FYI.

This story is over 5 years old.

Různě

Uspávání miminek black metalem

Kdybych měl sestavit hitparádu nejnudnějších témat, první místa by okupovaly debaty o dětech, psech a jídle. Nikdy by mě tedy nenapadlo, že budu psát o miminkách...

Kdybych měl sestavit hitparádu nejnudnějších konverzačních témat, první tři místa by určitě okupovaly debaty o dětech, psech a jídle. Opravdu by mě nikdy nenapadlo, že zrovna já budu psát o miminkách. Vše ale změnil můj čtyřměsíční syn Ignác. Hlavně pak jeho nespavost.

Když jsem Ignáce několikrát za sebou desítky minut nemohl uspat, hledal jsem pomoc na internetu. Mezi odkazy na uspávání miminek jsem objevil stránku Uspávač.cz, hned pod ní pak východní konkurenci Uspávač.sk. Na českém „uspávači" miminek můžete volit mezi zvukem vysavače, fénu, sprchy nebo větráku. Slovenský „uspávač" nabízí např. šum vodopádu a větru. Čechy jako bývalý průmyslový pupek monarchie preferují industriální principy, bohabojné Slovensko tajně pošilhává po New Age. Ignáce sice uspávaly oba národní přístupy, pro mě to ale bylo utrpení. Ono vybrat si mezi zvukem luxu a meluzínou vytvořenou pomocí levného simulátoru thereminu je slušná „Sophiina volba".

Reklama

Je dávno známo, že miminkům dělá dobře bílý šum. (Kdo neví, co je to bílý šum, tak si představí třeba zvuk vzniknuvší při vyslovování citoslovce pšššššššššš). Ono se není moc čemu divit. Dítě je v děloze podle pediatra Harveyho Karpa konfrontováno s orchestrem o intenzitě hluku až 90 decibelů, ve kterém beat udává srdce a noisové stěny tvoří tepny, žaludek, hlas matky i ruchy z okolí. Když se dítě narodí, je relativním tichem zaskočeno. Karp proto doporučuje pouštět miminkům bílý šum přes noc prvních deset měsíců. Výzkumem zjistil, že se tak délka spánku dětem prodlouží i o několik hodin.

Ne že bych nechtěl Ignácovi dopřávat po nocích bílý šum, nechtěl jsem ho vstřebávat hlavně já. Substituce se naštěstí díky náhodě zjevila sama. Bílý šum se často objevuje v nahrávkách industriální hudby nebo třeba v novodobém black metalu. S plačícím Ignácem jsem jednoho dne přišel do místnosti, v níž hrála nová deska New Bermuda hipsterských blackmetalistů Deafheaven. Protože Ignác po chvíli přestal brečet, začal jsem mu pouštět i jiná alba pandího metalu, popř. i další žánry, jež staví hlukové monolity.

Ignác a jeho pandí blekouškovské mimikry

Když jsem se začal zabývat „výzkumem" působení hudby na uspávání miminek, požádal jsem o pomoc i holky z webového portálu eMimino.cz. Tvrdě jsem ale narazil, na silně genderově vyhraněném, fašizujícím webu jsem se totiž zaregistroval pod svým občanským jménem. Holky mě totálně vysklily, odmítaly se mnou komunikovat, byl jsem pro ně nepotřebným vetřelcem, který si z nich určitě chce dělat jenom legraci.

Reklama

Nelenil jsem a zaregistroval jsem se i pod falešnou ženskou identitou. Najednou vše bylo jednodušší, holky si mě nejprve oťukaly a posléze mě i mezi sebe přijaly. Chvilku to ale trvalo, musel jsem si postupně vybudovat své místo v rámci komunity. (Podle počtu napsaných příspěvků na eMimino.cz stoupá uživatelka v hierarchii skupiny. Obdobou vojína je potupný cejch Nováček, následuje hodnost Povídalka, Stálice, Kecalka, Zasloužilá kecalka, Ukecaná baba, Kelišová, Echt Kelišová, Závislačka, Generální žvanilka, Nadpozemská drbna a Extra třída. Jakýmisi generalissimy jsou uživatelky s titulem Hvězda diskuze. To obnáší napsat zhruba 50 000 příspěvků na eMimino.cz.) Poté, co jsem coby Kelišová získal důvěru holek, začala teprve ta pravá hra. A říkám vám, že mě holky v dobrém překvapily svým hudebním vkusem. Jedna Závislačka mi třeba radila uspávat miminko při poslechu desek Cannibal Corpse.

