Osudy tradičních prodejců pražských blešáků

Spojení bleší trh vzniklo podle středověkých trhů poddaných, kteří mezi sebou kupčili s obnošeným oblečením a dalšími movitostmi jednoduše přenášejícími parazity a infekce. Dneska už to není o přenosu nemocí, jako přenosu životní zkušenosti. A pokud je někde skutečně možný dorovnat "pravidelnou dávku emocí", jste na správným místě. Bonus: lekce z historie.

Návštěva dnešních blešáků se může jednoduše překlopit v intenzivní lekci z moderního života zavaleného kupou nepotřebných nesmyslů a harampádí, ze kterých se snaží prodejci blešáků vymanit, aby mohli konečně investovat do těch nemateriálních potřeb. Pokud se jim nepovede náhodou obnos utratit ještě během daného trhu za neodolatelné zboží svých kolegů. Hups, ale chápem. Prodávání na blešáku slouží taky jako silně sociální událost, kde se sbližuje pomocí sdílení podobně zásadních či tristních osudů, případně radosti a úcty k historii zachycené v estetických předmětech nebo i těch běžné denní potřeby.

Všechny fotky: Tereza Kunderová

Jedna z událostí označujících se za "pravé" bleší trhy se odehrává na náplavkové lodi Avoid, kde pak občas plavou složky se starými bankovkami a mincemi po vodě, zatímco je kolemjdoucí turisti loví opatrně magnetem, aby nenarušili proces nenápadně se pářících kachen opodál. Kousek nad nimi si zkouší sukni téměř stoleté židovské dámy skupinka vysokoškolaček. Prodavač pohledů vám vyvěští z ruky ještě dřív, než se stihnete nadechnout a odejdete pravděpodobně s několika pradávnými pohledy navíc, jejichž skutečnou hodnotu doceníte postupem času. U stolečku s noži se vypráví historky o kožichu po Lídě Baarové, zatímco jeho bývalý majitel rozdává podpultově Mozartovy koule. Protože je jaro a nikdy nevíte, jak se vyvrbí tentokrát, kromě pravidelného jarního úklidu bytu odhalujícího hlavně přebytky, pro jiné ještě jistě přínosné. Chcete si koupit něco nového nebo aspoň pro vás nového? Pro balanc musí jedna věc z kola ven. Pokud hledáte z jakého konce se tu začít ptát, problém se vyřeší za vás, když vám místní odpoví na něco, na co jste se ještě ani nestihli zeptat. Jako by viděli za roh.

"A proč jste si mě vybraly? Zrovna mě. To je stejně legrace. Včera jsem se zrovna koukal na zarámovanej diplom z Austrálie, kde jsem musel dělat zkoušky na modela. To už je dávno, ale byl jsem teda druhej nejlepší v západní Austrálii. Fakt. To byly dobrý peníze, to byly prachy."

Co to obnáší, bejt model v Austrálii?

Šel jsem tam do agentury, že bych tam něco dělal, ukazoval jsem jim papíry. Oni říkali: "Vy jste takovej turista, to nemůžeme." Jinak bych měl peněz jako šlupek. Bylo mi dvacet, teď všecko vylítlo dvacetkrát. Dobrý penízky. Jsem i vyučenej, kdybyste potřebovala paní, pardon slečno, opravit třeba něco s vodou. Jsem instalatér. Střední průmyslová škola a takovýhle věci. Vždycky něco chci dokázat a pak když mám jít na věc, tak se na to vykašlu. Takovej trouba, no. Taky mě zvali do politiky před patnácti lety, abych šel a založil stranu.

Jakou stranu?

No to bych si zvolil, žejo, nazval… aby byl o ni zájem. To je šílený, neuvěřitelný co se teď děje s Babišem.

Zeptám se na dvě otázky, jo?

Jenom než začneme. Mozek se skládá ze dvou hemisfér a většinou pracuje jen ta pravá, levá je zaostalá.

Myslela jsem, že každej má silnější jinou hemisféru.

