Z lásky k Česku
Jak se mi dýchá v nesvobodě
Z lásky k Česku je občas třeba udělat to, co z lásky ke své zemi dělá každý diplomat. Vzal jsem nohy na ramena, vzal jsem roha… do Číny.
Co přesně tady v Česku smrdí
Švédští vědci přišli s odhalením, které staví český porevoluční vývoj do zcela nového světla. Nečekaná souvislost mezi českým tramvajovým smradem a Donaldem Trumpem!
Přišel, viděl, zbořil – pár poznámek k prezidentské volbě
Kdo zná legendu o Golemovi, ten ví, že Golem se může vymknout kontrole. Takový nikým nekontrolovaný Golem se pak prochází po městě a bourá silné obvodové zdi, je z toho pohroma jak hrom.
Proč nemám problém s fake news?
Jsou všude kolem nás, je to téma dne. Alternativní fakta, konspirační weby. Hrozba? Ale kdeže.
Nestydím se za svůj národ
V Česku se v poslední době stydí kdekdo za kdeco. Zdá se to být samozřejmé, nikdo inflaci této emoce nekonfrontuje. Což je ale chyba. Neb stydět se, to není jen tak!
Metoo aneb šup sem s další porcí agresivity
Kampaň #metoo možná přispívá k dobré věci, jednou se to třeba potvrdí. Zatím však ono zvolání za hastagem zní jako kakofonický řev z třídy plné šprtů.
Poslušné koně na trzích v Německu
Odjel jsem na vánoční trhy do Drážďan. Ihned se mi v hlavě začaly rojit otázky ptající se po smyslu předvánočního a vánočního života.
Spor o smysl smyslu pro humor
Česká společnost v poslední době prochází zásadní proměnou. Mnohým se zdá, že končí legrace. Kvůli hnědnutí společnosti, kvůli Okamurovi a bůhví čemu. Jakou daň ale za konec legrace budeme muset platit?
O uprchlících a našem brand new sobectví
V létě 2015 jsem byl na řeckém ostrově Lesbos. Shodou okolností zrovna v době, kdy tam denně na nafukovacích člunech připlouvaly stovky uprchlíků. A teď si říkám, kde je jim konec.
Babiš je zvíře aneb Jak se to dělá pusou
Babišovo vítězství je tak trochu novým patnáctým březnem roku 1939. Tehdy přijeli Němci, přituhnulo, a Češi museli změnit své chování. Konec srandy? Aspoň určité formy srandy na sto procent.
Změnil jsem se v čokla a hlídám demokracii
Demokracie je nesamozřejmé dílo, které se musí střežit. Polevíme, a máme tady totalitu. Dnes nikdo nepochybuje o pravdivosti téhle teze. Tudíž se z mnoha směrů šíří strach. OK. Jenže demokracie, pokud není radostná, je nám skoro k ničemu.
Zase o fašistech aneb Hrozba se skrývá i na nečekaných místech
Pro všechny ty obavy z Ruska, Číny, Severní Koreje atd. by člověk neměl zapomínat, že nesvoboda se sem umí připlížit i hodně nenápadně a že ji mohou přitáhnout prostě jenom koně, úplně místní, nikoli nějací z Troje…