Svou ženskou identitu na portálu eMimino.cz vám bohužel zatím nemohu prozradit, mám totiž důvodný pocit, že holky z tohoto webu začínají tušit nějakou konspiraci. A to by byl sakra průšvih, kdyby mi tahle dobře organizovaná armáda šla po krku.

Ignácova pětice nejoblíbenějších alb na usnutí

Liturgy – Aesthethica (2011)

Absolutní jedničkou při uspávání Ignáce jsou Liturgy, hlavně skladbu True Will z jejich předposlední desky Aesthethica. V souvislosti s Liturgy se používá opravdu hnusné označení transcendentální black metal. To naštěstí Ignác zatím neřeší. Když už nic, tak alespoň není zatížen oldschoolovým skandinávským black metalem, který ztratil svůj pandí ksicht v nazi bojůvkách okolo „kapely" Burzum.

Reklama

Scott Walker a Sunn O))) – Soused (2014)

Společná deska Scotta Walkera a dronemetalových Sunn O))) je darem z nebes pro všechny insomniaky. Ignác si oblíbil hlavně skladbu Herod, ve které se objevuje pro nás známé torzo indiánské ukolébavky Ho, ho, Watanay. (Ano, pamatujete si dobře text písně Pavla Lohonky Žalmana – Spinkej můj maličký, máš v očích hvězdičky, dám ti je do vlasů, tak usínej. Ho, ho, Watanay,…) Hold stejnému inspiračnímu zdroji!

Earth – Angels Of Darkness, Demons Of Light I (2011)

Jestli se v hudební publicistice objevuje nějaké klišé, pak že Earth jsou nejpomalejší kapelou na světě. Jedná se o nehorázný nesmysl. Nejpomalejším hudebníkem v historii pop music byl přeci Miki Volek ve svém těžce dekadentním, barbiturátovém období. V žádné zmínce o Earth nesmí také chybět, že zakladatel kapely Dylan Carlson obstaral svému kamarádovi Kurtu Cobainovi pistoli, s kterou si v heroinovém rauši prostřelil hlavu. Ona i ta profláklá Nirvana má s naším tématem vlastně mnoho společného. Desku Nevermind zdobí buklet s kojencem pod vodní hladinou, na následující nahrávce pak šla Nirvana ještě dál do prenatální historie, když ji nazvala In Utero. Všechny tyto popkulturní zkazky naštěstí Ignáce nezajímají, víčka dolů dává při Angels Of Darkness.

Killing Joke - What's THIS For…! (1981)

O Jazu Colemanovi, frontmanovi Killing Joke, před Ignácem vždy mluvím jako o hodném strejdovi. Jsem přeci starostlivý otec, a nechci ho děsit. Ignác preferuje hlavně ranou tvorbu Killing Joke, která byla provázána s nápaditým post-punkem. Kdyby si měl z osmdesátkových alb vybrat, určitě by to byla lahůdka What's THIS For…! Naopak pozdější tvorba Killing Joke, v níž dominují metalově řezavé kytary, Ignáce rozhodně neuklidní ani neuspí. K mému smutku si tak spolu nemůžeme dostatečně vychutnat aktuální desku Pylon, kterou vlivný časopis Rolling Stone zařadil mezi 10 nejlepších metalových alb roku 2015.

Reklama

Throbbing Gristle – The Second Annual Report (1977)

Throbbing Gristle patří mezi pionýry industriální hudby. Jejich zakladatel Genesis P-Orridge má v sobě tolik lásky, že by se dala krájet. Se svou životní láskou Lady Jaye Breyer podstoupil Genesis P-Orridge sérii plastických operací s cílem „absolutního" ztotožnění se. Další láskyplný strejda, který za sebou zanechal spoustu krásného bílého šumu na uspávání miminek, Ignácovou oblíbenou ukolébavkou je skladba Slug Bait.

Na dalších místech by se umístili japonští Boris, industrialista Merzbow, Swans myšáka Giry, Karlheinz Stockhausen a Bohuslav Martinů. Ignác má holt vkus.

Akce Insider

VICE vám samozřejmě rád poradí, jak uspávat miminka při tónech black metalu. Protože ale nechceme pouze klouzat po povrchu, odtajňujeme i chystanou akci Insider. Oslovili jsme totiž několik hudebních producentů, kteří mají vytvořit skladbu volně inspirovanou zvuky, jež slyší v prenatálním věku dítě v děloze. Insider je pro nás jakýmsi zasvěcencem. Zlodějem, který ukradl noty kapele hrající uvnitř lidského těla. O projektu chystáme ještě samostatný článek, v němž prozradíme jména oslovených hudebníků. Na první nahrávky se můžete těšit už v březnu.