Quantcast
Jedinečná výstava postkoitálně vyhřezlých střev

Vlastně nejsem žádný umělec a smyslem není pobuřovat nebo exhibovat. Smyslem je nasrat všem galeristům, kritikům a dalším takyrádobyumělcům na hlavu...

Hele tobě se to fakt líbí? To je první, na co se mě každý opatrně zeptá po tom, co mu řeknu, že už strašně dlouho pracuju na výstavě týkající se rektálních výhřezů. Tedy na uměleckém ztvárnění momentu, kdy ošukáte holku do zadku a ona pak rozrajcovaně vytlačí kousek střeva.

Kromě toho, že nemůžu přiznat pravdu, protože by mi už nikdy nevlezla žádná kráska při smyslech do postele, jde i o něco jiného. Je to pokračování cesty šílenství, která pro mě začala někdy u filmu Bouračka (Ballard/Cronnenberg), kdy se lidé vzrušují automobilovými bouračkami. Líbit ve smyslu krásy se to totiž asi nemůže nikomu. Je to fascinace. A taky analogie k myšlence, že každé vzrušení si vyžaduje trochu té špíny. V podstatě je to pro mě největší možné odhalení, ultranudismus. Někomu stačí rozcuchané vlasy, jiný potřebuje vidět vyhřezlou řiť jako důkaz hodnověrnosti.

Původně to začalo jinak. Vyrazil jsem do Indie a Bangladéše kdy jsem chtěl outsourcovat své fotky zařízlých zadků. První komplet outsourcovaný umělec. Něco jako výroba Nike nebo iPhonů. Jenže po dvou měsících ježdění na motorce po slumech jsem pochopil, že místní jsou příliš pokrytečtí. Když tam přinesete fotku oblečené holky s lehce zařízlými džínami, místní buď omdlí, nebo dělá, že nic nevidí. A kupodivu čím chudší, tím je porušení jakýchkoli pravidel ještě větší tabu. Podařilo se mi tam zrealizovat několik obrazů, které nestály za nic. A taky jsem třeba zjistil, že jednu věc Indové dále outsourcovali u Rusů...

Takže nastoupil plán B. Pomstil jsem se jim tím, že malovali "abstrakce", což byly upravené fotky prolapsů. Nicméně celý tenhle koncept se stal jen startem pro to, že jsem to celé udělal znova sám. Někdy je to klasická malba, jindy zase zašifrované využití použitých proktologických nástrojů pro vyšetření konečníku. Mám tam i epoxydové věci z prasečích vnitřností zkombinovaných s erotickými pomůckami atd. Hodně jsem experimentoval s materiály. Mám to asi po otci, který vynalezl Lučinu.

A jako jeden z masterpieců je elektronická pilulka, kterou když spolknete, buší ve vás v předem nastaveném BPM a simuluje tak desetihodinovou technoparty ve vlastním břiše. Fuck yeah!

Vlastně nejsem žádný umělec a smyslem není pobuřovat nebo exhibovat. Smyslem je nasrat všem galeristům, kritikům a dalším takyrádobyumělcům na hlavu.

14.1. Opening Party
15-24.1. Výstava
Ateliery Stalingrad, bývalé ČKD.
www.prolapseoflove.com