Rozhovor – Lars von Trier

Když Lars von Trier uvádí velký film, dělá to v Cannes. Jezdí tam speciálně vybaveným přívěsem, protože z duše nenávidí cestování a málokdy si troufne vyjet daleko od svého rodného Dánska, kde má status národního pokladu.

Je vyhlášený svou agresivitou vůči novinářům, má pověst šíleného neurotika a jeho nový film Antikrist je až nepříjemně mrazivý „horor”, kde se řežou a mrzačí pohlavní orgány a vyskytují se v něm mluvící zvířata. Lars von Trier to vysvětluje takto: „Vstoupil jsem do svého análního stádia. Antikrist je takový hovno rozmazaný všude kolem. Už prostě nejsem ten tichý chlapeček ze zadních lavic.” A to říká muž, který je známý i díky tomu, že dokázal totálně zdeptat Björk, když s ní natáčel Tanec v temnotách. Ne že bychom z něj chtěli udělat typickýho sexistu jako byl Freud, ale myslíme si, že některé výstřednější rysy jeho osobnosti by mohly mít co do činění s jeho matkou. Ta se totiž ve snaze porodit syna s dobrou genetickou výbavou vyspala s chytrým chlápkem, ačkoliv pak samotného Larse von Triera vychovával někdo úplně jiný. Byla zastánkyní „volné výchovy” až do té míry, že už z její vaginy si musel pomoci sám a o životních osudech ho – chtě nechtě – nechala rozhodovat dle vlastní libosti. Až na smrtelné posteli mu konečně přiznala, že muž, který ho vychovával, nebyl jeho pravým otcem. A teď je z Larse výstřední génius, takže nakonec dostala, co chtěla. Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě, že?

Vice: Tak o čem bychom si měli povídat?
Lars von Trier: To nevím, ale děkuji za časopisy. The Mental Illness Issue – velmi důvtipné.

Je nám potěšením. A co tvoje vlastní duševní poruchy? Čeho se bojíš?
Jsem silný neurotik, hypochondr a bojím se všeho, co nemohu sám ovládat. Myslím, že můj mentální filtr je poškozený, bere si toho do sebe strašně moc, a to mě pak vždycky přemůže. Některý lidi se prostě narodí s podělaným filtrem. Takže musím brát kopu pilulek a pravidelně se vídám se svým terapeutem.

Jakých pilulek?
Poslyš, mám velmi schopnýho psychiatra, a zrovna s tebou nebudu diskutovat o tom, co mi předepisuje. Droga, kterou teď beru, patří do staré školy, ještě před zlatý časy Prozacu. Zdá se, že trošku funguje, takže ji nehodlám měnit. Z prášků strach nemám. Zkusil jsem už spoustu různých antidepresiv, a vůči jejich užívání ani nemám žádné mravní zábrany.

A co tvoje umělecké zábrany? Nebojíš se, že kdyby se ti podařilo opravit tvůj rozbitý mentální filtr, ztratíš tím kreativitu?
Když je mi zle, je mi kolosálně zle. Takže pokud existuje prášek, co mi pomůže, kašlu na to, jestli ze mě udělá nudnýho filmaře. Ale zas to není tak, že si bouchnu Valium a srazím se až u šestýho balení. Nejsem úplně blbej.

Tvůj poslední film Antikrist byl dlouho v před-produkci, a když se pak konečně dostal do kin, všichni v Dánsku začali pronášet věty typu: „Lars zpátky na vrcholu!” Jaký vrchol tím mají přesně na mysli?
Před dvěma lety jsem měl tu největší depresi. Nemohl jsem ani vstát z postele. Domnívám se, že všech těch mých obav a fóbií bylo už prostě moc a můj systém potřeboval zresetovat a dobít. Něco jako když tvoje tělo zemře, aby tím zachránilo svoji mysl. Mám nutkavou potřebuju všechno kontrolovat a toho bylo potřeba se v určitém bodě vzdát. Kupodivu to ani nebylo tak nepříjemné.

