Moje první zkušenost s ayahuascou

Následující události popíšu tak jak jsem je vnímal a jak se pravděpodobně objektivně staly, nemohu ale konkretizovat místa na nichž k nim docházelo, stejně tak jména a popis účastníků akce je z mnoha důvodů dílem mé autorské licence.

Protože jsem o vizích po užití ayahuascy slyšel samá pozitiva od kamaráda Džiháda, neváhal jsem ani minutu a pozvání na přednášku ohledně nadcházejícího obřadu jsem okamžitě přijal. Téměř nic jsem o tom nevěděl, a ani jsem se nehodlal zdržovat nějakým studiem, toužil jsem pouze po přímém co nejintenzivnějším zážitku. Mojí motivací byla hlavně zvědavost.

Pár dní před setkáním s pořadateli akce jsem si jen pustil video na youtube ve kterém se o svou ayahuascovou zkušenost dělí s fanoušky Lindsay Lohan. Lindsay mám rád, je mi něčím blízká, kdybychom se znali, myslím že bychom byli přátelé. Bohužel to video mě po 12ti vteřinách k smrti nudí a nejsem schopnej ho dokoukat. Vím teda jen to, že asi budu pít nějakej halucinogenní lektvar uvařenej z liány a budu u toho hodně zvracet. Na první schůzku s pořadateli přicházím nepřipraven a vlastně rovnou z jinýho mejdanu.

Mám kocovinu a otevírám dveře konspiračního bytu, kam jsem byl před pár dny pozván. Vítají mě staří přátelé a několik nových tváří mezi nimiž ční postava energického "Johna Lennona". Ten téměř s květinami ve vlasech vypráví podivným dialektem všem přítomným o možnostech ayahuascy. Látku nazývá "medicínou" nebo "babičkou", což mě trochu překvapí. Společně s dalším hipíkem se trumfují ve znalostech biochemie mozku a nadužívání slov jako "cesta", "vědomí" nebo "meditace". V mém stavu nezvládám ezoterickou přednášku poslouchat moc dlouho, proto oslovím dva přítomné přátele, kteří již mají zkušenosti, aby mi v kostce shrnuli o co zhruba půjde, abych se mohl definitivně rozhodnout.

První z nich řekne ,že je to naprosto v klidu a člověk má v podstatě neustálý kontakt s realitou zatímco druhý mi popíše jak v rauši komunikoval se stříbrnými postavami z jiných dimenzí. Rázem je rozhodnuto a já se s omluvou zvedám abych se odešel domů konečně vyspat, zeptám se jen na nejnutnější organizační informace a svou účast na seanci potvrzuji.

Druhý den mi kamarád Džihád posílá fotografie šamana který náš obřad povede, vypadá jako milej děda. Následně přichází od Lennona pokyny pro speciální dietu před vlastním obřadem.Tři týdny před sesí nejíst maso, tučné sýry, sexuálně abstinovat, nepít alkohol, žádné drogy. Maso moc nejím takže v tom problém nebude, ostatní body ovšem dodržet nedokážu.

Když se s tím den před odjezdem "pochlubím" Džihádovi, vynadá mi, že jsem zkazil, co šlo, a že mi ayahuasca určitě nezabere. Noc před odjezdem mě kamarádka v Groove baru učí španělsky žebrat šamana o další a silnější dávku. Zpětně se tomu musím pousmát.

Jak jsme již napsal výše o lokaci naší sese nemohu nic napsat (což je strašná škoda, jelikož to místo bylo naprosto bizarní), ale v rámci upřímnosti k laskavému čtenáři prozradím, že jsem za šamanem nemusel cestovat do Peru. Do města ve střední Evropě jsme se společně s Džihádem a dvěma holkama, který pojmenujme třeba Mamba a Řeznice, dopravili na místo akce autem. Řeznice byla tak moc hodná, že mi půjčila kyblík na blití a taky spacák, kterej sem si nechtěl koupit, abych se necítil moc jako tramp. Ještě jednou jí touto formou mockrát děkuji.

Po strastiplné cestě se konečně setkáváme s ostatními účastníky ve velkém prostorném sále s krbem. Vítá nás Lennon a půjčuje každému matraci na kterých se tu podle jeho slov běžně "frčí".

Převlékám se do volného oblečení, tepláky a tričko, rozbaluju spacák, chystám kbelík na zvratky… prostě si tu stavím hnízdo. Pak se rozhlížím po ostatních. Je nás tu cca 20, převažují ženy středního věku i vzhledu, manželský pár, milá holka vedle mě na sousední matraci, Džihád, jeho kámoš Dřevotepec, Řeznice, Mamba a já.

