Náš šéfredaktor sice vůbec neví, kdo je to Joy Orbison, a když v kanclu řeknete „Hyph Mngo”, většina osazenstva si myslí, že jde o nějaký druh zmutovaného ovoce, ale to nic nemění na faktu, že bychom vás o super-cool-trendy věcech neměli informovat. Takže o co tady vlastně jde? Dubstep, mladej týpek v košili a pecka, která kromě sorty znuděných novinářů zaujala i holky. A to už je co říct. Pokud vám připadá, že pořád mluvíme nějakou divnou řečí, poslechněte si přiloženou ukázku a možná pochopíte. Smůlu mají jenom ti, kteří pořád dokola opakujou, že klubová taneční hudba umřela. Ale ty rozhodně nemíníme litovat.

VICE: Čau, čau. Nějak se necítím na to, abych tě oslovoval Joy. Může ti říkat Roy?
Joy Orbison: Klidně mi říkej Pete. Jméno Joy jsem si vybral, protože se mi líbilo, jak zní.

A jak se bílý kluk jako ty dostal k tvorbě „bass music”?
Když jsem měl deset nebo jedenáct, dostal jsem se k drum and bassu. I proto, že můj strejda Ray Keith ho dělal.

Ray Keith je tvůj strejda?
Jo, jo. Myslel jsem, že to všichni ví. Já jsem dlouho poslouchal punk a sbíral desky a pořád mám rád různé kapely. Ale vysvětlovat některým lidem, že je tvůj oblíbenec Josef K, když jsi považovaný za kluka, co poslouchá garáž, je někdy dost složité. S produkcí jsem začal proto, že jsem hrál jako DJ a nikdo nehrál takový typ věcí, který by se mi líbil.

Když jsi udělal „Hyph Mngo”, měl jsi pocit, že jsi zprodukoval něco fakt velkýho?
Ne. Protože to byla jedna z prvních věcí, co jsem udělal s pár základníma mašinkama. Nikdo nevěří, jak hrozné mám doma bedny. Je to takový ten typ základních beden, co dostaneš k PCčku. Remixy mi nabízí hvězdy jako VV Brown a myslím, že většina lidí si ani neuvědomuje, jak jednoduše se dá pracovat.

Takže jsi prostě na hrozných šumících bednách náhodou udělal track roku?
Vlastně jo.