Tak jsem si řekl, že se podívám na ty fake news. Co mě k tomu vedlo, se pokusím hned objasnit. Jednak jde samozřejmě o naše prezidentské volby. Slyšíme to ze všech stran, že většinu voleb všude ve světě vyhrávají šikovné manipulace s alternativními fakty. Už tohle by samozřejmě jako důvod pro můj zájem o fake news stačilo, konkrétně ta podivuhodná domněnka, že existuje ředitel vesmíru, který skrze své webové portály ovládá lidské mysli. Ovládaní lidé pak vhazují dle zadání do uren papírové lístky se jmény Trump, Le Penová či Le Pen Zeman. To člověka prostě zaujme, je to velká věc. Pane bože, to je přece tak velká věc, že tady nebyla větší od Protokolů siónských mudrců, pokud jde o míru spiknutí a o úroveň světovlády. Konspirační weby působí bezmála jako nové vtělení pána boha. Takovou velkou věc si má investigativní mysl nechtěla nechat ujít. Jsme svědky zázraku? Ano, i tak se na to lze dívat. Aeronet by pak byl něco jako Lurdy. Zázračné působení… V mediální teorii se takovému zázračnému působení kdysi říkalo magická střela. Hermann Broch o lidech pod vlivem Aeronetu a podobných webů napsal krásnou knihu s titulem Náměsíčníci.
Reklama
Ale nejde jen o otázky celospolečenské. Můj zájem o všemocné portály má důvod i čistě soukromý. V posledním roce a půl jsem s alternativními weby párkrát přišel do styku, konkrétně se jednalo především o Parlamentní listy, kterým jsem dal dva velké rozhovory. Své odpovědi jsem přitom vždy dostal k autorizaci, a dokonce snad prošly docela dobrou jazykovou korekturou. K tomu je třeba ihned dodat, že jsem nikdy od Parlamentních listů nedostal ani korunu, ani žádnou jinou odměnu, a nemám důvod, proč jim dělat reklamu. Zároveň ale nemám důvod ke stížnostem, moje zkušenost s Parlamentními listy je prostě dobrá, a dokonce mi nevadí ani to, že Parlamentní listy docela často vykrádají můj Facebook nebo mé články a rozhovory pro jiná média, které pak po svém hodně svobodně interpretují a publikují bez mého svolení na svých stránkách. Teoreticky se mi to nemusí líbit, ale co s tím mám probůh dělat? Copak se s nimi budu soudit? Copak to neustojím? Copak jsem nějaký páprda, který nepochopil, že s nástupem internetu se leccos maličko změnilo? Kupříkladu už dlouho se mluví o tom, že je třeba revidovat koncept autorských práv a copyrightu (zeptejte se Pirátů), ty koncepty jsou překonané, v době internetu už nám nedokáží smysluplně sloužit. Internet je svobodný prostor a já budu moc rád, když to tak zůstane. K tomu patří i to, že skousnu řádění Parlamentních listů a spol.
Chápu, že progresivisté a všichni mladí duchem by chtěli staré dobré papírové Lidovky nebo Hospodářky s obsahem schváleným cenzurním úřadem. Ale doba je prostě jinde. A ani to navíc není pravda, doba je jinde, ale zároveň se moc nezměnila, pokud jde konkrétně o média a jejich fungování. Samozřejmě nejde srovnávat dnešek s roky totality, ale třeba s první republikou už to srovnání je zcela na místě. A to srovnání nás může překvapit. Bylo to v zásadě stejné jako dneska. Ano, měli jsme tady noviny silně prohradní, zároveň ale existovala desítka večerníků a bulvárních tiskovin, jejichž tón silně připomíná tón dnešních Parlamentních listů. Všechny ty tajemně nazývané konspirační weby dneška by bez problémů zapadly do dvacátých a třicátých let minulého století. Možná i proto mám Parlamentní listy vlastně docela rád, jsou něčím nové, zároveň ale dokáží ukojit nostalgii po době dávno minulé. Ten štěkavý styl, zjednodušení, polopravdy, podbízení… To všechno je do velké míry divadlo. Divadlo, které by mělo být neškodné. Zdravá společnost by takovou rýmičku měla snést bez jakékoli újmy.Samozřejmě, pak je tady ještě jiný kalibr dezinformací, třeba Drahoš zpodobněný jako prznitel nezletilých chlapců nebo třeba Drahoš vydávaný přímo za ďábla. To se už pohybujeme v oblasti veřejného či soukromého práva, což jsou nástroje, které máme k dispozici a měli bychom je v takových situacích používat. Mně ale v tomto sloupku nejde o pomluvy, ublížení na cti nebo o trestné činy, nýbrž o fake news a alternativní fakta.Alternativní fakta. Skutečně je ten termín přiléhavý? Proč neříkáme třeba postaru… hovadiny? Kraviny? Blbosti? Možná by tenhle terminologický posun mnohé vyřešil a vyjasnil. Kraviny byly a budou. O co jde, je něco jiného, a možná je to problém mnohem většího rozsahu, než si jsme schopni připustit. Ta provokativní úvaha zní takto. Jestliže žijeme v zemi, jejíž zdravou existenci a další zdravý vývoj může ohrozit desítka nebo stovka webů s kravinama, možná bychom se měli zamyslet nad tím, zda bychom naši snahu o udržení demokracie a zdravého vývoje neměli vzdát a prostě říct, nemá to smysl, sorry, balíme to, buď sbohem, demokratické Česko. To je totiž naše skutečná výzva. Nikoli jak vymýtit fake news a převychovat lidi, nýbrž to, zda sebereme odvahu a začneme hledat odpovědi na skutečně zásadní otázky.