Takže při natáčení Antikrista ti už bylo mnohem lépe?
Ani omylem, protože k tomu, aby ses dostal z deprese, musíš začít pohlížet sám na sebe jinak, přemoci svoji zbabělost a přidat nějaké rituály. Když se natáčel Antikrist, bojoval jsem se svým nitrem, ale byl jsem daleko od „zpátky na vrcholu”. Antikrist šel mimo mě, pouze jsem se snažil přežít a co nejvíce omezit svoji šílenou touhu po ovládání. Příšerná zkušenost.

A využíváš své vnitřní osobní boje i jako režisér?
Samozřejmě. Musí to být bitva. A nejen se svými osobními démony. Často si stanovuji limity – třeba manifestem Dogma. Když si totiž v určitých oblastech omezíš možnosti, můžeš se plně soustředit na něco jiného a celou věc pak vnímat z odlišného úhlu. Tarkovsky natočil své nejlepší snímky za sovětské cenzury…

Kdy sis uvědomil, že máš nějaký duševní problém?
Docela brzo. Jako malý jsem se dost bál toho, že zemřu ve spánku. Chápeš, jako že se už neprobudím. Škola byla také něco příšerného, dost jsem si s tím užil. Ve třídě jsem trpěl klaustrofóbií, navíc jsem měl strach tam i chodit, protože mě neustále tyranizovali. Nebyl jsem schopný se ubránit fyzicky, na druhou stranu jsem byl docela domýšlivý a nechtěl si přiznat porážku. To je dost špatně namíchaný koktejl, takže jsem tam jednoho dne prostě přestal chodit, abych se konfiktům vyhnul.

A k tomu všemu tvý liberální rodiče, kteří si mysleli, že bys neměl dělat to, co sám nechceš?
Ano. Škola, zubař, cokoliv… Byl jsem svým vlastním pánem už od raného dětství. V každém případě mě po nějakým čase, co jsem se ve škole neukázal, povolali ke školnímu psychologovi. Bylo mi asi 12. Ten mi řekl, že když ještě jednou nepřijdu do školy, zavolá na mě policii. To byla jeho dávka svobody. Věděl jsem, že je to blbost.

Povídejme si ještě chvilku o tvém dětství. Měl jsi 8-mm kameru a tvý komoušský rodiče tě pořád brali do nudistických táborů….
[směje se] Vím, kam tímhle míříš a odpověď je „ne”. Nenatáčel jsem to. Jako dítěti mi to přišlo naprosto normální. Moji rodiče se za svá těla vůbec nestyděli.

Během natáčení filmu Antikrist sis mohl vyzkoušet i útrapy porno režiséra. Můžeš mi prozradit něco o dablérovi penisu Willema Dafoe?
Ó ano, Horst. Porno herec, kterého jsme využívali na detailní záběry ejakulace. Onanoval 15 minut a nikdo z nás nechápal, proč se nemohl udělat. Pak se ukázalo, že celou dobu jenom čekal na náš pokyn. Moje chyba, hádám.

Antikrist (2009)

A co si myslíš o nudismu jako dospělý? Myslím tím soukromě.
Jsem jednoznačně pro! Snažím se nosit plavky, jak nejméně to jde. Přijde mi to docela vtipný, protože když tu máme americké herečky, jsou hotový i z toho, když vidí nahou ženu v šatně. Asi půjde o kulturní rozdíly.

To ano. A když už o tom mluvíme, vyhýbáš se natáčení snímku Wasington, kterým bys završil svou Americkou trilogii, protože už nechceš naštvat žádné Amíky?
Nemám v úmyslu naštvat Američany jako takové, ale myslím si, že americký filmový průmysl je extrémně dominantní a nějaký lehký odpor je prospěšný.
V jednom rozhovoru před pár lety jsi popsal přítomnost černého prezidenta v seriálu 24. hodin jako „přehnaně politicky korektní”. Tak to tě teď Amerika dostala!
Jo, to jsem fakt netušil. Ale jsem za tento vývoj společnosti velmi rád. Až do té doby, než půjdou a zvolí ženu.

Výborně.
Samozřejmě si dělám srandu.

