Jednoho nedělního odpoledne před pár týdny se asi 70 lidí shromáždilo v parku Ichon Hangang v jihokorejským Soulu, aby nic nedělalo. Žádný smartphony, selfies, textovky, spěch.Tahle parta lidí se účastnila každoroční soutěže Space Out Competition. Soutěže, ve který ten, kdo vydrží zírat nejdýl doblba, aniž by se přestal soustředit, vyhrává. WoopsYang, vizuální umělkyně, která tuhle akci iniciovala v roce 2014, říká, že je klání nastaveno tak, aby poukázalo na to, jak moc lidi svý mozky zahlcujou a kolik úsilí to stojí dát si voraz.„Tenkrát jsem trpěla syndromem vyhoření, ale cítila bych strašnou úzkost, kdybych přestala cokoliv dělat nebo být produktivní," říká. Časem si uvědomila, že v tom není sama. „Pomyslela jsem si, že všichni bychom se cítili líp během nicnedělání, kdybychom ho provozovali společně jako skupina."Od té doby, kdy se začala soutěž před dvěma lety konat, se z ní stala veřejná podívaná s porotci a pravidly – žádný telefony, jen mlčení, nikdo nesmí sledovat čas, ale ani podřimovat. WoopsYang říká, že do soutěže se přihlásily 2 000 lidí. Letos se musí vybrat 70 soutěžících a uspořádat předvýběrová kola, aby WoopsYang vytáhla ty nejlepší kandidáty.Během 90minutový události soutěžící kromě zírání doblba nesmí dělat nic. Pokud usnete, začnete se smát nebo používat techniku, jste diskvalifikovaný. Srdeční tep všech soutěžících se kontroluje každých 15 minut, aby bylo jistý, že jsou v klidu; osoba s nejstabilnějším tepem vyhrává. Je přítomen i komentátor, který přibližuje akci divákům. Pokud chce někdo ze soutěžících napít nebo jít na záchod, může pozvednout jednu z několika karet, aby o to požádal.Letos Shin Hyo-Seob aka Crush, místní rapper, vyhrál zlatou. Zůstal mezi posledními soutěžícími a měl nejpravidelnější tep, což ho udělalo nejzahálčivějším ze všech. „Vítězství mi bylo souzeno," říká. „Trénoval jsem doma."Soutěž je o důležitosti odpočinku – nejen v Jižní Koreji, ale i po celým světě. Výzkum ukázal, že mozek taky potřebuje někdy voraz, aby mohl zpracovávat informace a ukládat vzpomínky, ale taky aby dokázal mírnit stres a pocit vyhoření, které pramení z toho, že jsme nepřetržitě zaměstnáváni jak prací, tak společenským životem. Především Jižní Korea je obývaná nejvystresovanější populací na světě. Tenhle stav jednou The New York Times popsaly jako „pokraj národního nervového zhroucení".Problémy plynoucí ze stresu, úzkost a přepracovaná mysl nejsou jen záležitostí Soulu, takže WoopsYang doufá, že se časem soutěž rozšíří po celým světě. Vloni se konala Space Out Competition v Pekingu, který se účastnilo asi 80 lidí.WoopsYang říká, že se na takovou událost dívá jako na součást performativního umění. Soutěž se koná vždycky v nějakou busy denní dobu (letos se to konalo v pondělí ráno) a v rušný části města (poprvý se konala v Soulu na radnici, letos ve velkým parku), aby se zvýraznil kontrast mezi skupinou lidí, která nedělá vůbec nic, a městským chaosem, který ji obklopuje. „Nejlepší místo, z kterýho tuhle soutěž sledovat, je jedna z okolních výškových budov," říká WoopsYang. „Spatříte ten zlomek ticha v hektickým pohybu."WoopsYang taky povzbuzuje soutěžící, aby přišli v oblečení, které reprezentuje jejich zaměstnání – v oblecích, laboratorních pláštích nebo uniformách. Chce, aby celá skupina vypadala jako „miniaturní verze celého města". Záměrem je ukázat, jak může vyhoření postihnout kohokoliv, zatímco ze zevlování může těžit každej. „Taky dělám vše pro to, abych vybrala co nejrůznorodější lidi tak, aby zastoupili co nejvíce skupin žijících ve městě," říká.Ne všichni to považují za umění, ale to WoopsYang nevadí. „Stačí mi, když to aspoň někoho baví," říká. „Nabízím formu zábavy, která nezahrnuje manipulaci s technologiemi ani peníze," – koneckonců žádnou činnost.
Reklama