Kulak Zilvar bez masky

Stranou cesty, zastrčená v koutku vsi, nenápadná a ani ne označená, stojí libníkovická hospoda. Člověk, který stane v Libníkovicích po prvé, ji skoro marně hledá, musí se po ní ptát. Při tom to není malá chalupa. Vstoupíte-li do dvora, vyvstane před vámi velké zděné stavení s hospodářskými budovami a výměnkem, k němuž patří přes 20 hektarů zemědělské půdy a kus lesa. Je to největší hospodářství v Libníkovicích. To jen ta šikovná poloha je dělá takovým nenápadným. Zeptáte se asi, komu ten celý objekt patří. Mladá žena, podle zjevu místní občanka, na níž se obrátíte, vám pohotově odpoví: „Panu Zilvarovi.” „To je ten kulak Zilvar?” zeptáte se znovu. Mladá žena na vás vytřeští zrak, ohlédne se bojácně vpravo i vlevo a hlasem, zdaleka ne již tak kurážným vám odpoví: „Když tak myslíte vy, pak ano.” Déle ji neudržíte.

Nuže je to on – kulak Josef Zilvar. Ano, vy, mladá ženo, jejíž setkání s vámi jsme si jenom vybájili, i vy, libníkovičtí občané, kteří jste sice již skuteční, ale pokud jde o Zilvara, tváříte se právě tak, jako vaše smyšlená sousedka, vězte, že Josef Zilvar je kulak. Neohlížejte se, když o tom mluvíte a nebojte se to říci hezky nahlas. Vždyť nakonec víte sami nejlépe, že vedle usedlosti v Libníkovicích obhospodařoval ještě velké hospodářství v Libřici, v okrese Jaroměř, jehož výměra byla 70 korců. Pro toto hospodářství přestal dokonce libníkovickou usedlost obhospodařovat, pozemky pronajal a hostinskou koncesi předal již roku 1937 nájemci J. Horákovi. Tento stav se nezměnil ani tehdy, když libníkovickou usedlost předal, jako věno své dcery, do majetku a obhospodařování dr. Wisingerovi. Zilvar se do hospodářství vrátil teprve roku 1949, kdy hrozilo nebezpečí, že půda, protože dr. Wisinger na ní nehospodařil, bude v druhé pozemkové reformě rozdělena mezi rolníky v obci. Při tom postupoval on, majitel pozemků, vůči vám, pachtýřům, docela bezohledně. Nic mu nevadilo, že vám bere pole i s porosty pícnin, že tím zmenšuje vaši krmivovou základnu a fakticky ohrožuje prosperitu vašich závodů. Naopak, ve své bezohlednosti a drzosti šel tak daleko, jak sami říkáte, že vám, původně vaši píci, prodával zpět.

Až do roku 1952 obhospodařoval Zilvar obě usedlosti. Roku 1952 předal libřickou usedlost synovi Josefovi a libníkovickou, po dohodě se zetěm, zmenšil na 5,24 hektarů. Ostatní pozemky předal na starost místnímu národnímu výboru, který byl nucen zajistit jejich obdělávání nuceným pachtem. Ty pozemky držíte ještě dnes, zatěžují vás, ale nedovedete je vrátit, komu patří, aby se o ně staral. Na zmenšenou plochu polí si však Zilvar tehdy neopomněl ponechat pár koní, protože těmi vás prakticky ovládá všechny. On vám půjčuje koně a vy mu za to uděláte všechnu práci na polích, takže on sklidí celkem bez námahy a vy dřete na svém a navíc ještě i na jeho. Vy při tom povinné dodávky státu plníte a on klidně zůstává dlužen. Za loňský rok obnášejí jeho nedodávky v penězích 8.773,80 Kč. To je obvyklá kulacká praxe, která se, dík vám, Zilvarovi mimořádně dařila. Dokázal si vás podmanit tak, že mu chodíte dojit i krávy, odnášíte mu mléko do sběrny a vykonáváte jiné a jiné drobné posluhy. Zilvar si dovedl podvázat i svou bývalou služebnou, manželku nájemce hostince. Koncesi přenechal nájemci Horákovi sice již v roce 1937, ale v hospodě je dodnes jako doma. Na to, jak dovedl odstraňovat své konkurenty, se budete jistě také pamatovat. Bylo to v době, kdy ještě sám provozoval hostinskou živnost. Tehdy v dražbě, rozumí se, že za pár korun, vykoupil dům č.39, patřící panu Holečkovi. V domě byla rovněž hostinská živnost, malá, která nemohla jeho podnik nijak ohrozit. On ji však vykoupil a přirozeně zavřel. Tím dosáhl toho, že jste všichni museli chodit k němu a stali jste se opět závislejšími.

To je tedy kulak Zilvar, ve své pravé kořistnické podobě. Nenechte si od nikoho namluvit, že to byl dobrý člověk. Nenechte si také od něho radit, co máte dělat, jak se máte rozhodnout. On sám vyzvídal v minulých dnech na výkupním orgánu, bude-li v obci založeno JZD či nikoli. Na otázku, proč se ptá, odpověděl způsobem jemu vlastním: „Že bych si rád ještě nějakou tu krávu, případně i koně, odprodal.” Dobře si to rozvažte – v případě, že vy se rozhodnete pracovat společně v družstvu, on vám přidá pole, ale užitek za dobytek shrábne do vlastní kapsy. Stejně jako tehdy s tou pící, s výpomocí koňmi a v mnoha jiných a jiných případech. Nedejte se proto nikým mást. Vaše cesta do budoucna je jasná. Je dána zákonem společenského vývoje, zákonem socialisace naší vesnice a družstevní zemědělské velkovýroby. Odmítněte nejen Zilvara, ale i všechny jemu podobné, kteří se budou snažit vás zrážet. Vykročte směle vpřed za těmi, kteří dnes již dosahují výsledků, o kterých se jim nikdy ani nezdálo.