Lexikon záhadných povolání moderní společnosti, část druhá

Už v prvním vydání jsme vám představili dvě zaměstnání, která motají mnohým hlavu svou záhadností. Co skutečně vykonává člověk, který se skrývá za danou zkratkou, anglicismem nebo neologismem? To ví nejlíp právě oni sami. Proto jsem se jich zeptala na rovinu.

V každé velké firmě jsou lidi, co mají nějaký složitý titul začínající na písmeno C. To C znamená chief, šéf, numero uno. Ten, co střílí rozhodnutí jak kytky na pouti. V Ackee taky používáme C tituly, i když ještě úplně velká firma nejsme. Každý máme proto ke svým C povinnostem ještě spoustu další agendy, jako je získávání klientů, dozor nad projekty nebo sobotní úklid kanceláře po páteční párty.

Když se u nás fasovaly tituly, Martin si vzal CEO, protože Ackee byl jeho nápad, Dominik CTO, protože je nejmladší a nejchytřejší, a já CIO. Funguje podobně jako takové CTO pro interní věci a tím se Ackee hodně profiluje. Máme dvě technické pozice na nejvyšším stupni vedení (místo obvyklých marketingových nebo obchodních ředitelů).

CIO je zodpovědný za technologie a systémy, které potřebuje firma ke svému provozu. Řeší, jakým způsobem spolu lidé mají komunikovat a jaké nástroje se mají používat. U nás ještě CIO zodpovídá za provoz a nastavení klientské infrastruktury. Hodně sázíme na automatizaci a díky tomu můžeme začít pracovat na novém projektu v řádu několika minut. Naše infrastruktura poté pohání projekty od těch nejmenších až po projekty, které používají stovky tisíc uživatelů. Naprogramovat skvěle vypadající aplikaci dokáže leckdo, ale udržet ji funkční i pod náporem uživatelů je jiná liga.

CIO je technická pozice, proto musí sledovat poslední trendy. My jezdíme např. na DevOps (pozn. redakce – spojení zkratek: Dev = development, česky vývoj; Ops = operations, operace) konference, loni se konala v Mnichově, předtím v Berlíně. Tam speakeři prezentují, co je nového, co funguje a co naopak nefunguje. Část tohoto know-how předávám zase zpět skrze učení na ČVUT. A když si večer v anketě přečtu, že předmět byl pro studenty přínosem, a zrovna nepadá žádný interní ani klientský server, usínám s pocitem dobře vykonané CIO práce.

Abych vám to shrnula, CIO ve výsledku asi může a občas musí dělat všechno, co je zrovna potřeba. Jeho pozice by se dala v Česku pojmenovat trochu nadneseně třeba jako Všemág. Pokud zůstaneme při zemi, navrhuju Systémový mistr, jestli tomu teda správně rozumím.

Ptají se Vás na chodbách v práci často na to, jak se máte? Co jim nejčastěji odpovíte? Hádala bych, že něco ve stylu: „Jo, jde to“. No a jdete dál, jen ať to nemusíte rozebírat víc, protože to stejně byla jen řečnická otázka. Jednou z mých hlavních rolí v Triadu je dát všem kolem sebe pocit, že tohle opravdu není řečnická otázka a že když se jeden druhého ptáme na to, jak se nám daří, opravdu to chceme vědět.

Je těžké nechat firmu růst, nabírat více a více lidí do týmu, a přitom si udržet prostředí a atmosféru toho 12členného týmu, se kterým se začínalo ve dvoupokojovém bytě. Být si jistí tím, že víme, s kým pracujeme a že známe každého jednotlivého člověka ve firmě a rádi s ním zajdeme na pivo. Spolehnout se na to, že všichni kopou za tým a že loajálnost není jen prázdné slovo. Tak tomu všemu pomáhá právě pozice HR & Spirit Mastera (pozn. redakce –HR = Human Resources, tedy lidské zdroje). Jak vypadá můj běžný týden? No, není po celou svou dobu tak sexy, jak zní, ale je tak sexy, jak mu dovolím. I já se musím prokousávat administrativou, postarat se o to, abychom plnili naše zákonné povinnosti, sepisovat a podepisovat stohy papírů a lejster a trápit se tabulkami naprosto na vše. Když to ale zvládnu, za odměnu minimálně čtvrtinu svého času trávím HR pokecy s lidmi a zjišťuji, kde je jejich motivace, proč tu jsou a co jsou ty důvody, že je baví právě naše společnost. Ptám se jich, co můžeme udělat víc pro jejich spokojenost, kam se chtějí posouvat a rozvíjet, a hlavně se postarám o to, aby jejich vyslovená přání nebyla jen výkřik do tmy. Nezáleží na tom, jestli výstupem našich pokeců je potřeba zajistit lektora na angličtinu, koupit lístky na zajímavou konferenci, dát možnost lidem vytvořit si na dvorku svoji zahrádku nebo jim zorganizovat promítání jejich vlastní tvorby či jim umožnit připravit si vlastní Inspiration lunch. Záleží na jediném, dát lidem pocit, že nejsou jen řádkem v seznamu zaměstnanců, ale jsou tou nejdůležitější investicí, kterou máme a bez které bychom se nikdy neposunuli dál.

Všechna práce a snaha jít touto cestou by neměla smysl, kdyby se mnou netáhlo za jeden provaz i vedení firmy. S Peťou, naší ředitelkou, trávíme spoustu času nad vyhodnocováním toho, co má práce přináší a s jakými podněty od lidí přicházím. Společně pak plánujeme rozvoj a strategii firmy v oblasti HR, a hlavně rozvoj každého jednotlivce u nás.

A v té poslední čtvrtině mé pracovní doby většinou sedím u dobrého kafe na pohovoru a snažím se najít další talentované nadšence, co věří, že do práce se člověk opravdu může těšit a že pivo chutná skvěle i v Triadu na dvorku ve společnosti až 60 kreativních duší, co se Tě opravdu chtějí zeptat: „Jak to jde?“

Adélino povolání by se podle mě mohlo nazývat Správkyně duší. Připomíná mi to trochu českýho vodníka, kterej si udržuje svoje sesbíraný dušičky v hrnečcích, který v současným světě nahrazují kanclíčky. A navíc snad dobrý úmysly nezahrnující věznění, ale naopak dobrovolnost.