Ve stanovenej čas přichází Šaman v doprovodu dvou asistentů. Společně určí kde bude umístěn oltář a my musíme následně upravit polohu našich hnízd. Džihád s Dřevotepcem se nacpou co nejblíž, aby měli šamana hned před sebou. Lezou do spacáků a mazácky pokládaj kýbly hned vedle hlav. Vedle nich se uvelebí chlap s vizáží Acid Shreka, kterej jde stejně jako já na ayahuascu poprvý. Já ležím o kus dál a Řeznice s Mambou společně někde v rohu. K milý holce vedle mě přibyl její přítel a z druhý strany mám ženskou zabalenou do spacáku jak do obřího kokonu. Ta ženská vůbec nemluví. Diagonálně přes celou místnost vidím ještě ten manželský pár ve středních letech. Paní je oblečená v nějaký batice, blahosklonně se usmívá a já jen čekám, kdy zapálí vonné tyčinky a vysype mandalu na počest Havla. Ostatní moc nevnímám, jelikož na ně ze svýho hnízda nevidím.

Džihád na mě ještě gestikuluje, ať si hlavně schovám svý zvratky, že z nich pak šaman bude věštit. Taky mě straší, že budu mít "bad trip" a ukazuje gumovej svítící prst, kterým na mě bliká.

Obřad začíná představením Šamana a jeho asistentů. Šaman má krásný domorodý oblek a čelenku z per. Jeho asistenti jsou oblečeni civilně jako ostatní účastnící. Mluví anglicky nebo nám jejich slova tlumočí překladatelka, spoluorganizátorka akce paní Galadriel. Šaman rozkládá na oltář různé předměty a láhve s ayahuascou. Na druhý stůl pak asistenti vyloží náramky a drobnosti, co si od nich můžeme koupit. V tu chvíli mám pocit, že jsem na nějakém tržišti a o smyslu celý akce hodně pochybuju, nicméně kupuju šňupací tabák a vracím se zpátky do hnízda. Asistenti, muž a žena, poté přiblíží průběh celého obřadu. Vysvětlí, že můžou nastat nečekané události, nebo že na nás naopak medicína nemusí vůbec působit. Ptají se na zdravotní potíže a užívání léků. Nikdo žádné nemá a žádné léky neužívá. Závěrem upozorní, že asistentka je tu proto, aby pomáhala hlavně ženám a asistent pro chlapy. Uvědomuju si, že jsem ve sprchách viděl nosítka. Začínáme.

Nejprve nám asistent - Farid - postupně foukne do každé nosní dírky silný šňupací tabák s mátou, tzv. "rapé", což mi nádherně uvolní dutiny i když to celkem pálí a hned mi slzí oči. Asistentka - říkejme jí třeba Tabita - nás vyzve, abychom si každý vzali nějaký z připravených hudebních nástrojů. Jsem opravdu vyděšený, že tu strávím s hipíky v bubnovém kruhu děsivou noc a beru si rumba koule, protože co je víc sexy než Jitka Asterová v Šakalích letech, že jo. Všichni společně pak nějak rozezvučíme všechny ty bubny a paličky a dostaneme se přes naprostou kakofonii ke krásnému společnému rytmu, což mě překvapivě koncentruje a uklidní. Už v tuhle chvíli se cejtím trochu high.

Pak už přichází na scénu Šaman a po pár slovech, kterým nerozumím, před ním postupně všichni poklekáme a obřadně pijeme pohár ayahuascy. Přistupuji k tomu s pokorou a otevřeně, ovšem chuť nápoje je opravdu nepříjemná, je zvláštní, jak se moje vnímání této chuti posléze změní. Děkuji Šamanovi za medicínu, vstávám a odcházím zpět na svoje místo, kde si po vzoru ostatních lehám. Šaman začíná něco prozpěvovat a já se koukám naprosto střízlivý do stropu s šílenou pachutí v puse. Přemýšlím, jestli by nevyšlo na stejno poslechnout si na náměstí republiky street koncert peruanský kapely. Pak mi začne brnět obličej a zjistím, že asi nemůžu vstát.

