Policie zasahuje proti protestujícím v Sarajevu, únor 2014 (foto: Fedja Kravavac)

Putinova rošáda na Krymu měla mimo naplnění novinových titulků prázdnými hrozbami směrem k Západu i další, podstatně lokálnější efekt. Poté, co si Sevastopol odhlasovala nezávislost v referendu, se oči všech separatistických hnutí v Evropě rozzářily. A když se (i přes občasné kňourání Evropy a USA o ilegalitě referenda) Krym efektivně odpojil od Ukrajiny, museli se radostí osypat.

V Benátkách se do toho pustili hned po Krymu a nyní to vypadá, že Republika srbská, jeden ze dvou států v Bosně a Herzegovině, by je po vlně protestů mohla následovat.

Bosna a Hercegovina vyhlásila nezávislost v roce 1992, aby se okamžitě poté pustila do krvavé etnické války mezi Chorvaty, Srby a Bosňáky. Válka v Bosně si tehdy vyžádala přes 150 tisíc obětí, z toho 8 000 vyvražděných Bosenských muslimů jen v Srebrenici  srbskou armádou. Genocida v Bosně tak navždy narušila vztahy mezi těmito dvěma skupinami.

Daytonská dohoda z roku 1995 donutila obě strany k vytvoření jednotného státu, na základě čehož se Bosna a Hercegovina skládá z Republiky srbské (často zkracované jen na Srpska) složené z etnických Srbů a z Federace Bosny a Hercegoviny.

Tato dohoda však nevedla k dosažení úplného mírumilovnému soužití nebo ke vzájemné integraci, a když nebudeme počítat hlavní město Sarajevo, tak mezi oběma etnickými skupinami neexistuje v podstatě žádný kontakt. Oba státy mají svoje vlastní zákony, hranice, parlamenty, ústavy, policii, poštu a dokonce i zahraniční politiku. Jestli vám přijde, že hádky mezi Topolánkem a Paroubkem byly silný, tak si představte, jak to asi musí vypadat v Bosně. Po posledních volbách trvalo 16 měsíců, než strany dokázaly sestavit vládu. Nemohly se totiž shodnout vůbec na ničem.

Milorad Dodik (foto via)

Politický systém v Bosně je kompletně decentralizovaný a je rozdělený na dvě nezávislé části a deset krajů s vlastní vládou a předsedou. Celý systém je proto ideálním prostředím pro korupci. Například minulý rok byl zatčen bosenský prezident za údajné amnestování různých zločinů a za objednané vraždy. Celá státní ekonomika pak na tom není o moc lépe než její politický systém – přes  40% nezaměstnanost (57 % u mladých lidí), korupce a privatizační podvody rozkládají už tak dost zničenou zemi.

Nespokojenost s tamní situací vyústila minulý měsíc v sérii protestů, kterým se příznačně začalo říkat Bosenské jaro. Celá situace totiž podobá Arabskému jaru z roku 2011. Prvotním důvodem protestů tehdy také byla nespokojenost s ekonomickou situací v zemi, ale protesty později odhalily další společenské a politické problémy.  

Ohlasy po změně se nejvíce ozývají od Milorada Dodika, prezidenta Srpsky, a získávají podporu od čím dál více lidí v regionu. Dodik je hlavním propagátorem srpské nezávislosti a už v minulosti prohlásil: „Bosna je shnilá země, která si nezaslouží existovat.” Jeho volání po nezávislosti a vzbuzuje takový strach, že se celá srpská opozice proti němu sjednotila. Nicméně, Dodik jako zkušený politik ví moc dobře, jak si zachovat vysokou veřejnou podporu.

V kontextu těchto událostí se Krym jeví jako ideální precedens pro Dodikovy plány na nezávislost. Po úterní schůzce s Ruským velvyslancem v Bosně se jeho přesvědčení ještě posílilo – Krymské referendum označil za legitimní a demokratické.

Minulý týden vyhrál radikální nacionalista Aleksandar Vucic parlamentní volby v Srbsku. Tento týden se ihned sešel s Dodikem, aby Srpsku slíbil ekonomickou a politickou podporu – možná jako motivaci k připojení k Srbsku. 

Otázkou ale zůstává, jestli to Dodik a Vucic myslí stejně tak vážně s obnovením Velkého Srbska, jako to myslí Putin s obnovením Sovětského svazu.