Je to možný. Co jsem četl, tak pravou spíše. Aby se to srovnalo, máme určitá cvičení a teď vám to tady předvedu. Dáte si před sebe ruce, prsty… já jsem byl na ruce dobrej před lety, jednička. Mě furt brali na ruce.

Jako modela?

No. Velký ruce. Nekecám. Takhle ty ruce sepnout, koukat skrz a dělat osmičku, ale ležatou a velkou. Ne aby to bylo takhle, to musí být takhle, aby si člověk pročistil ty hemisféry. Důležitá věc.

Jak jste začal prodávat na blešáku?

Protože jsem zjistil… jenom na blešáku? Protože já dělám burzy všude, i v Austrálii. Zjistil jsem, že se tu střetávám se zajímavými lidmi ze společnosti, nejenom místníma, i se zahraničními návštěvníky. Bavím se s nima a baví mě to. Nejsem tu jenom abych prodával, ale abych se zabavil. Člověk je tvor společenský a měl by být ve společnosti lidí, který mu vyhovujou, se kterýma si má co říct.

A co máte za nejzajímavější věc na prodej?

Támhle pán kouká na můj foťák. Tady byl jeden pán a říká: "Půjčte mi ten foťák, dám vám pětikilo, jen to skočím někomu ukázat a hned se vrátím." To je divný, tak řikám, že ne, by to taky mohl poničit. Už se nevrátil pochopitelně. To jsou takový všelijaký finty. Je to v podstatě jedno, co řeknu. Tady jsou třeba peníze z komunistickýho kriminálu, vězení. Tady se to píše, málokdy se vyskytují. Hlavně mám pohlednice, můj základ. Vždycky nějakou padesátikorunu dostanu. Pane, můžete se mě klidně ptát, jestli chcete! Tak se koukejte, jen domluvím, mám tady interview do časopisu Blešák.

Takovej neznám.

Tak ho založíme!

Jak jste se dostal k prodávání na blešáku?

Přes známý. Máme doma spoustu věcí, který podle mě mají cenu a zbytečně zabírají místo, když by mohly někomu udělat radost.

Co máte dneska nejzajímavějšího k prodeji?

Tuhletu konvičku. Čínskej porcelán ještě po mým tatínkovi. Máme to doma nejmíň třicet let, ale je to starý určitě přes sto let. Bude to nejcennější kousek, co tu vůbec máme.

Myslíte, že to bude někdo číst?

Uvidíme. Kdy, jak, proč jste začal prodávat na blešáku?

Dospěl jsem k tomu tak, že jsem zjistil, že mám určitý předměty, co už nepotřebuju a že potřebuju zvýšit stav svého kapesného. Bylo to asi tak v roce 1970 nebo 71. Ano. Na blešáku na Hajnovce na Vinohradské třídě naproti budově rozhlasu. Sál je, ale blešák už není. Nevěřím tomu, že je tu někdo, kdo by se po blešákách vyskytoval dýl. Já samozřejmě mince i sbírám, tak je to pro mě taky předmět výměny. Když někdo donese, třeba si to i koupím, pokud na to mám.

A jakou tu máte nejpozoruhodnější minci?

Anglickou penci, hodně oběhanou. Je tam sedící postava. Víte, kdo to je?

Nějaká bohyně?

Je to Britannia. Existuje takový heslo: Britannia rules the world. Je to z doby, kdy britská libra měla poměrně velkou hodnotu. Kolik myslíte, že má cenu dneska?
Kde jsou doby, kdy libra měla cenu minimálně sto korun a víc. Byla stejně velká, ale ze zlata. Tričtvrtě gramu zlata. V Anglii dlouho neměli decimální systém, až do poloviny minulýho století. Protože jsou to prostě Britové, mají všecko dobře a ostatní ať se přizpůsobí. Ne? Dodneška ten systém v některých oblastech přežívá, třeba i v Americe. Kamarád mi říkal "Tyvole, byl jsem u pumpy s autem v Americe a měl jsem měkký kolo. Potřeboval jsem ho dopumpovat a víš v čem oni měří tlak? V librách a kvadrátní palec." Což je úplně nepochopitelný. Jedna libra se dělila na dvacet šilinků. Dvacet tuhletěch byla jedna libra. Jeden tenhle šilink se dělil na dvanáct pencí. Takže dvanáct pencí byl šilink, dvacet šilinků libra. Takže dvěstěčtyřicet tudletěch byla libra. To ještě měli další peníze. Takovej malej měďák, to se jmenovalo Fahrting a byl na něm ptáček. Čtvrtpence. Těch Fahrtingů bylo 960 na jednu libru. Dvěstěčtyřicetkrát čtyři.

