Z lásky k Česku

    • 4.25.18

      Jak se mi dýchá v nesvobodě

      Z lásky k Česku je občas třeba udělat to, co z lásky ke své zemi dělá každý diplomat. Vzal jsem nohy na ramena, vzal jsem roha… do Číny.

    • 3.6.18

      Co přesně tady v Česku smrdí

      Švédští vědci přišli s odhalením, které staví český porevoluční vývoj do zcela nového světla. Nečekaná souvislost mezi českým tramvajovým smradem a Donaldem Trumpem!

    • 2.6.18

      Přišel, viděl, zbořil – pár poznámek k prezidentské volbě

      Kdo zná legendu o Golemovi, ten ví, že Golem se může vymknout kontrole. Takový nikým nekontrolovaný Golem se pak prochází po městě a bourá silné obvodové zdi, je z toho pohroma jak hrom.

    • 1.23.18

      Proč nemám problém s fake news?

      Jsou všude kolem nás, je to téma dne. Alternativní fakta, konspirační weby. Hrozba? Ale kdeže.

    • 1.9.18

      Nestydím se za svůj národ

      V Česku se v poslední době stydí kdekdo za kdeco. Zdá se to být samozřejmé, nikdo inflaci této emoce nekonfrontuje. Což je ale chyba. Neb stydět se, to není jen tak!

    • 12.27.17

      Metoo aneb šup sem s další porcí agresivity

      Kampaň #metoo možná přispívá k dobré věci, jednou se to třeba potvrdí. Zatím však ono zvolání za hastagem zní jako kakofonický řev z třídy plné šprtů.

  • Reklama
    • 12.11.17

      Poslušné koně na trzích v Německu

      Odjel jsem na vánoční trhy do Drážďan. Ihned se mi v hlavě začaly rojit otázky ptající se po smyslu předvánočního a vánočního života.

    • 11.27.17

      Spor o smysl smyslu pro humor

      Česká společnost v poslední době prochází zásadní proměnou. Mnohým se zdá, že končí legrace. Kvůli hnědnutí společnosti, kvůli Okamurovi a bůhví čemu. Jakou daň ale za konec legrace budeme muset platit?

    • 11.14.17

      O uprchlících a našem brand new sobectví

      V létě 2015 jsem byl na řeckém ostrově Lesbos. Shodou okolností zrovna v době, kdy tam denně na nafukovacích člunech připlouvaly stovky uprchlíků. A teď si říkám, kde je jim konec.

    • 10.23.17

      Babiš je zvíře aneb Jak se to dělá pusou

      Babišovo vítězství je tak trochu novým patnáctým březnem roku 1939. Tehdy přijeli Němci, přituhnulo, a Češi museli změnit své chování. Konec srandy? Aspoň určité formy srandy na sto procent.

    • 10.17.17

      Změnil jsem se v čokla a hlídám demokracii

      Demokracie je nesamozřejmé dílo, které se musí střežit. Polevíme, a máme tady totalitu. Dnes nikdo nepochybuje o pravdivosti téhle teze. Tudíž se z mnoha směrů šíří strach. OK. Jenže demokracie, pokud není radostná, je nám skoro k ničemu.

    • 10.3.17

      Zase o fašistech aneb Hrozba se skrývá i na nečekaných místech

      Pro všechny ty obavy z Ruska, Číny, Severní Koreje atd. by člověk neměl zapomínat, že nesvoboda se sem umí připlížit i hodně nenápadně a že ji mohou přitáhnout prostě jenom koně, úplně místní, nikoli nějací z Troje…

0102