatelný. „Nedokázali to akceptovat. Zdálo se jim to hrozně jednoduchý."

Je to stejné jako všude jinde na světě – reakce soulské veřejnosti na graffiti jsou smíšené. Estetika graffiti se začala promítat do populární kultury, ale s ilegálními počiny si lidé nevěděli rady. Soulská policie také vyvinula nové snahy k potlačení tohoto vandalství.

DIMZ mi líčil střet s tajným poldou u jednoho soulského vandalského squatu. „Dělal jsem gráfko přes nějaké jiné věci, ale spíš to vypadalo, jako bych se tu zeď snažil dávat do kupy. Řekl jsem mu navíc, že vlastníkem toho obchodu je můj kámoš. To mu stačilo a odešel."

„Dřív nás někdo furt posílal do háje," říká NANA. „Dneska mají lidé pro tagování trochu větší pochopení. Když to porovnám s ostatními asijskými zeměmi, graffiti tu ještě pořád není úplně běžné, ale já myslím, že se to změní," dodává.

Reklama

Ray Mock je zakladatelem Carnage NYC a dokumentuje graffiti v  New Yorku i zbytku světa již deset let. Publikoval přes dvacet limitovaných edicí zinů a knih. Sledujte ho na [Instagramu](https:// www.instagram.com/carnagenyc/).