Jak jste začali blešákovat?

Sbíral jsem spousty různých věcí z bazarů a bleších trhů, ale v jednu chvíli jsem se rozhodl: Ok, mám to rád, ale mám toho hodně, prodám. Budu sdílet tu zkušenost. Dokonce děláme kurzy fotografie, workshopy o recyklování, jak dělat fotky, proč. Ale digitální fotka je jednoduchá, myslím fotky na film. Mladý lidi můžou zkusit různé přístroje, dokonce máme k prodeji lampy, retro a redesign. Zpravuju to, natírám, vyrábím touhle cestou nové. Máme galerii přímo u Palmovky v Libni, na Sokolovské. StellArt Gallery. S kavárnou, prostorem na kurzy týkající se základů analogové fotky. Třeba jak se to otvírá, dát tam film. Je to protkaný odpočinkovýma věcma. Druhý den je safari po Libni.

Co máte dneska za nejlákavější předmět k prodeji?

Spoustu a některé už jsou dlouho v krabicích od banánů. Mám foťáky z Německa, Ruska i japonské a z různých dob, 50., 60. i starší. Takhle Praktica je cool. Těžká, ale krásný design… zapomněl jsem otázku. Tři holky okolo osmnácti se poohlíželi na blešáku po oblečení, směšném oblečení a našly foťák: "Tyjo a co je tohle?" Říkám, že je to starý foťák na film. Ptaly se, jak to funguje, ukázal jsem jim jak to funguje, ale jim to přišlo příliš komplikovaný a nevěděly, co by si s tím počaly. Koupily si to jako suvenýr, co si vystaví na poličku. Koukat, ale nepoužívat, protože je to moc komplikovaný.

Kdy jste začala prodávat na blešáku a proč?

Hned po revoluci. Měla jsem plno věcí po mamince a věděla, že někomu se to ještě líbí. K mýmu důchodu přilepšení není k zahození. Taky mám jedenáct vnoučat a vnučku, která je na tom špatně. Po autohavárii je 23 let na dýchacím přístroji. Byli jí tři roky, když snacha vyjela z vedlejší na hlavní. Její sestřičce se nestalo nic, ona byla v sedačce, klepala se jí hlavička a tím se jí poškodil mozkovej kmen. Čtyři roky ležela na ARU v Motole, chodila jsem za ní každej den, to mi vzalo X let života, když tam vidíte umírat ty malý děti. Pak dostala dýchací přístroj domů. Bydlí vedle v baráku. Minuta od minuty a je všecko jinak a s tím se nedá vůbec nic dělat.

Máte s sebou nějakou věc na prodej, co stojí vyloženě za pozornost?

Tahle síťovaná dečka, kterou dělala moje maminka někdy před dvaceti lety. Háčkovat umí každá babka, ale to síťovaný málokdo. Mravenčí práce.

Kdy jste dospěl k prodávání na blešáku?

2002. Tady to začlo, ale už si to nepamatuju. Ještě než jsem byl v důchodu. Většinu z toho jsem nasbíral ještě za rodičů, když byli naživu. S kamarádama jsme vyměňovali.

Máte nějakej oblíbenej odznak?

Dostal jsem třeba Palacha, toho mám v jiným kabátě. Někdo sbírá zas automobilový. Mám tu Škodu, Mercedez, trabant.

Dobrý chodec, to je váš vlastní odznak? Jste dobrý chodec?

Jo, to jsem. Sám jsem si to umístil.

Jak jste došel k prodávání na blešáku?

