Když mi předevčírem řekli, že mám napsat recenzi na něco, co se jmenuje Prague Beer Museum, je to v centru Prahy a mají tam “nejdelší pípu ve městě”, mumlal jsem si v duchu: “Proč zrovna já…” Třeba takovej Jirka Krejčík, ten může jít dělat recenzi na nějakou novou nádražku a já, Karel “Hlavněkdyžtoteče” Kunrt se mám jít obtěžovat do nějakýho novýho vyvoněnýho turistickýho podniku, kterej otvírá v Dlouhý stejnej týpek, kterej před lety otevřel podniky jako M1 a Nebe, rozuměj podniky, kam by mě dostali jenom s nožem v zádech. Ale tak co, nakonec jsem tam šel. A muzeum to teda fakt není. Jo, maj tam na stěnách nějaký obrázky s pivovarnickou tématikou, ale tím to tak hasne. Jó, maj tam fakt dlouhej výčep. Tak jsem si za něj v úterý sedl. Zrovna se tam konal nějakej ten “Pre-Opening Party” mejdan a jedna pani povídala, že se tam prej dává pivo zadarmo. Ovšem jenom jedno. Tak jsem se optal servírky, který to pivo z těch jejich třiceti si to vlastně mám dát? A vona na to, jestli mám rád sladký, tak já ji povidám, že ne. A vona na to, že to je pech, že vona se vyzná jenom v těch sladkejch. Tak jsem na ni chvíli civěl, a pak jsem si obědnal Matušku, protože Svijany mi čepuou za barákem, naposled co jsem pil Ježka, tak to byla břečka a všichni ti možní Rychtářové, Lobkowiczové, Kocourové a jim podobná verbeš no, škoda slov. Tak jsem si sed za bar a čekal co se bude dít, vlastně jsem v tu chvíli byl rád, že obsluha mluví aspoň Slovensky a že mě hned neláme přes koleno s nějakou tou Angličtinou, když už je to to Prág Býr Mjůzeum a ne Výčep U Lojzy, a jal jsem se jakožto recenzent v přestrojení sledovat, jak jim to tam teda chodí. Výčepáci jednička z hvězdičkou za výběr: jeden prosťáčkovsky hodnej a dezorientovenej, druhej zlej a nasranej, třetí přehnaně kamarádskej usměvavej. Trochu tam o sebe zakopávali, jak se jim hospoda plnila a ještě něměli v malíčku polohu všech správnejch sklenic. Přecejenom třicet piv, třicet různejch půllitrů a to je vám, přátelé, teda chvílema pěknej boj něco najít. Servírkám dávám trojku, nejsou dost pěkný na to, aby si mohly dovolit nebejt rázný a drzý. A nejsou ani rázný ani drzý, jsou spíš takový vyjukaný, vystrašený, jakoby je do tý práce za trest poslal škodolibej fotr. Za deset minut předemnou konečně přistálo to pivo: Matuška, California, trochu perlivý, nasládlý, silný, dobrý. Vedle mě zatím “testoval” ale teda vopravdu znalecky svejch Sedm kulí nějakej fundovanej dlouhovlasej holobrádek. To vám bylo k popukání. Von si k tomu první čichal, čichal, zvedl sklenici proti světlu, přimhouřil oči, pak si trošku loknul, válel to asi půlhodiny v puse, polk, chvíli váhal a pak se zatvářil, jakože knížepán schvaluje. No já vám málem spad ze židle, jak tohle bylo trapný. Radši jsem se ale držel, nic neřek, a pomalu se začal poohlížet po dalším pivu. Měl jsem chuť na nějaký to polotmavý, tak jsem koukal lidem po sklenicích a skončil u Starokladenskýho. Byl jsem připravenej předvýst tomu jelimanovi ten jeho koštovací rituál, aby viděl, že při tom každej vypadá jak šašek počmáranej, ale že byla hospoda už úplně plná, nějak jsem se holt musel smířit s tím, že ho hnedtak nedostanu. Tak jsem čekal. Výčepáci se votáčeli, servírky markovaly, moc se to nestíhalo, pěna padala, lidi nedočkavý, začalo se to hromadit na baru, křičej na ty nebohý výčepáky pátej přes devátýho, hodnej se usmívá, kamarádskej si přes bar povídá s nějakou domovnicí o klíčích a krmení koček, zlej se mračí a točí.  Prostě stokrát vohranej scénář čerstvě otevřený nálevny. Nějakej otravnej šedej Anglán si to proklestí vedle mě na bar a začne mlátit dvoutisícovkama vo desku, že jestli ho kurva neobslouží, tak že uvidí, a že je platící zákazník a bůhvícoještě. Hérečka jedna dostal Rychtáře a stáhl vocas, jak ho zlej spražil pohledem, když mu tu sklenici přednostně podával, aby už zavřel hubu. Starokladenský, zaslouženě vyčekaný, dobrý, hnusnej půllitr ale: štíhlej, vysokej, sice ucháč, ale nějaký to rádobymoderní logo, čert aby to spral. Když nad tím teď tak přemejšlim, málem bych se vám zapoměl zmínit o cenách… Všechno jsem to prozkoumal a řeknu to v kostce: Plzeň jako v Lokále nebo U Veverky, Gambrinus o korunu dražší než ve Fraktálu. U malejch značek bych to viděl tak na nákupku za půllitr krát dva. Takže podobný jako v pivní galerii na Florenci. Podtrženo shrnuto, když vezmu v potaz lokaci v centru, zahraničáckýho majitele a jakousi tu exklusivitu nabídky, tak jsem s tim vlastně docela spokojenej. Dal jsem si pak ještě Sedm kulí, který už zas tak moc dobrý nebyly, takový vodnatý, nevýrazný, trpčí a namířil si to domů. Majitel hospody další den, když jsem si s nim byl popovídat, abych z něj dostal nějaký detaily pro tenhle článek (například, že ve středu budou Happy Hours: “The girls drink for free and the guys are happy…” to se mi líbilo, jak to řek. Nebo že se ty piva budou postupně furt měnit, že tam chce protočit, co jen bude moct, že mu to nějaký ty malý pivovarníci vozej v kufrech osobáků, a že jiný mu to zase nevozej, protože kdyby mu dali těch pár sudů, tak už by s kamarádama neměli co pít…) říkal, že to tam táhli snad do půl čtvrtý a že se mám stavit zase ve čtvrtek, že tam bude další pitka. Tak vám tam za chvíli zase jdu. Jenom to po sobě zkontroluju, obleču se a vyrazim. Mimochodem oficiálně otvíraj v pátek, tak se tam asi někdy uvidíme. Tak zatim čau, Karel K.