Pro hollywoodské herce existují dva způsoby, kterými se navěky zapsat do pamětí a srdcí filmových expertů i fanoušků. Tím šlechetnějším je samozřejmě konstantní podávání dech-beroucích hereckých výkonů, nezávislých na celkové kvalitě filmu, kterej vám zrovna sponzoruje alimenty a drogovou závislost, tím druhým pak váš mediální obraz, vaše bublina, která, dokud z ní bude co dojit, zajistí, že lidi nezapomenou na to, kdo jste, a proč vás vlastně mají, nebo ještě lépe, nemají rádi.

Leonardo DiCaprio již několik dlouhých let balancuje na ostré hraně mezi těmito tábory. Ovšem čím “lepší” herecké výkony podává ve stále vyhajpovanějších filmech, tím větší masírku podává i jeho “reálný” život. A podle mě právě to, že oba faktory stále udržují vyrovnané intenzity, ve finále zapříčiňuje, že se vylučují, tudíž pak není proč se divit, že mu každej rok zapomenou dát Oskara, když jeho herecký výkonz zrovna zastiňujou fotky jeho pupku na pláži a celej internet žije oslavováním jeho “dad-bod”.

To jsou všechno ale zprávy včerejší, to je jasný jak facka. S letošním ročníkem Oskarů se Leo totiž dostal do situace, kdy ho i nejvěrnější diváci Ordinace vnímají jako toho skvělého herce, který si Oskara zaslouží, jako by fakt, že ho ještě nedostal, byla nějaká arci křivda. Jenže, s pravdou ven, to fakt není důvod pro to, aby ho Akademie ocenila. A opravdu to také není důvod jediný. Jal jsem se pro vás tedy stručně sepsat aspoň některé ostatní.

Leo není Kate Winslet

Titanic jsme viděli všichni a jeho velké finále jasně předpovědělo i následné kariéry jeho ústřední milostné dvojičky. Leo je prostě chcípák, kterej se neudrží ani na blbejch plovoucích dveřích, takže ač se nám jeho PR tým snaží skrze jeho výkon ve filmu Revenant: Zmrtvýchvstání prodat, že Leo už se zimy nebojí, my si všichni pořád dobře pamatujem, že Leo vs. Zima rovná se navěky 0:1.

Americké psycho jako vrchol kariéry

Kariéru herce může velmi jednoduše definovat jediný film. V Leově případě je to bez diskuse Americké psycho v režii Martina Scorseseho. Ano, správně… Které neexistuje.

To, že z toho plánovaného projektu nakonec sešlo, je pro Lea tak bez diskuse důvod, proč si do konce života trhat vzteky svoje sexy vlasy, protože ať se ve Vlkovi z Wall Street snažil, co mu síly stačily, fimovýho Patricka Batemana, miláčka všech krvežíznivých latentních sériových vrahů, násilníků a lidí s nejasně definovanou sexuální orientací (takže absolutně všech) mu dávno ukradl Batman (nemůžu si teď vzpomenout jak se ten herec jmenuje, ale vy víte koho myslim) v době, kdy ještě nebylo standardem Hollywoodu mluvit, jako byste právě z krku vytáhli obří koňskej pyj.

Hollywood nezapomíná, my taky ne

Hele, Charlie Sheen jako možná rozdává AIDS zleva zprava, ale daleko horším zločinem proti lidskosti, který vzešel z podpaždí Hollywoodu je a navždy bude tohle…

Co my s ním

Stane-li se, nedejbože, že si Leo za další pokus filmového průmyslu nahradit Roberta Redforda (pamatujete na Gatsbyho? Nebo jste stejně jako já už raději zapomněli?) toho Oskara nakonec příští týden odnese, co s ním ale bude dál?

DiCaprio by výhrou přece ztratil svůj jediný atribut, díky kterému ještě vůbec nějaké nabídky na role dostává. Tedy, že lid, pobouřen jeho konstantním nedoceněním (Cože? Že existují i jiné a daleko relevantnější ceny než Oskary? Ne? Vážně? Ale prosimvás…), ještě pořád na tohodle přestárlého dětského herce s obličejem hodným vedlejší role v Dawsonově světě, stále chodí do kina.

Ale, hele, abyste mě náhodou nepochopili špatně, já bych byl taky rád, kdyby Leovi už letos to trápení ukončili…

Jenže co bychom potom dělali se všemi těmi uber-vtipnými mémy, které už po nocích připravujeme na příští rok?