FYI.

This story is over 5 years old.

knihomol

Chtěl jsem si založit vlastní nakladatelství

... pak jsem zjistil, že jednou prodanou knihou si vyděláte asi tak na jedno presso.

Sorry kámo, jsem levnější… foto via

Někdy na začátku roku jsem dostal bláhovej nápad založit vlastní nakladatelství. Zpětně bych to na stupnici „dobrý/špatný nápad” přirovnal k momentu, kdy jsem si řekl, že by bylo skvělý vyspat se s tlustou holkou.

Nicméně, dal jsem si sraz s člověkem, který ten nápad už měl přede mnou a navíc jej zrealizoval. Kupodivu mu to vyšlo, což v naší hantýrce znamená „nemusel vyhlásit osobní bankrot.” Došel jsem do pasáže Lucerna a 50 korun na kafe bylo plus minus všechno, co jsem měl. Ale tak začínají všechny dobrý příběhy, ne? Steve Jobs měl například jen lampu. Kdysi.

Reklama

Nakladatelstvím se neuživíte. To hned z kraje. Jestli vás to někdy napadlo, v opilosti, nedej bože ve střízlivosti, když jste přemýšleli nad možnostmi, jak rychle a určitě vydělat prachy, pak byste asi měli začít přemýšlet nad nějakou jinou, reálnější variantou jak znásobit svůj vklad. Třeba jít za děvkama, nebo hodit peníze labutím.

Došlo mi to hned v první moment.

- Čau, já jsem nějakej ten a ten.

- Čau, hele, jestli čekáš, že tě to bude živit, tak sis nasral do mozku.

Proč nevyděláte?

Potřebujete knihu. Potřebujete korektora, protože, voalá, nikdo z nás neumí česky. Potřebujete editora, který tu knihu uplácá dohromady. Potřebujete šéfredaktora, který překope to, co udělal editor. Potřebujete grafika, který překope to, co udělal šéfredaktor s editorem, a ti to tím pádem musí dělat znovu. Potřebujete grafika, který ví, co je typografie (jestli si myslíte, že každý grafik ví, co je typografie, tak si otevřete každou druhou knihu). Pak potřebujete i svůj vlastní pocit uspokojení. Toho docílíte tím, že tu připravenou hromádku slov zkontrolujete a zjistíte, že se vám to nelíbí (už z principu vašeho ega). A všichni začnou nanovo.

Tohle všechno se samozřejmě děje až potom, co seženete knihu. Sehnat knihu na vydání není tak jednoduchý, jak se zdá. Můžete vydat nějakou prvotinu, což je skvělej nápad, když se autor jmenuje Karel Čapek Jr., ale pokud jde o kámoše kámoše, co si doteď psal do šuplíku, rovnou si můžete přistavit stoličku pod lustr, protože prodáte dva kusy. Bude to autor a ten jeho kámoš.

Reklama

Můžete taky vydat něco ambicióznějšího. Ze zahraničí. Tady jsou zádrhely dva. Potřebujete práva. Pokud jsou propadlý, gratulujte si. Pokud ne, počítejte s tím, že je zaplatíte. Buď jednorázově, vypočítané na základě nákladu (plus paušálně za každý dotisk), nebo malinkým, ale smrtelným procentem z každé prodané knihy (na druhou stranu můžete prodané kusy vždycky ojebat). Když máte práva a vyhlédnutou knihu, pravděpodobně ji budete chtít přeložit do češtiny, protože, světe div se, ne každý Čech vládne litevštinou. Práva tvoří řekněme 8 až 10 % nákladů, překlad je individuální. Překladatel může sehnat grant, nebo to můžete dát nějakýmu horlivýmu studentovi litevštiny a po nocích mu jako revanš kouřit bimbase (nedoporučuji).

Teď se ke slovu dostáváte vy a vaši kamarádi editoři, grafici a typografové. Všichni chtějí peníze. Samozřejmě můžete hledat schopný a ochotný studenty. Ale vážně chcete, aby vaši knihu dělali schopní a ochotní studenti, kteří se zrovna dopotáceli z Krásných ztrát?

Nicméně, všechno se povedlo, přichází další krásná epizoda. Tiskárna.

Variant tisku, papíru, technik a pozlátek jsou desítky. Náklady můžete stáhnout dolů celkem razantně (hajzlpapír), ale nezapomínejte, že knížka je celek. K čemu vám bude pěkná obálka, hezkej font a skvělej text, když to bude na hnusným papíře. Ač si to sami při koupi neuvědomujete, všechno hraje roli. Takže… kde jsme skončili. Jste v tiskárně a chce se vám brečet. Tam jsme skončili. Počítejte 20 až 30 % nákladů.

Reklama

foto: Wikimedia Commons

Ale dejme tomu, všechno máte pohromadě, a pokud se Tonda v tiskárně na noční neožral, kniha je použitelná a dokonce není vzhůru nohama ve vazbě. Nastává část logistická. To je část smrtelná. Jestli chcete prodávat v knihkupectvích, musíte dát knihy do komisního prodeje, což znamená, že účtujete měsíčně prodané kusy. Zní to dobře, ale ve finále to znamená, že knihy rozprášíte po prodejnách a čekáte, kde se co prodá. Penízky se sypou pomalu. Doteď by to ještě šlo, ale pravdou je, že v drtivé většině knihkupectví to od vás, jakožto fyzické osoby, prostě nevezmou. Účetnictví, papírování, bla bla bla. Musíte předat knihu distributorům. Je to super, protože Kosmas, Euromedia nebo Albatros ji zavezou do všech krámů v republice, ale taky si za to něco zkásnou. Kolik? 42 až 50 %. Čtete dobře.

Nejsem velkej matematik, ale jedno procento k druhýmu, z prodaný knížky, kterou jste rok dávali dohromady, zatímco jste si mysleli, jak lidé lačnivě čekají na nové pojednání o diplomatických vztazích mezi Českem a Bolivií v 17. století, se vám vrátí do kapsy něco kolem 10 % zisku. Jestliže vaše kniha stojí pětikilo, je Viewegh levnější a nikdo si ji nekoupí. Pokud se přesto někdo takový najde, máte padesátku výdělek.

Gratuluju, máte na presso.

Pokud vás tenhle článek neodradil a stejně nad tím přemýšlíte, pak Pánbůh s vámi. A pokud stojíte zrovna v knihkupectví a nadáváte, proč ti vydřiduchové chtějí tři kila za 100 stránkovou knihu, přečtěte si to ještě jednou. Pokora je dar.

Reklama

Sheresky má knížek plnou hlavu, ale po většinu dní i ruce. Pracuje v knihkupectví, kde postupně přichází o iluze o inteligentních čtenářích. O bizarních zákoutí literatury pro nás píše pravidelně.

Více knížek na VICE:

Doby, kdy autoři kuchařek znali rozdíl mezi moukou a vajíčkem, jsou pryč

Ano, Rudiš vydal novou knížku

I tihle byli vážně jednou dětmi