Od Hello Kitty po crust punk: Vespa gangy Indonésie

Před rokem jsem odletěl na rok bydlet a fotit do Indonésie. Moc jsem o této zemi nevěděl a byl to takovej projekt ze dne na den. Během několika týdnů jsem se odstěhoval z Osla na ostrov Jáva, jeden z nejvíce zalidněných ostrovů na světě. S kamarádem Vítkem jsme si pronajali dům v Yogyakartě, co nejblíž džungli, společně s dvěma krávama a 15 kuřaty, a koupili motorky, na kterejch jsme dělali výpravy po okolí.

Po pár měsících jsme se po výletě na Bali zamilovali do surfování, a jelikož je to hodinu a půl letadlem z Jogjy a plný naolejovanejch týpků z fitka, chtěli jsme vyzkoušet trochu zajímavější destinaci a vydali jsme se na motorkách na Patchitan. Tam je surfařů na kilometry pláže tak 5, takže pravý opak Bali.

Nevěděl jsem, že v Indonésii budou tak populární italské skútry Vespa od Piaggia, ale v sedmdesátých letech se zde skútry dávaly dohromady, a staly se běžným dopravním prostředkem. O tuningu skútr jsme se dozvěděli od kluků od nás z ulice. Často jsme je vídali vylepšovat svoje stroje, ale netušili jsme, jak velká tato komunita je.

Po cestě na Pachitan jsme na silnici začali potkávat více a více skútrů. Často jsme zastavovali a modifikované skútry jsme si fotili, pokecali s klukama, co od nás vysomrovali cigáro, a zas pokračovali po prašné rozkopané cestě směrem na jih k oceánu.

Dojeli jsme do Pachitanu už skoro v noci, našli jsme homestay asi kilometr od pláže, a vyrazili do města na smaženou rejži s vajíčkem. Když jsme se vraceli, podél cesty jsme viděli malé ohníčky a zaparkované skútry. Majitel homestaye nám řekl, že na pláži asi moc surfovat nebudem, jelikož tu budou mít sraz skútr gangy z celé Javy a snad i z Bali, a že jich bude celkem hodně. Dali jsme si pár Bintangu a já jsem se rozhodl spát pod širákem na terase.

Kolem 6 ráno jsem se probudil a mel jsem pocit, že jsem usnul uprostřed dálnice. Stovky a stovky skútru začalo najíždět na plánovaný sraz. Absolutně jsme nechápali, co se to kolem nás děje. Sebrali jsme foťáky a krabičky s cigaretama a šli jsme skútrům vstříc. Motorky neustále proudili ve všech směrech po poměrně úzké cestě vedoucí k pláži, a čím déle jsme šli, tím kolem nás počet skútru houstl.

Podle mého odhadu mohlo dojet z cele Jávy kolem 2000 až 3000 skútru, ale fakt těžko odhadnout. Někteří nám říkali, že jsou na cestě už měsíc, aby to z Jakarty, která je vzdálená asi 650 kilometrů, stihli. Někteří jsou na cestě v podstatě pořád a jezdí z jednoho srazu na druhý. Na benzín žebrají nebo se nechají najímat na několikadenní práci.

Skútry rozhodně nejsou naleštěné čí jako z továrny. Čím větší přeměna, tím lepší, a spousta z nich se spíš snaží od klasické verze co nejvíce oddálit. Kolikrát zbývá z původního stoje jen motor. Obrněné skútry, Hello Kitty verze, skútr 4 metry dlouhý s 8 kolama.

Některé modely mají 2 motory, které jsou obsluhovány samostatně a k tomu ještě řidič. Spousta skútru je obložena plastovými lahvemi a starými plachtami. Když jsme se zeptali, proč si dávají na skútr odpadky, řekli nám, že je to umění, a jestli si nechcem loknout araku, místní pálenky z buhvíčeho, většinou rýže.

Největší počet muslimů v zemi na světě, ale tihle kluci si s tím moc starosti nedělali. Pili a čichali, co našli, nebo si ustlali přímo pod vejfukama. Spousta z nich pocházela ze slumů v Jakartě, a ve světle jizev a podomácku dělaných tetování, jsem se s nima o designu jejich motorek nechtěl moc dohadovat.

Ale určitě se v davu našli i hipstři s potuněným či vyleštěným skútrem, nebo celá rodina s malými dětmi. Táta prodával kafe na vařiči přidělaném ke skútru, zatímco máma kojila za plachtou.

Atmosféra to byla neuvěřitelná. Každý se snažil předvést svou výrobou, vyměnit součástky, nebo domácí kořalku s přáteli, a všude po pláži se tancovalo okolo ohňů a hrálo se na kytary.

Akce byla jakýmsi způsobem organizovaná, spíše pro tu bohatší část účastníků, vyhlašovali se ceny a párty končila typickým reggae koncertem. Nepotkali jsme tam za 3 dny nikoho jiného, než indonéské kluky, a tak jsme se nějakým způsobem sami stali atrakcí festivalu, a na konci jsme zapíjeli kořalkou společně s organizátory na hlavním pódiu a povídali si celou noc o italskejch skútrech, indonéské politice a českým pivu a holkách…