Před dvěma roky. Bydlím tu kousek. Jsem byl zákazník a začalo se mi to líbit, ty starý věci. Mám to z jiných blešáků nebo sbírám přes známý.

Když byste měl vybrat jednu věc z vašeho dnešního sortimentu…

Tohle se mi líbí, italský nůž z první světový války. Má za sebou určitě nějaký příběh.

A vy ho máte odkud?

Z internetu. Jeden pán co taky sbírá, mi potvrdil, že je z 1. světový války. Taky se mi líbí tahle anglická konvice. Teče. To by šlo použít akorát esteticky, jako dekorace nebo zalepit. Nejsem si jistý, ale myslím, že je anglická…

A co ten zajíček? Kdo ho vyráběl?

Dědeček.

On byl kutil?

Dělám si legraci. Ten co to vyráběl už je asi dědeček.

Kdy jste začal prodávat na blešácích?

Ještě za komunistů, když tam byly spíš knížky. Dneska jsem je nebral kvůli počasí. Nosím sem komerčnější desky pro cizince, pak jsou ale takový, co se těžko shánějí a ty jsou spíš na burzy a dražší.

A jakou máte dneska nejcennější desku?

To jsou starý první vydání třeba z šedesátých let. Pohybují se v řádech tisíců. Něco je přes sbírky, internet. Jsme propojený mezi sebou, navzájem si to předáváme, desky se točí dokola.

Jak jste se dostala k prodávání?

Poradil mi to támhleten Ukrajinec na konci, ale když už to bylo jenom na lodi. Od tý doby chodím pravidelně. Ona je to i docela zábava, tihle pánové na straně třeba. Pokud neprší, nepraží slunce. Vzala jsem si dneska i deštník, když už neprší.

Co byste vybrala z vašeho sortimentu nejzajímavějšího?

Například růženíny. Lidi mají rádi růženíny.

Proč myslíte, že mají rádi růženíny?

Jedna paní mi říkala, že jí to doporučili. Něco jí dělali se srdcem, dávali jí tam strojek, růženíny jsou léčivý na srdce. Patří k jedněm z hodně oblíbenejch minerálů na náramky. Mám tady i takový novinky, ale lidi na to ještě nejsou zvyklí.

Jak jste se dostal jako prodejce na blešák?

Jako slepej k houslím. Většinu věcí mám z likvidace starých skladů. Věci prvorepublikový, 50.léta. Když se likvidovala jablonecká bižuterie.

Proč se to likvidovalo?

Po revoluci se rušily sklady a prodávaly se 200 Kč za kilo po pytlích. Bednách. Sázka do loterie. Vybral jsem si bednu, dali to na váhu krát dvě stě.

Co tu máte dneska za nejpoutavější kousek?

Opuncovaný lotový závaží. Než udělala Marie Terezie reformu gramovou a kilogramovou, tak se vážilo v lotech. To je rarita.

Kdy jste začal s účastí na blešácích?

Začalo to už dávno předtím, když mi bylo čtyři, pět roků. Děti měnily kuličky a tím všechno kšeftování začalo. Chodím na blešáky, zbavil jsem se všech krámů, co mám doma, zároveň jsem s lidmi.

Co si u vás máme koupit?

Tohle je nádherný. Je to velikonoční vajíčko, dávalo se dětem pod polštář. Vevnitř byly bonbóny. Biedermaier, rok tak někde 1860, pravý australský opály. Už jsem vybral 140 korun.

Ještě tuhle soupravu grafikovu. To vyhodil pan Anderle v roce asi 78 na Novým světě, já si to tehdy sebral.

Tak to je slavná krabička. Spadla vám z toho cenovka.

Cena tam nějaká bejt musí, beztak je k jednání.

A kožich ze sviště po Lídě Baarový z minula už nemáte?

Ten jsem tady vyměnil s jednou paní za korále. Protože korále se vejdou do kapsy.

Příběhy a předměty můžete na pravých bleších trzích lovit každou sobotu. Někdy na lodi na Náplavce, jindy na Tylově náměstí u Ípáku.