Jednou jsem se opravdu bál. Dokonce víc, než-li při sledování filmu Masakr mistrů v karate. Pan Bůh Jehova stvořil peklo i satana – stejně jako všecko ostatní. Ale pekla ani satana se tolik zase nebojím, protože se mne to netýká. Jsem-li tu já, není tu smrt ani peklo. A až tu nebudu, tak tu bude smrt a má mrtvola a Bůh ví, jak to pak bude s tím peklem, protože nikdy nikdo se ještě z pekla nevrátil! Ani z nebe! Možná tedy jsou to pouhé žvásty a výmysly kněží. A Itala Dante Alighieriho. To pak nutně vyvolává také i otázku je-li doopravdy Bůh, jestli si ho a dalších 2.500 dalších bohů pouze nevymysleli staří Egyťani.
Ale ať je to jak chce, tehdy jsem Boha fakt volal. A to tak moc, že mě asi i slyšel. Kdyby totiž né, tak již tohle vůbec nepíšu… Smrt se mi stále vyhýbá. Dokonce až to rozčílilo i mýho vraha Jaromíra Prokopa, že mne nazývá “nesmrtelným prasetem”, když se mne dvakrát pokoušel zavraždit, jak vypověděl David Berdych u soudu, který byl kvůli tomu.

Jsem mafián – ale bez mafie, ale média mi tak říkají. Hledám Boha. Mám rád umění a literaturu. Jsem citlivec a mám rád pissing. A sex vůbec. Rád ho provozuji a to kdekoliv, i na veřejnosti. Je toho víc, co mám rád i nemám, ale o to tady nejde. Jde o ten sex.
Právě sex byl příčinou, proč jsem mimo diskutéku vybudoval také kabaret, kde mimo kouzelníka trhače brzdových lanek byl non-stop striptýz. Tím jsem nasral uctívače spisků, které sepsal jeden turecký buzík Pavel z Tarsu, který žil s jinými dvěma buzíky, než-li mu usekli hlavu mečem, pozdě však. Jeho dílo Apokrye, známý jako Bible – Nový zákon, stvořil platformu pro pokrytecké katolíky – navenek nepřátele sexu, ve skutečnosti devianty sexem posedlé, prznící děti.
Těm je můj bývalý kabaret dodnes solí v očích. Naopak obdivují Danteho Aligieriho, italského neurotického zakrslého hovnošlápka, deviantního Florenťana, kterého, jak známo, vzrušovala jedna osmiletá holčičla. Ále Dante popsal peklo a od tý doby si Italové proto myslí, že Bůh byl Ital.

V mém kabaretu žádné osmileté holčičky nebyly. Ale plnoleté, dlouhonohé napodobeniny andělů. Místo křídel roztahovaly své dlouhé nohy, což bylo stejně krásné, jako kdyby roztahovaly andělská křídla. Hostům se to líbilo víc, než-li kouzelník a fascinovaně se obraceli k rozevřeným pohlavím, stejně jako muslimové při qibli (směr těla při modlitbě).

Mnozi z hostů byli pak dívkami “vyvolení” k “tanci s hadem”. Dívky vytahovaly z poklopců “posvátné hady” a vodily za ně hosty v jakémsi transu po baru. Posvátní hadi hostů místo jedu stříkali brzy po dívkách miliardy svých genů. Proto byla v šatně za barem sprcha.
Poté, když host ozdobil dívku svým spermatem, tato obvykle tancovala tancovala dál, jako by si ani nevšimla hustého semena, které po ní stékalo. Naopak často hosta položila a oblečeného pomočila a odběhla se umýt. I když host vypadal, jako by se pomočil sám (nejvíce močily na přirození), nikdy se nikdo z hostů nezlobil. Aby podívaná byla zajímavější, vymýšlely si dívky různá zpestření.
Jedna si například vsunula do pochvy před vystoupením takový blikající plastový prstýnek s diodou. Když se pak svlékla, roztáhla nohy – blikala jí, viditelně celá k***a. Prstýnek přitom nebyl vůbec vidět! Ale celé pohlaví jí nádherně prosvítil! Užaslí němci to vůbec nechápali! Marně pátrali po drátech vedoucích dovnitř blikající k***y, nic však nevyděli a byli z toho doopravdy celí užaslí, že zapomínali i pít. Další specialitou byly skleněné oči, které se dávají mrtvolám po autonehodách.
Tyto oči si ídvky s oblibou strkaly do konečníků. Užáslé “óh” němců se neslo barem, když dívka roztáhla nohy a na užaslé hosty hledělo “magické oko”! To navíc i mrkalo, když střídavě roztahovala a svírala nohy. Bla to neuvěřitelná iluze živého oka přímo v konečníku.

V kombinaci s blikajícím prstýnkem v pochvě fascunující. Když dívka navíc začala čůrat, bylo to jako osvětlená fontána z fučíkárny, ale v malém. A celou dobu hosty sledovalo skleněné oko z konečníku, jako živé.
Jistě uznáte, že skuteční andělé by se svými křídly takového efektu asi nedosáhli!