Mushy na †† );( †‡ ▲▲\\ (asi něco jako: taky-to-neumíme-přečíst-night)

Mushy je hudební ztělesnění děvčete, který se v realitě jmenuje Valentina F. Je z Říma a koncem února jí vyšel debutový dlouhohrající vinyl Faded Heart. To ovšem neznamená, že toho nemá co se týče hudby už hodně za sebou. Na italský experimentální scéně se pohybuje zhruba sedm let a zahrála si mimojiný na stejným pódiu s Mouse On Mars, objevila se na kompilacích labelů jako Bleak nebo Clan Destine a dlouhodobě spolupracuje třeba s Thierry Müllerem nebo s Mater Suspiria Vision.

U příležitosti jejího sobotního koncertu v Praze v rámci audiovizuální noci Reset nights zaštítěné festivalem Enter, jsem se rozhodla si s Valentinou jen tak mezi náma holkama trochu popovídat. Hlavně o hudbě, její desce, českých filmech a co to je vlastně ten witchhouse. A jestli se nebojí do čarodějnický restaurace.

Vice: Na začátek bych se logicky zeptala, jak to vlastně všechno začalo?
Mushy: Začala jsem s hudbou někdy v dávným roce 2003. Tehdy mi bylo 19 a akorát jsem začínala studovat architekturu na univerzitě. V tý době jsem kromě new waveu poslouchala kvanta industriální a experimentální hudby. Úplně si vybavuju, jak jsem byla tímhle druhem hudby naprosto unešená, těma atmosférickýma zvukama, který dokázaly vyvolávat úplně jiný dimenze, takový nadpozemský, psychický. Bylo to trochu jako trans nebo nějaká hluboká meditace. A pak jsem začala. Ale spíš jen tak pro vlastní zábavu. Prostě jsem se jednou v létě učila na zkoušku a při tom jsem si všimla nějakýho měděnýho drátku, co tam někde ležel. Tak jsem na něj začala brnkat, jako by to byla struna, no a ten zvuk se mi zalíbil. Taky jsem si to všechno nahrála na kameru, ale pořád mě víc zajímal ten zvuk než obraz. No a tak nějak vznikla moje první skladba a chuť tvořit, experimentovat a zkoušet. Nejsem hudebník v pravým slova smyslu, nikdy jsem to nestudovala, muzika, kterou skládám je vlastně takový volný prodlužování mých myšlenek a pocitů.

Jak se tvoje hudba časem vyvíjela? Máš třeba nějaký hudební vzory, kdybys nám chtěla třeba i něco doporučit, co tě poslední dobou zaujalo.
Tak úplně přesně ten evoluční proces mojí hudby popsat neumím. Zezačátku byly moje tracky hrubější, primitivnější víc noiseové se spoustou proplétajících se dronů, znělo to trochu jako nějaký trpící hlasy z pekla. Je mi jasný, že to asi nebylo úplně pro každý ucho. No a pak se tahle palčivá vlna vyčerpala a po bouři přišel klid.Bude to tak rok, co se moje hudba dost změnila: hraju na syntetizátory a zpívám, píšu si texty. Takže teď má všechno víc písničkovou formu. Důležitý na tom je, že to byl přirozený posun, prostě uzavření jednoho období a začátek novýho. Dokonce jsem přemýšlela o změně jména, ale nakonec jsem si ho nechala, je to takový svědectví, že všechno v životě spolu souvisí, jedno bez druhýho by to nefungovalo, všechno se vzájemně ovlivňuje. Jo, i můj hudební vkus se určitě vyvíjí, a musím říct, že teď jsem daleko otevřenější co se týče nový hudby. Docela dlouho se nestalo, že by se mi líbilo tolik mladých kapel a projektů jako teď. Pokud mám někoho citovat, tak třeba Soft Moon, Esben & The Witch, Umberto, Ensemble Economique, Light Asylum a // Tense //.

