Hravost je často spojována s dětstvím, ale na spojených veletrzích For Games, For Toys a For Kids bylo dost jasný, že tyhle veletrhy nejsou určený jenom dětem, a že si tu na svý přijdou úplně všichni příznivci her a hraní. Vedle stánku s Pokémonama stály naleštěný auta a vyfintěný hostesky, vedle stánku hlídanýho cosplayerema byly stánky s kafem a občerstvením. Za ovladačema řídící pohyb aut a vláčků po koberci, jaký v menší formě známe ze školky, stáli páni přibližující se důchodovému věku a virtuální realitu zkoušeli vedle dětí i nedočkaví tatínci peroucí se s dilematem, jestli by bylo vážně nevhodný předběhnout svý dítě.

Projít si celý veletrh byl skoro nadlidský úkol. Už jen při pokusu to všechno vnímat by se vám převařil mozek. Na tomhle českým Glastonbury pro fanoušky hraní si každý mohl najít svoje. A ten, kdo si nic nenašel, mohl sledovat soustředěné pohledy malých gamerů na monitory a jejich prsty srostlé s klávesnicí. Psát dopisy Ježíškovi po návštěvě takovýhle akce musí jít úplně samo.