Je syrský režim zodpovědný za nejbrutálnější chemický útok poslední dekády?

Americký Kongres tento týden rozhodne, jestli chemický útok v Sýrii bude vojensky potrestán, nebo jestli Obamův návrh na intervenci smete ze stolu. Sýrie přiznala, že chemické zbraně vlastní a zároveň přivítala ruský návrh na jejich zpřístupnění a zneškodnění mezinárodním komisím. Ale ať se stane cokoliv, 1 400 obětím chemického útoku to život nevrátí. 

Útok přišel v podivný čas. Během posledních týdnů se zdá, že Assadův režim získává vedoucí pozici ve vlekoucí se syrské občanské válce. Inspektoři OSN podnikli misi do Damašku, aby potvrdili předchozí domněnky o dřívější použití chemických zbraní.

V brzkých ranních hodinách ve středu 21. srpna, se začaly šířit zprávy na sociálních sítích, že chemické složky byly rozmístěny v řadě z měst ve východní a západní Ghoutě, tedy v oblastech na východní straně Damašku. Otřesně záběry ukazující paniku obyvatelů v ulicích zaplavili YouTube a Facebook. Lidé beznadějně bojovali o život, lapali po dechu, přičemž ostatní leželi bez hnutí na zemi kolem nich. Další videa ukazovaly děti, kterým vytékala pěna z úst. Oči měli otevřené, ale bez života. Přepadaly je křeče a potáceli se po přeplněných nemocničních odděleních. Nakonec vidíte i záběry řad mrtvol, těl a bezúhonných tváří, jakoby spali. Byli zabaleni do bílých pohřebních rubášů. Děti v plenkách leží po boku dospělých, civilisté po boku bojovníků.

Jakmile ve středu zapadlo slunce, sjednala Rada bezpečnosti OSN mimořádné pohotovostní jednání v New Yorku a odhadla počet mrtvých na 500 až 1 300. Pokud budou tato čísla potvrzena, jedná se o nejrozsáhlejší chemický útok od dob Saadama Hussein (má na svědomí z plynové útoky z roku 1988, kdy zemřelo 3 až 5 tisíc Kurdů).

Vedení syrských rebelů rychle z útoků obvinilo vládu.

„Syrský režim tahá OSN a další světové síly za nos, když útočí blízko Damašku, zatímco inspektoři OSN jsou jen pár kroků od něj,“ uvedl člen opoziční strany Národní koalice George Sabra.

Syrský režim toto prohlášení odmítl, údajně je nepodložené. Rusko z údajného útoku vinilo rebely, chtělo násilný akt svést na Assadovu vládu a tím urychlit zahraniční intervence v konfliktu. Prezident Obama zase při řadě příležitostí prohlásil, že pokud Assadův režim proti jednotkám rebelů použije biologické zbraně, Amerika bude z morálních důvodů nucena zasáhnout.

Mezitím na bitevním poli pohotovostní doktoři operují ve východní Ghoutě mají potíže s vytrvalou péčí o zraněné. Zásoby atropinu ubývají, stejně tak muskarin extrahovaný z rulíku zlomocného a z mandragory. Obě látky rozšiřují zornice, zrychluje se s nimi srdeční tep, ale snižují slinění a pomáhají zabraňovat vylučování dalších tělesných tekutin u postižených chemickými útoky. Místo nich zdravotníci používají obyčejnou vodu, aby lidem v nouzi pomohli.

„Okolo druhé hodiny ráno jsme zaslechli podivný hluk, tišší než výstřel,“ uvedl dvacetiletý Fouzi Al-Kabouny, člen jednotek Svobodné syrské armády, která operuje ve městě al-Qabun a ve východní Ghoutě.

„Zvyknete si na různě znějící střely, ale tohle znělo jinak,“ pokračoval Fouzi. Mladíky byl před zahájením občanské války nadějný herec, ale dnes se angažuje pouze coby jeden z aktérů strašidelných válečných scén.

„Vyšli jsme ven. Lidé na ulicích kolabovali, nemohli dýchat. Všude kolem byli mrtví. A jinde to bylo ještě horší. Cestoval jsem se svým týmem i do dalších oblastí a snažil se pomoci.”

„Tolik lidí, spousta z nich byli děti, teď bezvládně leželi na zemi. Přeživší zvedali ruce nad hlavu, jakoby se ptali Boha: ‚Proč?‘” pokračoval Fouzi, když jsme s ním mluvili po Skypu.

