foto: Jamie TaeteKluby a party jsou něco jako světlo na konci tunelu, když se blíží konec pracovního týdne. Jsou to právě oni, kdo nám připomíná, že život stojí za hovno asi jen tak z 80 procent. To dočasné odstřižení od reality, které díky nim zažíváme – těch pár hodin v zemi nikoho s lidma, co jsme nikdy předtím nepotkali, a hudbou, co jsme nikdy předtím neslyšeli – dokáže udělat všechen ten každodenní stres a úzkost aspoň trochu snesitelnou. Jsou to moderní chrámy, fontány mládí, země zasvícená, tohle všechno najednou.
Reklama
Ale jak to tak funguje se vším, musí se s nimi zacházet opatrně, jinak se to zvrhne v něco strašně špatnýho, jako se to stalo na Ibize. A právě proto, aby se v době, kdy se na elektronické hudbě znovu začíná vydělávat, clubbing nestal odstrašujícím zážitkem, přinášíme následující manifest, který v roce 2014 spasí svět. Nebo alespoň tuhle noční kulturu. Chceme, abyste se podle něj chovali.Přestaňte čumět na DJeKdyž někdo zbožňuje konkrétního DJ, je to naprosto v pořádku, ale jenom do okamžiku, než lidi přestanou tancovat, protože za pult si to přikráčí jejich miláček. Místo toho, aby se hýbali, jim jenom začne padat čelist, jak se snaží přečíst sériové číslo na nějakém controlleru. Přesně tohle je absolutní antitezí toho, o čem kluby jsou. Zírání musí zemřít. Rychlou a brutální smrtí.Váš nový bůh by měl být parket, tzn. otočte se zády k dýdžejovi, rozhlédněte se na lidi kolem sebe a začněte se pohybovat, protože člověk, který hraje, ve výsledku není nic víc než… člověk, který hraje. Klub nerovná se premiéra Tannhäusera v Národním divadle ani poslední koncert v životě Jaromíra Nohavici. Uvědomte si to prosím – jste v klubu a šli jste tam něco dělat, ne kvůli tomu, abyste stáli někde v rohu a s odstupem obdivovali všechny ty famózní hrátky v Logicu nebo Abletonu.
foto: Josh JasperNespoléhejte se na legendySamozřejmě, že legendy jsou legendami z nějakýho důvodu. Většinou jsou to lidi, kteří si své už odsloužili, zvládli své řemeslo na jedničku a získali cit pro to, jak diktovat tempo libovolné klubové noci. Ale měli byste na ně chodit jenom příležitostně. Je tady totiž spoustu skvělých mladých DJů a na rozdíl od slavných jmen se ceny nešplhají až někam do stratosféry.
Reklama
Neperte seStejně to neumíte, tak to ani nedělejte. Nemá to smysl. Ublížíte si při tom.Sežeňte si lepší rezidentyMyslím, že si spoustu promotérů a dalších relevantních lidí musí uvědomit, že většina skvělých klubů, kolem kterých jsou upředené hotové legendy, dosáhly svého statusu tím, že měly ty nejlepší rezidentní dýdžeje. To oni určují atmosféru celého klubu. Kde by byla taková britská Hacienda bez Mikea Pickeringa? Říkáte si, že jste to jméno nikdy neslyšeli? Není divu, byl to rezident, v podstatě dělník, ale pracoval sakra dobře. Proto je třeba, aby se promotéři naučili něco víc než jenom větu: „Hele, kde hraje DJ xy v sobotu pětadvacátýho?“
Kam se poděla chemická sounáležitost?Nemůžu si pomoct, ale na velkých party s elektronickou hudbou si připadám jako v nějaké knize sponzorované nejmenovaným státním pivovarem, kde je spoustu různých kmenů v jednom balíčku, které spolu vůbec nejdou dohromady. Ale to není móda nebo vizuální estetika, co je od sebe odděluje, jsou to drogy.Ať už je to báječný svět s MDMA, kde je vše mnohem hezčí a pozitivnější, kokainová infuze energie, astrální cestování na ketaminu nebo nějaká syntetická bizarnost, která dostala své jméno zhruba minulý týden, tak všichni si s nimi prožívají svoji vlastní euforii. Kvůli tomu se pocit jednoty – to staré dobré klišé o „jednom národu, jedné droze, jednom beatu“, na kterým ujížděli raveři v devadesátkách – v podstatě už vytratil.
Reklama
foto: Jamie TaeteNetěšte se, že v budoucnu to bude lepšíNa závěr si uděláme okénko do budoucnosti, protože někde už jsou s kontrolou vstupu o kousek dál, než u svítících razítek, a vlastně se nám to moc nelíbí. V Británii dneska mají totiž v těch nejvíc fancy klubech snímače otisků prstů a další technologie na rozpoznání identity, což na první pohled může znít skvěle a bezpečně a tak, ale nese to v sobě spoustu problémů. Jaké?Zaprvé jde o to, že vy sakra chcete jít do klubu a ne do hypertechnologicky vybaveného raketoplánu z uhozených sci-fi seriálů. Zadruhé se kvůli těmhle věcem tvoří příšerný fronty, jaké nemají ani Karlovy lázně po nájezdu dalšího turnusu zahraničních studentů. A za třetí, protože je to absolutně špatně. Jenom si to představte – jednou se někomu nebude líbit, že jste si trochu s někým zašpásovali na záchodech nebo že jste si tam zlepšovali náladu magickým práškem a stop, najednou nesmíte nikam. Vůbec nikam.Přestaňte chodit do klubůKdyž to po sobě tak čtu, tak mi vlastně dochází, že jsem celou dobu chtěl říct tohle. V roce 2014 se úplně vyserte na tradiční noční kluby s pravidelným programem. Radši začněte pořádat ilegální rave parties.Více důležitých životních manuálů na VICE:VICE průvodce, jak být lepší člověk v roce 2014VICE průvodce, jak si lépe užít drogy v roce 2014VICE průvodce, jak mít lepší sex v roce 2014VICE průvodce, jak nebýt trapně chudej (nejen) v roce 2014