Ayahuasca mi najíždí poměrně rychle. Zpočátku je to silný pocit vláčnosti, ovšem bez toxického nádechu známého ze syntetcikých drog. Jako by se mi v těle rozléval chladivý zelený balzám. Naprosto nekompromisně zabírá jednotlivá velící centra. Už jsem pochopil, že chůzi budu muset na chvíli oželet a přestože se doporučuje zůstat sedět, nejsem fyzicky schopen ani toho. Slyším zvracet první účastníky. Acid Shrek, kterého mám přímo před sebou, se prudce posadí s kyblíkem u obličeje. Ayahuasca začíná čistit těla.

Sám jěště zvracet nepotřebuji a stále pozoruju strop. Najednou nejsem schopný akceptovat lineární perspektivu a dřevěné trámy se začnou rozjíždět od sebe dál, v místech kde se v pravých úhlech protínaly, zůstávají zářící body. Není mi z toho úplně dobře a tak raději zavírám oči. Na sítnici se mi okamžitě objevují projekce různých složených vizuálů vycházející z pop kulturních odkazů, komiksů, obrazů, reklam a video her. Veškerý vizuální balast, co na nás denně útočí ze všech stran. Jsem si vědom toho, že tohle není moje původní vize a snažím se tyto vjemy odbourat. Mozek v tu chvíli pracuje přesně a já listuji tisíci obrázky za vteřinu a všechny je vyhazuju kamsi pryč. Absolutně nevnímám čas a netuším, jak dlouho tento děj trvá, subjektivně mám pocit že několik hodin. Postupně tak odkryji obří projekční plochu, která zabírá celé mé zorné pole.

Nacházím se v nějakém obřím kině, v Imaxu vlastního vědomí a to, co se odehrává na plátně, je projekce, kterou generuje můj mozek. Jsem tím naprosto fascinován a šťastný. Očekával jsem, že se ve mě probudí nějaké temné trauma a budu řešit rodinné křivdy, ale to se vůbec nestane. K pár událostem jen lehce zalétnu, ale nic negativního necítím. Můj stav je zřejmě silně ovlivněn tím, že jsem čerstvě zamilovaný a můj mozek produkuje spoustu endorfinu. Občas tak myslím na svojí holku a s naprostou důvěrou v nový vztah si jen uvědomuju, jak je všechno v pořádku. Tento fakt mi dodává sílu a pocit bezpečí. Následně se pouštím hlouběji do projekčního plátna a ve snaze uvidět víc, protáčím oči. Jevy, které sleduji, se obtížně popisují, nejsou geometrické, vnímám je spíš jako matematický princip, překrývají se a rotují, skládají a rozkládají, velmi připomínají fraktály, ovšem jsou mnohem složitější a plastické.

Co mě velmi irituje je barevnost, je totiž přesně tak hýřivá jak se očekává. Všechno se zobrazuje v sytých RGB barvách. Snažím se ayahuasce vysvětlit, že tohle ale moje barvy nejsou, já chci přemýšlet v odstínech paynovi šedi, v olivové zeleni, v tónech umbry pálené, tohle je hrozně křiklavé. Neposlouchá mě a barevnost zůstává stejná. Zpětně to považuju za limity mozku, že něco prostě nedovede dopočítat a zobrazuje barvy rozložené na toto jednoduché barevné spektrum. Něco jako televize která vám veškeré barvy simuluje pouze kombinací červené modré a zelné. Během těchto momentů šaman zpívá nádherné písně Ikaros. Ty mě provází při mém výletu. Občas otevírám oči a pak je zase zavírám abych se znova ponořil do kina ve své hlavě.

Když mám oči otevřené vidím prostor kolem sebe deformovaný a jednotlivé perspektivní plány místnosti, ve které ležíme, se od sebe vzdalují. Nevím nakolik jsou tyhle optické vjemy původní a nakolik je můj mozek přebral z filmů, protože jsem to viděl mnohokrát i za střízliva. Ostatní účastníky vnímám minimálně, ovšem když se na ně snažím zaměřit víc, vadí mi, jak okolo mě zvrací. V tu chvíli si přeju abych tam byl jen já se šamanem, kterému jsem naprosto oddán a kterého potřebuji. Procházíme spolu fantaskní krajinou a on mi ukazuje cestu lesem a mořem, vznáší se nade mnou a promítá mi dekorovaný bílý kurzor na zem, aby mi ukázal cestu, je to nádherné.

