Ups… Tak tohle jsem napsala minulý týden v nechutném duchu černého pátku, protože jsem zapomněla na díkuvzdání. Ale to neznamená, že nemůžeme dostat to, co chceme, na rozdíl od toho, co potřebujeme, což je – přiznejme si to – blbý. Chci tím říct, že už jsou skoro Vááááááááánoce (nakonec na ně stejně budete prskat). Je to tak? Je!

Zdá se mi, že touha je nevyslovitelná. Jako, je někde něco většího, něco ještě víc nemožnýho nebo náročnýho? Ne! Takže je divný, že způsob jakým je „touha“ vyjádřena v pojmech, je koncipován tak kurevsky. Podívejte se kolem sebe, podívejte se, jak žijete svůj život, kolik promarněných možností je kolem vás. Když přemýšlím o tom, co chci, i když to je dokonce jenom vzdálená abstrakce, cítím se jako bych musela čůrat, což je také důvod, proč vím, že to, po čem toužím, nedostanu nebo toho nezvládnu dosáhnout.

Jo a moje máma mi právě řekla, že pokud jí nepošlu email s odkazy na nějaký věci, který bych chtěla k Vánocům, tak nic nedostanu, což není planá výhružka.

POZORNOST

Moje oblíbená věc – když řeknu „oblíbená“, myslím tím věc, která mě pobaví a posílí, abych si nemyslela, že svět je pořád horším a horším místem. Řekněme, že řeknu: „Dělám cosi,“ a v tu chvíli nějakej kluk řekne: „Jo, to mám/ nemám rád, to znám/ neznám,“ jako by se právě transformoval do mojí duše a má moje zkušenosti nebo líp – transformuje se do mojí duše se svými zkušenostmi. V ženské socializaci je toho hodně špatně, ale je tu jedna věc, kterou neděláme tak často – nepřerušujeme se, a zvlášť ne holku, která stojí vedle něj. Takoví jsou kluci, ne?

Mimochodem, nedělají to všichni a ne pořád, dělají to pouze ti, kteří si myslí, že mají na 75% citlivý charakter, ale ve skutečnosti jsou citliví jenom jedním směrem. (Hádejte kterým!)

Já nechci všeobecnou pozornost pořád v jednom kuse, chci jenom pozornost věnovanou tomu, co jsem právě řekla. Když mám tenhle druh pozornosti, je to tak šokující, že se cítím hrozně divně a říkám si: „Už se o tom nechci nikdy bavit,“ což je tak děsně nefér.

Taky chci, abych ze sebe sem tam mohla vypustit trochu vzteku – stačí JEDNOU ZA ČAS, nic bláznivýho – a chci mít odpovídajícího kluka, který nebude při každé situaci citovat Listinu základních lidských práv a svobod. Od té doby, co chlapi začali vytahovat feministickou kartu, je to, jako by nám ženám bylo dovoleno být buď sexy, nebo vtipné. To co chci, je někdy se vykašlat na určitý věci a kouřit v bytě pokud mám na hovno den a nemuset poslouchat: „To je tak nedospělé“. Já vím a nezajímá mě to. Mám pocit, že jižanské krásky si v 50. letech prošly mnohem většíma kravinama než my.

BEZ POZORNOSTI

Nějaký nejistý kluk s připosranejma spoďárama na mě nedávno řval (zpíval): „Máš to, co chci, ale máš to, co potřebuju?“ v tu chvíli jsem si pomyslela, že má skvělý rytmus, pokud na mě teda víc nezapůsobila specifičnost jeho sdělení. Ale i tak, bez tohohle podivnýho chlápka, který na mě, a vlastně na všechny holky v okolí, řval, bych nedokázala nic udělat.

DÁREČKY

Chci sladkosti s jakoukoli příchutí, zlaté šperky ve tvarech zbraní, fungující hračky jako třeba bublinkovou bouchačku, drahej alkohol a dárkové poukazy. Všechny tyhle kraviny si můžu koupit, protože pořád pracuju, ale stejně je chci. Ale pokud za váma někdo přijde a pamatuje si, že máte ráda modré žvýkačky, a dá vám je, je to lepší než nic.

CÍL

Jediné dvě věci na nich záleží „lidem“ jsou láska a práce, alespoň podle Freuda, což byl kretén. Aby měla práce smysl, musí za ní být nějaký cíl. A cíl je někdy právě to, co nám chybí. Příklad… co byste dělala, kdybyste mohla cokoli? Nemám tušení, ale čekání na poznání toho, co chcete, zní trochu jako největší přání ze všech. Je to takový nepohodlný divnočas, ležet takhle v posteli a nevidět způsob, jak ho obejít. Dneska už vím, že křeslo v kanceláři mého terapeuta, v němž měsíce sedávám, je polohovací, takže jsem ztratila ohromnou spoustu času, protože jsem neležela ve Freudovském stylu. A vy určitě taky.