Docela by mě zajímalo, jaká je alternativní hudební scéna v Itálii. Předpokládám, že jsi přiřazovaná do teď hodně populární „witch house“ škatulky, jsi s tím v pohodě?
Podle mě v Římě a vlastně ani v celý Itálii neexistuje žádná witch house scéna. Není to celoplošnej fenomén, spíš záležitost šířící se hlavně na facebooku, youtube a jiných sociálních sítích, ale tady žádnou velkou odevzvu a reakci na tenhle fenomén nevidím. Co se mě týče, nepřipadám si vyloženě součást římský ani jiný hudební scény a už vůbec ne nějaká kněžka witch houseu, myslete si, že jsem v tomhle dost individualistka. Ale škatulkují mě různě, krom již zmíněnýho witch houseu třeba moan-wave nebo new gothic, vlastně ani sama nevím, jak bych to definovala, takže nechávám jiným svobodu to definovat jak uznají za vhodný. Dost často spíš jmenuju svoje hudební inspirace, než abych se pokoušela o nějaký škatulky, jako příklad ti můžu uvést třeba Grouper, Hope Sandoval, Cocteau Twins, Angels Of Light, Tangerine Dreams, Dead Can Dance, Minimal Compact, Slowdive atd.

A co je podle tebe teda witch-house?
Tyjo, zatím ho neumím jistě definovat, mimojiný proto, že ani hudebně to vlastně není úplně jasně definovaný žánr, spadá tam hodně mezi sebou se lišících umělců a těch vlivů je taky hodně. Spíš se mi líbí na to nahlížet ne jako na striktně hudební žánr, ale jako na takovej velkej klan, do kterýho patří nepřeberný množství lidí z celýho světa, ať už to jsou umělci, jejich posluchači nebo novináři. Od chvíle kdy jsem zažala být považovaná za součást týhle scény jsem se setkala vlastně jenom se samýma pozitivama: poznala jsem spoustu zajímavých osobností, spolupracovala jsem s mnoha hudebníky, a s některýma jsem se dokonce úzce spřátelila, třeba s Drugs For Drunks. Ani nevím, jestli je můj osobní pohled na věc správný, ale prostě se mi líbí ta představa toho klanu.

O čem je tvoje album Faded Heart?
Mushy: Je to moje vizitka. A samozřejmě vypráví hlavně o mně- o situacích, co jsem prožila, o láskách, co jsem ztratila, o mých melancholických a snových stavech. Hodně jsem se inspirovala blues, je to taková ta dost ripetitivní forma, trochu jako ukolébavka nebo vzdálenej vzlykot. Je to album stojící na loopech, drum machines, syntetizátorech a někde z dálky přichází zpěv, co vypráví příběh. Nahrávala jsem ho během jednoho roku sama doma a dala jsem do něj všechny svoje emoce a pocity, taková hudební biografie. Proto mě taky vždycky potěší, když někdo tuhle intimní rovinu na první poslech vnímá. Jak už jsem řekla, nejsem profesionální muzikant, ale někdo, kdo rád v lidech budí emoce.

Líbí se mi tvoje vizuály a taky fakt, že to nejsou jen klasický hudební klipy, ale že celkově doplňujou tvojí hudbu a dotvářejí písničkám atmosféru i během koncertů. Kdo je má na svědomí?
Jako vizuály používám svoje oblíbený filmy, filmy, co mě nějakým způsobem zasáhly a oslovily. Snažím se z nich brát obrazy, co nějak vyjadřují mojí hudbu a mají nějakou vlastní specifickou estetiku. Mojí největší inspirací je polská, československá, ruská a litevská kinematografie. Vážně miluju vaše filmy od šedesátých let až do současnosti! Mají v sobě určitou eleganci, jsou chladný a plný zoufalství, ale zároveň dokážou utíkat z reality do snových a surreálných magických světů, a to všechno je obaleno do minimalistický scénografie a snímaný jasnou a rozhodnou kamerou.

Chvála hřeje moje vlastenecký srdíčko. A teď nakonec k tý Praze, bylas tu někdy? Těšíš se?A víš, že tady máme čarodějnickou restauraci? Troufneš si?
Už se strašně těšim!Nikdy jsem v Praze nebyla, ale jsem si jistá, že vám tam nechám kus svýho srdce. Bohužel se dlouho nezdržím, jen ten víkend u příležitosti festivalu Enter, ale můj plán je využít každou volnou chvíli, strašně moc fotit a určitě zkusim na tvoje doporučení čarodějnickou restauraci!

Další v řadě audiovizuálních večerů Reset Nights v rámci festivalu Enter proběhne tuhle sobotu 17.4. v klubu Cross. Večer má naprosto nečitelnej podtitul †† );( †‡ ▲▲\\ aneb bezměsíčná noc ve znamení okultní imaginace – witch house. Stojí to stovku, začíná se v osm a bude to stát za to.