Náhle mě z mého soustředění vytrhnou cizí skřeky a pláč. Otevírám oči a rozhlížím se. Nemůžu sice vstát, ale natočím hlavu ke zdroji hluku a vidím, že paní ve volných batikovaných šatech se svíjí na zemi a křičí. Zřejmě prožívá v hlavě něco šíleného. Sleduju její utrpení a fyzicky ho cítím. Nevím, co jí je, ale každý máme v sobě něco temného a ayahuasca to dokáže najít a probudit. Žena se zmítá po zemi, už jsou u ní asistenti i šaman. Vlečou ji k oltáři, žena křičí a pláče. Podpírají ji tři lidé a přesto je pro ně problém s ní manipulovat, sklání se k ní Galadriel a snaží se jí uklidnit, něco jí šeptá a pevně ji objímá. Žena mnohokrát zvrací. V tu chvíli se její děs přenáší na mě a zvracím taky. Následně opět klesám na záda, pohyb je stále problém. Nemůžu ani mluvit. Jen sleduju ten děsivý výjev.

V tom se přede mnou posadí Acid Shrek a s pohledem upřeným ke skučící ženě pronese : "Paní nebojte se, sme tu všichni s váma." Takhle napsané to působí banálně, ale v tu chvíli je to obrovské lidské gesto, kterého nebyl nikdo jiný schopen, velice ho za to obdivuji. Během vteřiny jsem díky tomu poznal, jak obětavý, odvážný a empatický člověk to musí být. Právě kvůli této zkušenosti si nyní vážím přítomnosti ostatních. Je skvělé být tu s takovými lidmi, v duchu za to děkuju ayahuasce. Snažím se opět zavřít oči a vzdálit se zpět ke svým vizím, ale nejde to. Šaman už nezpívá a asistenti začínají mluvit na ženu anglicky. Slyším Tabitu šeptat: "Do you want me to call an ambulance?" a začínám panikařit. Mám šílený strach že ta paní umře, takhle jsem se bál jen párkrát v životě.

Farid předstupuje před oltář a anglicky nám vysvětluje, že kvůli neočekávaným událostem musíme na 45 minut přerušit seanci. Džihád mumlá něco o tom, že tu ženskou pak budem muset společně zakopat na zahradě.

U paní jsou oba asistenti, Galadriel, Šaman a její manžel, který se tam nějak doplazil. Kladou jí ruce na hlavu, ona stále něco křičí. Trvá to nekonečnou dobu, před oltářem se mezitím svíjí i jedna bílá postava, nevím přesně kdo to je, ale evokuje mi to staré japonské horrory. Džihádův kámoš Dřevotepec to komentuje slovy: "Podívej co maj ty lidi v sobě za bestie, to je šílený!" Sleduju změť neurčitých těl, jak sebou nepřirozeně smýkají u oltáře. Za nimi je místnost ohraničena velkým francouzským oknem, které najednou získává podobu pitoreskní králičí hlavy, odporné ve své strohosti, vypadá přesně tak, aby mi vadila a byla mi odporná. U tlamy králíka se svíjí chuchvalce těl, šaman cosi vykřikuje a švihá metlou z nějakých listů. Ze zdi ke mě přichází tulící se pornolesby, vyzývavě na mě hledí a najednou se jim propadnou nosy dovnitř hlav. Nechci to vidět, tak sjedu pohledem níž na pěkná prsa. Ta jsou ovšem pouze tři a vidím že lesby jsou vzájemně srostlé. Vize mi přijde nepůvodní, nějaký další vizuální balast, co mi kdysi uvízl v mozku. Tohle nejsem já. Zvracím.

Již beze strachu zavírám oči. Situace se uklidňuje, žena dýchá tlumeně. Šaman začíná opět zpívat Ikaros. Přerušuje to občasné zvracení ostatních, ale brzo se soustředím už jen na něj.

Rychle se vracím zpět do svého projekčního sálu a navazuji, kde jsem skončil. Toužím pohlédnout za projekční plátno, ale je to težké protože zabírá celou sítnici. Snad otáčím celým tělem ve snaze nějak to omezení obejít. Objevuje se malá skulinka na samé hranici viditelného a za ní cosi svítí. V projekčním sále své hlavy jsem schopen jít k té skulince blíž a vidím, že za ní je nějaká jiná zářící hlava. Následně mnohokrát ztrácím a opět získávám soustředění a vracím se k tomuto místu opakovaně, než dojde k tomu, že postava za projekčním plátnem najednou sedí v sále a sleduje tu mým mozkem generovanou projekci. Já tuto scénu sleduji z boku a v tom ke mě postava otáčí hlavu a dívá se na mě. Nevím jestli očima, protože si nejsem jist jestli má oči, ale vím, že mě sleduje, že teď vidí do mě. Ignoruje veškeré děje na plátně a veškerou pozornost upírá ke mě. Děkuji.