LEPŠÍ VĚC

Uznávám, že existuju jako člověk… kupuju věci, budu rodičům způsobovat úzkost, dokud se nevdám a nezplodím… vlastně nic. Ale nemůže nás aspoň čekat něco zajímavější, nějaký lepší sračky, mezi nádhernou nevědomostí a smrtí? Jako třeba, viděli jste přehlídku Victoria Secret? Čímž mám na mysli ustupující Toddlers and Tiaras pro vysoké ženy. (A viděli jste přirozeně vypadající brýle od Oliver Peoples navržené tím zkurvisynem Jacobim Mugatem, který taky navrhnul vyšívaný podprsenky, pro modelky, který nemaj dost velký kozy, aby vám zakryly ksicht?) Nabídněte mi něco, co chci, abych nemusela vyšilovat kvůli „umění“ a „fikci“ v make-up časopisech, a chovat se jak teplá píča, když jde o módu, a nemusela chtít zabít ženskou, která pracuje 80 hodin týdně, a říká mi, že sex je jenom kvůli cestování a diamantům. Jdu to vytisknout a přišpendlit na dveře Condé Nast.

SKUTEČNÝ ROZHOVOR

Taky chci skutečný rozhovor, kde nebude každý na konci věty říkat: „OK? Udělej to pro mě.“

Mám pocit, že strkám prsty do všeho, co se mi kdy stalo, kromě toho, o čem nevím, že se mi stalo. Chápe mě tady někdo? Když mi někdo plivne do tváře, říkám si: „Ugh!“ ale taky: „Ok“. Tohle chápu. (Možná, že je tohle moc přímý a odhaluju tím svoje osobní BDSM tužby, ale to je vlastně jedno.) Ale pokud se někdo chová, jako by vám chtěl plivnout do tváře, ale neudělá to a prostě se jen tak kolem vás poflakuje a jenom sem tam na vás hodí plivací pohled, je to fakt divný, a já si říkám: „Proč se mi tohle děje?“. Všechno je to nějaký překroucený.

Hlavní věc, na kterou kluci ještě nepřišli, je, že je méně zraňující říct: „Tohle dělat nechci,“ a odejít pryč, než se snažit překroutit svoje city a ničit pak ty naše.

SPRÁVNÁ VOLBA PROTEINŮ

Abych se cítila aspoň trochu dobře – předpokládejme, že jsem neviděla video o bíglech, kteří vycházejí z laboratoře a poprvé cítí trávu a slunce a jsou z toho fakt v prdeli – musím si aspoň párkrát denně dát nějaký ty proteiny. Fakt nechápu, jak někdo dokáže jíst muffin k snídani a přitom mu nevyskáčou pupínky na celým těle a nepřivede ho to k hibernaci. Dostat do sebe proteiny během dne je moc těžký, pokud nejsem u maminky a u tatínka doma. Ještě pořád můžu zajít do obchodu s ořechy a mlékem, ale to můžu udělat maximálně jednou nebo dvakrát, a hlavně ne před lidma. Jídlo zdarma na různých akcích, na který chodím jenom kvůli svý falešné novinářský kariéře, je na prd. Mají tam jenom pečivo a kozí sýr, plus nějaký mateřský mlíko, což je fakt humus. A maso ve většině restaurací je hnusný. To co chci je, aby se každých pár hodin objevil člověk se sashimi a sklenicí ledové citrónové šťávy. Pokud se tohle stane, budu určitě hlavou Mezinárodního měnového fondu.

JO A PROSÍM VÁS, AŽ VÁM ZAČNOU KRÁMY, DEJTE SI DO ITUNES PÍSNIČKU „DON’T TAKÉ IT PERSONAL“ OD MONIKY.

Co je lepší? Zero things jsou lepší.

ZÁBAVA

Už teď se bavím. Udělám si pytel popcornu a koukám na Běžícího muže, zatímco jeho popularita je na vzestupu a pořád má nějakou perspektivu. ALE, já se chci bavit vážně, ne si jenom dělat prdel ze života a podobný srandičky, jako dělaj chlapi při hulení trávy a myšlení na svět, kde by šukali, dokud by se nechtěli vrátit do reality. Nechci se bát srandy, která kompromituje cokoli, co má být jenom ženský, ne proto, že bych neměla ráda ty rádoby ženský věci – PROTOŽE JE MÁM FAKT RÁDA – ale proto, že chci existovat na sociálním standardu ne jenom v mém mozku. Chci být holka, která je zábavná i roztomilá zároveň. Proč bych nemohla?

CO VĚDÍ MUŽI O PROSTĚRADLE

Tenhle příkladný rozhovor proběhnul mezi mnou a mým kamarádem Paule, který je moc hezký a chytrý.

Paul: Já mám jenom jedno prostěradlo. JEDNO. Takže jsem poslední týden spal na holé matraci, co to kurva má znamenat?

Já: To si snad ze mě děláš prdel. TAK SI HO VYPER!

Paul: To jsem udělal, ale nedal jsem ho na matraci.

Já: Poslouchej, musíš si to prostěradlo dát na matraci. Tvůj pot jde do matrace, když ji nemáš povlečenou. A už to z toho nikdy nedostaneš!

Paul: Mně to nevadí.

Já: To je píčovina. Hovadina!

Paul: Kdybys viděla mou matraci, pochopila bys, že pot v mé matraci je nejmenší z mých starostí. Na tý matraci je velká skvrna, která vypadá jako já, jak kuchám malý dítě v posteli, ale je to jenom víno.

Já: Budu zvracet, budu zvracet, budu zvracet.

Zatím se mějte!