„Pamatuji si, jak jsme tam stáli, byla to scéna jako z horroru, MIGy nám létaly nad hlavami. Já a několik dalších jsme popadli Kalashnikovy a začali jsme střílet do vzduchu, i když jsme moc dobře věděli, že naše zbraně nedostřelí na cíl.”

„Tajně jsem si přál, aby si mě Bůh taky vzal k sobě.“

Následující záběry jsou přinejmenším znepokojivé.

Saleh – 24 let, bojovník a člen opoziční Svobodné syrské armády – byl v Zamalqě se svým bratrem Mohammadem a bratrancem Amrem, když přišel první útok. Upadl při něm do bezvědomí a probudil se o tři hodiny později na nemocničních nosítkách.  Jeho bratr a bratranec také přežili.

„Nejspíš jsme měli štěstí,“ řekl nám Saleh. „Nicméně bombardování pokračuje.“

Civilisté, s nimiž jsem mluvil, pocházeli z různých částí Damašku a z východní Ghouty. Všimli si, že další útoky okolo Damašku měly stejný spád a vývoj. „Někteří lidé byli venku na ulicích, žili si svůj normální každodenní život,” prozradil čtyřiadvacetiletý Ahmad. Hovořil o ismaelském městě Jaramana, které vypadá nedotčené. Nachází se kilometry od cílených měst. „Ale nechtělo se mi jít ven po tom, co se stalo,“ dodal.

„Zdálo se to vše tak podobné,” řekl Mouassad, 24, zaměstnanec IT oddělení. Mluvil z Al-Midanu, jedné z částí Damašku.

„Zvuk přestřelek s občasným odstřelováním neustával. Spoustu mrtvých, žádná krev. Jakoby jen spali, ale nenastalo žádné ticho, žádný klid. Jakoby nebyl čas tesknit po zesnulých.”

V některých oblastech Damašku, kde se je silná podpora syrské revoluce, lidé zabrali ulice. Někteří do nich vyrazili s transparenty:

„Neurazíme Vás pohledem, protože Bashar nás zabije bez krveprolití.“

Další vzkazy směřovaly k nedostatku zahraniční intervence za poslední dva a půl roku konfliktu, který až má dodneška na svědomí více než 100,000 životů. Některá prohlášení syrské opozice naznačují, že podobné útoky se mohou objevit znovu, a to za účelem zvětšit bezpečnou zónu v Damašku.

V Beirůtu, který se nachází 45mil severozápadně od Damašku, se shromáždilo kolem tří set Syřanů a Libanonců v ponuré demonstraci na náměstí Martyr. Minulý čtvrtek byl zasažen Dahiyeh, jižní okraj libanonského hlavního města. Údajně šlo o bombu v autě, která měla zastrašit libanonskou stranu Shia Hebollah a přerušit její vojenské aktivity na syrských hranicích řízené Assadovým režimem. Někteří demonstranti nesli obrázky obětí z východní Ghouty, hořely svíčky za zesnulé a z davu se ozývaly výkřiky: „Svobodu Sýrii, pryč s Basharem.”

Talal Mag, 28, filmař z Salamiyae, se přestěhovat do Beirůtu v roce 2012 a natočil o revoluci záznam. Sentiment v jeho hlas a řeč těla dost dobře ilustrovaly náladu celého setkání.

„Přišli jsme ukázat respekt, což je bezesporu důležité. Někdy je totiž pro nás samotné těžké cítit se a uvědomovat si, že vůbec něco děláme.”

Vraťmě se ale zpátky do Al-Qabun, kde Fouzi reagoval na otázku ohledně středečních útoků.

„Proč by měl syrský režim používat chemické zbraně ve východní Ghoutě, když se v Damašku právě teď nachází inspektoři OSN? Není náhodou na vině syrská opozice?“

Asi po minutě přemýšlení odpověděl.

„Režim se o ně nestará. OSN zahájila své vlastní vyšetřování. Bude trvat šest měsíců, než budou moct říct, jestli je na vině syrský režim nebo Svobodná syrská armáda. Ale nic se tím nezmění.”

Nepokoje v arabském světě sledujeme dlouhodobě. Čtěte také na VICE:

Syrské vraždění: Desetiminutový film o vraždění Syřanů

Rozhovor s Kaddafího bodyguardem

Egyptský Černý blok nechce být s nikým kámoš