Nonverbální komunikací si díky ní rovnám a třídím spoustu nápadů, rozebírám své staré obrazy, vysvětluju a ukazuju všechny možné varianty svých nových obrazů i životních plánů. Chválí mě a podporuje, pomáhá mi. Uvědomuji si, jak je umění meditativní činnost, a jak dobře jsem pro tuto chvíli připraven. Všechny věci které mi běží hlavou už dobře znám, jen si je teď lépe a jasněji uvědomuji. Nedovedu postavu oslovit, natož jí říkat babička, jsem si vědom, že to je personifikace něčeho z mého podvědomí ale přesto jsem fascinován její nádherou a čistotou. Lépe rozumím svým chybám a mnohé už jako chyby díky ní nevnímám, lépe soudím příčiny a důsledky svých životních rozhodnutí. Cítím se silnější, sebevědomější a pokornější zároveň.

Trvá to nesmírně dlouho a snad poprvé v životě mám pocit, že mám spoustu času. S občasnými přestávkami začnu postupně vnímat realitu kolem sebe. Ayahuasca mě ale pouští velmi, velmi pozvolně. Kámoš Džihád mi říká, že znova otevřeli bar, tím má na mysli, že šaman nabízí možnost druhého šálku. Opovídám, že já tuhle rundu vynechám. Za prvé mi ještě působí první a za druhé nepotřebuju tak silnou věc okamžitě zažít znovu. Chci jí doprožít, nemůžu spěchat dál. Zhruba 5 lidí z naší skupiny ale druhý šálek vypije. Za chvíli tak vidím jak si Džihád radostně povídá se svýma rukama. Já ležím a poslouchám. Kluk vedle mě rozezvučí tibetskou mísu, Šaman už nezpívá a tak se soustředím na tyto tóny. Jsem uvolněný a šťastný. Pomalu začínám myslet na to, že bych si rád vyčistil zuby, ale zatím ještě nemůžu vstát.

Ještě prožiju jednu méně intenzivní vizi, ale už nic zásadního. Ostatní občas zvrací i kvílí, ale mnohem méně než na začátku. V půl druhé v noci (čas zjistím z telefonu, když jsem schopen se pro něj natáhnout) oznamují asistenti konec obřadu, doporučují nám spánek a upozorňují, že závěrečná fáze léčení proběhne v osm ráno. Odcházím kouřit s Džihádem, Mambou a Řeznicí. Sdělujeme si své zážitky, Mamba říká, že jí ayahuasca pěkně spráskala a vynadala jí za špatnej životní styl. V kuchyňce si pak mažu chleba s máslem a potkávám se s Lennonem. Toužím mu povědět všechno, co sem zažil, a on mě nechá. Má mnohaleté zkušenosti a myslím, že mi rozumí. Děkuju mu a on děkuje mě za důvěru. Je to skvělý člověk a pro mě je obrovská čest ho znát.

Odcházím zpět do hnízda chvíli spát, ráno si čistím zuby a v osm přichází Šaman, aby nás ještě jednotlivě poplival ayahuascou a za nějakého zaříkávání ovíval metlou. Když to dělá, klečím před ním polonahý a hrozně mě bolí kolena. Potom mu děkuji, ne z respektu jako včera, ale mnohem upřímněji a on to ví. Následně mu děkuje i paní jejíž léčení mělo tak dramatický průběh, děkuje všem a je klidná a vyrovnaná, vidím že si asi něco vyřešila a má z toho radost. Vyzývají nás abychom společně sdíleli své zážitky, já si ale už se svými přáteli promluvil a tak mlčím. Asi tři lidi něco řeknou, moc to ale nevnímám.

Uklízíme po sobě, já se dozvídám že si ze mě Džihád dělal srandu s tím věštěním ze zvratků, a po snídani odjíždíme. Cítím se odpočatý, přestože jsem spal snad jen tři hodiny. Mysl je klidná a vyrovnaná jak dlouho nebyla.

V autě uvažuju o další možnosti jak se s postavou z kinosálu setkat, plánuju výlet do Peru a dříve odporná pachuť ayahuascy se změnila na sladkou a laskavou. Cítím jí na své kůži a zdá se, že se i navždy stala součástí mého krevního oběhu.