Kluci, kteří vytváří betonové příbytky pro zvířata v ZOO

I přes neustálý technologický, sociální a inženýrský vývoj, se hranice mezi přírodou a městem stále tenčí. Především ta filozofická. Civilizace ve všech svých podobách přebírá přírodní modely, bere na sebe mimikry nejrůznějších živočišných druhů a pod výhrůžkou klimatických změn naprosto převrací dosavadní urbanistické modely. Na první pohled neslučitelné řády a struktury nacházejí více identických znaků, než by se na první pohled mohlo zdát. Jedinečnost se mísí s prefabrikáty, geometrie s živočišným tvarem a životní energie s neměnností. A co víc vystihuje tyto převrácené modely než právě zoologické zahrady?

Zoo je zkrátka svět sám pro sebe. Malá betonová džungle uprostřed města, místo, kde se unikátní živočišné druhy rodí a umírají v domnění, že svět končí za zdmi zahrady. Místo lovu je živí muž s nerezovým kyblíkem a jediná zvěř, kromě sousedů z okolních výběhů znají, jsou lidi zvědavě klepající na skla terárií. Jejich rodná krajina za nimi přichází v betonovém kabátu. I tak se ale tvůrci z Bamboo Design snaží do umělosti výběhů vnést co nejvíce z reality na druhé straně polokoule a svojí práci chápou spíše jako poslání než designérskou činnost.

Jak jste se k této práci dostali?
Všechno začalo víceméně náhodou – díky složení našeho týmu. Jeden se orientuje a má kontakty v zoo světě, druhý se této práci už patnáct let věnuje a pracuje na nejrůznějších zahraničních projektech, ostatní jsou technicky nebo organizačně zdatní. Na podobných projektech pracujeme v pěti už skoro čtyři roky.

Proč se interiéry výběhů vyrábí zrovna z betonu?
Kvůli jeho trvanlivosti a variabilitě. Díky dutosti mají vytvářené struktury desetinovou hmotnost oproti reálnému kameni. Dají se vyrobit přímo na míru danému druhu včetně elektrických rozvodů sloužících k vytápění interiérů. Díky této technologii dokážeme zvířeti zprostředkovat realistické podmínky původní lokality jeho výskytu, jak jen je to možné. Jasně, že divokou přírodu nahradit nedokážeme, ale tohle je možnost se jí alespoň částečně přiblížit.

Máte v Čechách relevantní konkurenci?
V Čechách to sice pár lidí dělá, nicméně v kvalitě zpracování skal jasně vedeme. Máme spoustu praktických i teoretických znalostí a interiéry se do detailu snažíme přiblížit jak zvířeti, tak i návštěvníkům. Replikujeme strukturu skal, teplotu podnebí i flóru přirozeného prostředí. V zahraničí je jistě mnoho tvůrců na podobné i lepší úrovni, nicméně v Čechách to v takovém rozsahu nikdo nezvládá.

Používáte nějaké bizarní řemeslné metody?
Žádné bizarní postupy asi nepraktikujeme, snažíme se k práci přistupovat co nejprofesionálněji a postupovat podle jasně daných schémat.

Co je na vaší práci nejsložitějším úkolem?
V první řade vymyslet výběh tak, aby splňoval veškeré technické požadavky zvířat a zároveň poskytoval co nejlepší estetický zážitek návštěvníkům. Nicméně komunikace s klienty a architekty bývá často taky dost tvrdým oříškem.

Plastelínová maketa olomouckého výběhu pro mravenečníky.

Jak vypadá konkrétní zadání vašich klientů? Máte hodně prostoru pro vlastní fantazii nebo jsou požadavky jasně specifikované?
Většinou to probíhá tak, že je před nás postaven prázdný prostor a my po dohodě se zoology vytváříme co nejvěrnější prostředí z místa výskytu daného zvířete. Standardně nejprve připravíme reálnou maketu v měřítku 1:25, kterou posléze se zadavatelem upravujeme do výsledné podoby. Každý zadavatel má jiné specifické požadavky, které se s naší představou často míjí. Pak přichází na řadu kompromisy. Také se nám stalo, že zadavatel přinesl fotografii určitého místa, kterou jsme přímo kopírovali, což bylo na jednu stranu nepříliš kreativní, nicméně z pohledu praktických zkušeností k nezaplacení.

Kde berete inspiraci? Napodobujete konkrétní přírodní momenty? Snažíte se dodržet reálné přirozené prostředí jednotlivých druhů nebo si sem tam něco přidáte?
Většinou vycházíme z fotografií prostředí, kde dané zvíře žije a snažíme se jej věrně napodobit. Občas pro ozvláštnění přidáme nějakou dekoraci, nicméně hlavní pro nás stále zůstává spokojenost zvířete.

Liberecký výběh pro lachtany.

Pavilon Kalahari v procesu.

Jaký největší a nejmenší projekt jste zatím realizovali?
Největší projekt je nový pavilon Kalahari, který momentálně realizujeme v ZOO Olomouc a nejmenší projekt byl kus skály ve výběhu lachtanů v ZOO Liberec. Prostorová odlišnost je v naší práci velmi zajímavá, baví nás přemýšlet o tom, kam se zvířata budou chtít schovávat, jak a s čím si budou hrát a kde jim bude dobře. Na velkém prostoru se vyřádíme jinak, než na miniaturním a takové podmínky jsou pro nás opravdovou výzvou.

Myslíte si, že je touto metodou možné vytvořit pro zvířata relevantní místo ke spokojenému životu v zajetí, když je pro ně beton zcela sterilní a tím dostává interiér naprosto opačný charakter než jejich přirozené prostředí?
Žádnou současnou metodou bohužel není možné přirozené životní prostředí v takto omezeném prostoru vytvořit a z toho, co máme k dispozici je tato technika jednoznačně nejlepší. Jak se v těchto prostorech zvířata cítí, je spíše otázka na zoologa. My se dle jejich rad snažíme zvířatům poskytnout to nejlepší a nejzajímavější prostředí.

Máte nějakou vtipnou nebo podivnou historku z realizací?
Historek je mnoho, ale ne všechny jsou zveřejnitelné. Náš sochař má například hodně zábavnou story z Legolandu v Německu, kde modelovali skály uprostřed zimy a museli si lepit izolepou štětce k ruce, aby je vůbec ve zmrzlých rukou udrželi. Někteří klienti zkrátka absolutně nevnímají, jaká práce se za těmito projekty skrývá.