"Vypadá to tu jak v Berlíně v devadesátejch letech!"Dva zvukaři stojící vedle mě byli potěšení. Oba dva jsou Britové a zvučí v Německu Fusion Festival. A na týhle party nesli za zvuk taky zodpovědnost. A kolem nás to bouřilo v opuštěné budově jatek uprostřed Prahy.Ve zlatým městě na Vltavě, v metropoli, nad kterou se jen můžeš rozplývat. Je to město známý pro svou architekturu, literaturu a drogový podsvětí; ale už těžko jako kotel techna. Tak co je, Praho? Opravdu se tu nic neděje, nebo tu stojíš na největším tajemství Evropy? Já, unavená a ignorantská Berlíňačka, jsem chtěla zjistit, jak si stojí místní klubová scéna.
Reklama
Událost, na který jsem tam byla, se jmenuje Polygon; party zaměřená na poctivý, tvrdý techno. Polygon začal v roce 2013 a odehrával se pro 80 lidí. Dnes se jí účastní tak 1000 lidí, čímž se vyhoupla na největší akci svého druhu v České republice. Zvěsti o Polygonu se rozšířily hlavně ústně. Na malé večeři před party jeden ze zakladatelů, Jaroslav Moravec, vysvětlil, že "předtím tu neexistovala žádná klubová scéna. Přinejmenším ne taková, na jakou jste zvyklí v Berlíně. Naše kluby se orientují hlavně na turisty a na mainstreamovej odpad. Tak neexperimentujou."Přesto nejsou buřiči v České republice ničím novým. Jaroslav, který se později přejmenoval na em ju es aj si, mi vyprávěl o FreeTekno festivalech na konci devadesátek, který se prosazovaly v republice těžkým stylem lásky k míru a Goa hipíkama. To bylo předtím, než se v roce 2005 strhl na technaře policejní útok. Potom techno na chvíli utichlo. Od roku 2010 se město stávalo kolébkou dobrých house parties, které byly následovány Polygonem o tři roky později, který začal představovat techno (poté, co z Česka skoro vymizelo) úplně novýmu publiku.Polygon nemá stálý domov. Městské podsvětí infiltruje různorodé, brutální pozůstatky socialistické minulosti; opuštěný vlakový nádraží, jaderný bunkry, fabriky. Party, na který jsem byla, se konala v budově Hala 36, v dlouhý, nízkopodlažní cihlový budově, která sloužila jako jatka umístěná na Praze 8. Co jsme vešli dovnitř mohutnými kovovými dveřmi, ovanul nás odér kadidla. Betonová hala, která vedla do tmy, byla osvícena bílými svíčkami. Světelná instalace z plechu na druhém konci vypadala jako svatyně z filmu Blade Runner. Jestli je techno náboženstvím a kluby jsou jeho chrámy, pak tu vizi Polygon doslova naplňoval.
Reklama
Jaroslav je režisér, má na starosti promovidea akce. "Stala se z toho tradice," řekl mi. "Neděláme to jen my, každá party dělá videopropagaci místo letáků." Ale i mapy na letácích jsou uměním svého druhu. Díky místní artové scéně to tu vypadá na víc kreativních nápadů než v Berlíně.Nebyl to jen ten beat, co mi připomínal domov. Ani Nike Airs , pánský drdoly, šňůrkový baťohy, kulatý brýle a čepičky všude kolem; hipsteři všech zemí, spojte se! Byli tam i lidi, co bys tam nečekal: mezi indie klukama jsem zahlídla například nějakou oligarší dcerku s plastikama.Nadšení přicházející ze všech stran bylo nakažlivý. Veronika, Pražačka, mi pověděla, že je to první technoparty, kterou zažila. "Techno mi pohltilo mysl!" vykřikuje. "To je tady na tom to nejlepší!" Její kamarád Vít byl do techna udělanej. Když jsem mu řekla, že pocházím z Berlína, už mě nepustil—chtěl si pořád povídat jenom o labelech. Není překvapením, že místní klubová scéna je dost uzavřená. Moc zahraničních umělců sem nejezdí. Nejčastěji jsem dostávala otázky typu "Jaký je Berghain?" a "Jak se do něj dostat?"
Ostgut Ton je tu dobře známý. Taky Rødhåd's a Dystopian. Rødhåd na Polygonu hrál spolu s Henning Baer a italskými projekty jako Claudio PRC, Dino Sabatini a Wrong Assessment. Dneska byl na centrální stagi Avian reprezentovaný Sigha, Pris a Shifter. Podle Jaroslava je tu jen hrstka českých producentů—včetně Selectiv Mutism, dua, který tu noc hrálo taky. Většina DJů lítá na Polygon ze zahraničí, a když přiletěj, ocení tu atmosféru, co jde z publika, který bylo na drogách míň, než jsem čekala. Dokonce i ráno jsem si všimla mnohem méně rozšířených zornic než v Berlíně asi u sta tanečníků, kteří zůstali. Ta euforie byla nefalšovaná.Proč tedy tak dlouho trvalo, než se techno v Praze uchytilo? Každý mi dal na party jinou odpověď. Ryan z Melbourne, který tu už žije léta, mi vysvětlil, že Češi vracející se z Berlína, New Yorku a Londýna tu reprezentují hladové české mládí kapustovejma smoothies a pop-up obchody. Nebo, jak se taky říká, gentrifikací. Ryanova holka Martina to nazývá postkomunismem: "Socialismus je v hlavách Čechů hluboce zakořeněnej," říká. "Všechno, co bylo jiný, se odmítalo." A dnes byla postsocialistická generace emancipovaná natolik, aby si vydobyla vlastní identitu, což by mohlo i vysvětlovat, proč party jako Polygon byla zpočátku tak dobře přijímaná, Polygon byla jediná party ve městě; dneska se objevuje ve městě šest až sedm epigonů, který to rozjeli taky tak.
Má příští návštěva bude třeba zase spojená s jateční budovou. Když jsem se snažila zastavit taxi, dva vyčerpaný lidi mi nabídli odvoz. Nabídla jsem jim peníze, ale odmítli. "Nedávej nám peníze," jeden z nich zvolal. "Pozdravuj za nás Berlín." Na což jsem chtěla reagovat, že je teď načase, aby Berlín pozdravil Prahu.