Samozřejmě. Ale i tak se zdá, že se k ženám chováš jako tyran. Vždyť jsi totálně rozbil Björk. Bože, chlape, co je to s tebou?
Možná se tak chovám proto, že mi komunikace s ženami nikdy moc nešla a když pracují pro mě, mají smlouvu. A to znamená, že musí poslouchat a dělat přesně to, co jim řeknu.

Takže si to máme představit jako „Pomstu šprtů”?
Vážně je pravda, že jsem na Björk tlačil možná až moc, ale také jsem byl s jejími výkony velmi spokojený. Dala tomu všechno. Jako režisér děláš co můžeš, abys dostal to, co si představuješ. Je to tvá práce. Někdy je k tomu zapotřebí nahlédnout i do vzpomínek a zážitků z minulosti a nechat je vyplavat na povrch. Většinou mívám se svými herečkami velmi dobré vztahy, ale s Björk jsme nevycházeli.

A ona už nikdy nebude hrát.
Ano. A dokonce i napsala dopis Nicole Kidman, aby se mnou netočila Dogville.

Fakt? Co jí přesně řekla?
Řekla, že jsem zničil její duši.

Jé, to je trošku abstraktní.
To musí být tím Islandem. Samozřejmě nemám v úmyslu ničit lidský duše.

OK, takže když neničíš lidské duše, bavíš se čím? Slyšel jsem, že jsi cvok do zbraní.
Označení „cvok” je trošku kruté. Já bych to nazval fascinací pro detail a jemnou mechaniku. Když jsem byl malej, přečetl jsem všechny knížky o Jamesi Bondovi, kde třeba popisovali, jak přešel z Berrety na Walther, protože ten se nikdy nezasekával. Měl jsem to rád.

Takže tady nejde o tvou posedlost mít vše pod kontrolou?
No, možná od tý doby, kdy jsem zjistil, že nikdy nemůžu vyhrát bitvu svou fyzickou silou. Ale doopravdy jsem si nikdy nepředstavoval, jak mířím zbraní na nějakýho člověka. Sem tam kachničku.

Chodíš teda na lov?
Ano, ale ne tak často, jak bych si přál. Nejsem dokonalý lovec, ale vlastním zbraň.

Jak to podat… Máš ženu a děti. Nemáš strach, že kdyby ti v hlavě trošku přeskočilo, mohl bys vytasit pušku a…
Popravit svoji rodinu?

Ano, přesně.
Ani ne. Myslím, že tohle dělaj často lidi, kteří nemají jak ventilovat svou frustraci, a tak se to v nich hromadí až do té fáze, kdy to vybouchne. Navíc pokud chceš někoho zabít, nepotřebuješ k tomu nutně pušku. Na to ti stačí i kuchyňský nůž. Ale zadržme, já si opravdu myslím, že by se lidé neměli vzájemně zabíjet.

Takže obrátíme list?
Ano, prosím. Mám také koníčky, které nejsou spojené s agresí. Třeba zahradničení.

Zahradničení?
Ano, ale když o tom tak přemýšlím, není to zrovna dobrý příklad. Na první pohled idylka – bezstarostný zahradník se opírá o svou lopatu a pozoruje načechrané mráčky na obloze. Ale zahradničení je ve svý podstatě etnická genocida, ve který jsi ty Bohem a ty rozhodneš, že budeš podporovat květák a ničit vše ostatní. Nakonec přijde boží soud, při kterém vyvraždíš i květáky a pak je sníš. Krvák jak vyšitej.

Takže je to zase o kontrole?
Přesně tak.

To je tvoje představa o štěstí? Mít všechno pod kontrolou?
Ano, být ve filmových štábech, kde všichni dělají, co jim řeknu.

Ale no tak, co tě dokáže učinit opravdu šťastným?
Dobrá tedy. Lars von Trier chce být submisivní! Ztratit nadvládu na krátký blažený okamžik. To by mě opravdu udělalo šťastným. Pokora.

Poslední film Larse von Triera Antikrist bude v českých kinech uveden 26.11.2009.