Proč jsme závislí na clickbaitových článcích, které nám mají změnit život

Mám víc facebookových přátel, než bych ráda. S většinou z nich bych na ulici nejspíš nemluvila – několika bych se musela znova představit – ale panečku, přečtu tolik článků, které sdílejí.

Nejsou to jen tak ledajaké články. Jsou to hlavně ty „svépomocné". Ty, které vás uvrhnou do sebehodnotící spirály. I když mám hodně málo společného s člověkem, který sdílel Jak zmařit svůj život (aniž všimnete toho, že to děláte), pokud je tam fotka nějaké holky hledící na vodní hladinu a u toho komentář „Absolutně přesný", přečtu si to.

Přečtu si to, když to má hodně „lajků", přečtu si to, i když ne. Přečtu si to, i když nepoznávám jméno člověka, který to sdílel – protože co kdybych náhodou byla jeden klik od štěstí. Co když Matilda, online přispěvatelka a nadšenkyně do koní z Wisconsinu, ví něco víc než já? Co když mě všechny Matildiny řečnické otázky donutí uvědomit si, co mi chybí?

Články jako jsou tyto, které neustále analyzují a vyhodnocují naši existenci, aby vysvětlily třeba to, proč jste úzkostliví, proč si připadáte jako duch, nebo proč se bojíte svého vlastního srdce, jsou důvodem proč stránky jako Thought Catalog zakotvily na sociálních sítích a rychle dosáhly popularity.

Vzestup článků „jak na to" a „poprvé" existuje proto, jak zakladatel stránky Chris Lavergne vysvětlil časopisu Time, „že i ti nejutahanější a nejcyničtější lidé mají silné pocity." Tak co nutí dnešní generaci Y, při jejich mládí, být tak shovívaví k sentimentálnosti?

Psycholožka Munira Haidermotová to přikládá našemu přehnanému povědomí o svém vlastním obrazu.

„Zdá se, že je z toho nový fenomén. Generace Y byla vychována v atmosféře společného rozhodování a rovnocenných vztahů, takže uznání od ostatních je velmi důležité, aby mohlo být měřítkem uznání sama sebe." Haidermotová také vysvětluje, že neexistuje žádné „kolektivní sebevědomí" v naší generaci, které dělá tuto generaci obzvláště výjimečnou.

„Jsou doma v digitálním světě, je to sociální generace. Záleží jim na hodnotách a byli velebeni a schraňování, proto se jim nelíbí spotřebovávat cokoliv v tichosti. Budou všechno hodnotit a porovnávat."

Lifekoučka Caitlin du Preezová má za to, že hlavním důvodem, proč generace Y hledá rozptýlení, je nespokojenost v práci. Všimla si mladých lidí, kteří zůstávají v práci, která je nebaví jen proto, že se cítí být pod tlakem zvenčí, jako přátelé nebo rodina.

Bujení článku jako Dala jsem výpověď z práce, abych mohla procestovat svět na našich Faceboocích je jako ozvěna těchto pocitů, ale tento typ obsahu Du Preezová nepodporuje.

„Myslím si, že následovat své cíle je důležité, ale mít realistickou představu, jak jich dosáhnout je důležité úplně stejně. Články typu Nechala jsem své práce, abych žila na Barbadosu, a nikdy jsem nebyla šťastnější jsou v pořádku, ale pokud je to to, co chcete, musíte mít plán, jak toho dosáhnout."

Du Preezová věří, že generace Y zejména neváhá sdílet informace, což se většinou nepřenáší do reálného života. „V průběhu internetového věku, kdy je sdíleno tolik informací, potřebujeme být víc kritičtí vůči tomu, co je pravda a co ne."

Haidermotová souhlasí, že přehnané analyzování může být vysilující. „Nadměrné analyzování nám může zabránit v rozhodnutí, protože se díváme po ,perfektním řešení'. Může to mít paralyzující účinek na náš výkon."

Přesto, že obě expertky souhlasí s tím, že fakt, že generace Y upřednostňuje svůj osobní život nad kariérními ambicemi oproti předchozím generacím, je přínosem pro mentální rovnováhu. „Všimla jsem si, že když teď nejsou mladí spokojení se svou stávající situací, dojde jim, že nemusí dělat to, co dělali jejich rodiče. Nemusí v ní zůstat po 30 nebo 40 let," říká Haidermotová.

Naše sympatie k hodnocení sama sebe a zlepšování z nás, podle Du Preezové a Haidermotové, také dělá lepší lidi.

„Generace Y bývala popisována jako „já, já, já generace", posedlá sama sebou a narcistická," říká Haidermotová. „Ale dělá je to také progresivnější v jejich názorech a oceňují rozdílnost. Jsou otevřeně nadšení z rovnosti a vědomí vlastního sebezdokonalování, proto nechtějí urážet jakoukoliv specifickou skupinu nebo hodnoty."

Du Preezová také říká, že poznávání sama sebe skrze porovnávání je způsobem vyrovnávání se s extrémním společenským tlakem našich předků. „Myslím si, že systém byl vytvořen pro osobní zisk a moc s malým nebo žádným ohledem na udržitelnost životního prostředí nebo duševní zdraví.

„Často se setkáváme s útoky na generaci Y v mediích za to, že nenásleduje předchozí generace, ale chvála nám, že jsme pozměnili své směrování. Že objevujeme svoje pocity… a chceme být jiní."