kresby: Pavel SoukupS českým hororem to nikdy nebylo moc slavné. Pokusy o úsměvné krváky typu Upír z Feratu (1982) vyzněly i tehdy spíše rozpačitě a u počinů jako Vlčí bouda (1987) si člověk zase nikdy nebyl jistý, jestli nekouká na film pro děti. Pohádkový rozměr se s českým hororem nakonec táhl celá sedmdesátá i osmdesátá léta, a tak se celou dobu o pravém hororu snad nedalo ani mluvit. Kvalitní výjimkou tohoto dlouhodobého a neveselého trendu je impozantní Spalovač mrtvol od Juraje Herze z šedesátého osmého. Kafkovskou stísněnost dotáhl do zdárného konce a výsledkem se stal horor spíš psychologický, ale o to působivější. Podobným stylem za to vzal trochu později Jan Švankmajer – jeho vize lidského šílenství a malosti dovedou nejednoho diváka zvednout ze židle i dnes. Nicméně s filmy typu Šílení (2005) jsme zase na půdě hororu psychologického a ne toho amerického, sadistického, kde spoře oděné děvy utíkají opuštěnými ulicemi, zatímco jejich neuvážliví boyfriendi leží opodál v tratolišti krve. V Čechách se prostě gore a slashery nikdy moc nenosily. Tedy až do teď.
Reklama
Pionýři hororu jsou projekt, který na popud scénáristy a režiséra Josefa Blažka a jeho kreativní partnerky Adely Hrivnákové sesmolilo na tucet nezávislých filmařů z celé republiky. Na jeho open call se ozvalo přes třicet českých tvůrců od amatérů, po studenty i profesionály a Blažkův tým z děl vybral ta nejlepší. Teda vlastně vybrali všechny, protože drtivá většina přihlášených nestihla deadline, a proto se jich do projektu víc než devět nesešlo. Výsledkem je taková česká verze Masters of Horror, jen s trochou víc zahradničení a trochou míň talentu.Partička zúčastněných tvůrců je zajímavá – ze známějších jmen je tam Marek Dobeš, tvůrce brakového hororu Choking Hazard a geniálního krátkometrážního eposu Byl jsem mladistvým intelektuálem, nebo zmíněný Josef „choze“ Blažek, který sám sebe ve virtuální mekce česko-slovenského filmu popisuje slovy: „Narcistní a elitářský filmový a komiksový maniak a tvůrce, fantasmagor a hračička, vláčený sem a tam vlastní přebujelou a roztěkanou kreativitou.“S tou přebujelou kreativitou to je všelijaký, obzvlášť když chceme mluvit o českém hororu… kde se vlastně nemáme o čem bavit. Tzn. je skvělé, že takovýhle filmový happening vůbec vznikl.Jeden z nejoriginálnějších v celém projektu byl animovaný film Třída Smrti, který vznikl podle předlohy Blažkova stejnojmenného komiksu. O porodních bolestech celého počinu, ale i o šikaně a jiných zábavných věcech, které se ve snímku objevují, jsem se bavil s jeho režisérem Pavlem Soukupem ml. Určitě znáte jeho tátu – herce a dabéra Pavla Soukupa, jehož medový hlas zní snad u všech dokumentárních filmů a dopravně-bezpečnostních klipů, o nic míň není slavný ani jeho sestřih ze staré školy. Prý si taky zanedlouho střihne hlavní roli v jednom hororu.
Reklama
VICE: Ve Třídě Smrti se školáci týrají, šikanují a nakonec zabíjí. Tys jako malej spíš šikanoval nebo byl šikanovanej?Pavel Soukup ml.: Já jsem byl vždycky šikanovanej. Na základce jseš buď šikanovanej, nebo ten šikanátor. Myslím si, že neexistuje nikdo, kdo by prošel základkou bez toho, aby se mu to stalo, pokud teda nebyl absolutní outsider, a tím pádem mimo zájem veškerejch spolužáků. Já jsem byl malinkej, ten kterej to vždycky schytával.Promítlo se to i do Třídy Smrti, tahle potřeba někoho dostat stranou a pak si na něj zasednout?Myslím, že to je klasickej základkovej model. Základka je podle mě nejtvrdší škola života. Tam jsou ty děti nejtvrdší – začne se kastovat, začnou vznikat partičky a nepřátelství. Ty emoce, co tam vznikaj, jsou fakt silný.Takhle vypadá správný Pionýr hororu Pavel Soukup ml.Zvolil sis právě kvůli tomu za předlohu Blažkův stejnojmenný komiks?Mě jsou blízký všechny témata, co se týkají dětí. Dospělý člověk uvažuje o věcech jinak než dítě a ten dětský pohled je strašně zajímavý. To, co jsem na ty děti vypustil ve Třídě Smrti je hodně přepálený případ, ale je na tom zajímavý rozdíl mezi tím, jak bys to řešil ty, a jak to řeší uzavřená skupina ve třídě.Jak moc jste s Blažkem spolupracovali?No, my jsme se o tom nedávno bavili. A on si myslí, že hodně málo, a já si myslím, že hodně dost.Nešikanoval tě u toho?Nene, on si spíš myslí, že já jeho. Ale já si myslím, že to byla mocná spolupráce.
Reklama
Nedávno jsme spolu viděli pražskou premiéru Pionýrů hororu, a mě překvapilo, že rozstřel žánrů byl dost široký – od mysteriózních art počinů, až po zábavný krváky typu Braindead. Jak bys to celý zhodnotil?Já ten projekt hodnotím strašně kladně. Je skvělý, když někdo dá do kupy partu nadšenců, který se tady pustěj do žánru, na kterej běžná produkce nemá koule. Ten výběr filmů byl pestrý. Každopádně jsem to na ČSFD zhodnotil jako celek dost průměrnou známkou a ty jednotlivý filmečky ještě přísněji. Myslím si, že k sobě musíme být kritický, protože jestli máme tady horor nějak zvedat nebo dokonce nastolit nějakou novou tradici, mělo by to být na nějaký přijatelný úrovni.Kterej z filmů se ti líbil nejvíc?Po řemeslný stránce jsem byl nejnadšenější z Odečtu vody. Ale rád bych vypíchnul Masožravý obraz, což byl podle mě jediný film v tý sekci, který byl čistě hororový. Většinou si autoři berou berličky, jako že to smíchají s komedií nebo parodií, protože je to snazší. Je lehčí lidi rozesmát, než je přimět se bát.Pouštěl jsi Třídu Smrti taky svýmu tátovi?Pouštěl jsem to celý rodině. Rodičům se to líbilo, ale oni chválej všechno. Spíš měli poznámky typu jestli jsem neměl ve škole nějaký problémy, nebo jestli nemám potřebu se jim s něčím svěřit, jestli nemám nějaký psychický trable. Což teda nemám. Díky těm věcem, co dělám, tak ne.Táta prý bude hrát v nějakém novém hororu. Vzniká teď projekt, který se bude jmenovat Výpadek. Bude to celovečerní hororový film, který se začne točit v únoru pod taktovkou Rosity Erbanový. Má by to být na český poměry dost ambiciózní věc.
