Tví kámoši, kteří sdílej nesmyslný citáty na FB, jsou hloupí, říká věda

Jít na Facebook a být tak několikrát denně konfrontován posty z kanálu příspěvků je masochistickej tik, kterým jsou mnozí z nás krutě stiženi. Přinejhorším nám připomíná jeden či více momentů ze života, kdy jsme blbě odhadli charakter a přidali si pěkný pitomce. Nutno dodat, že u mě přichází dny, kdy roluju timeline svý bejvalý nej kámošky ze střední a maniakálně se řehtám jejímu neustálýmu sdílení nostalgickejch postů o devadesátkách a meme o tom, jak roztomilí jsou pitbulové. Jo a samozřejmě nesmím zapomenout na hluboký citáty o životě: „Máš právo na odpočinek. Nejsi povinen napravovat všecko, co se rozbilo. Nemusíš se snažit udělat šťastným každého. Tentokrát si udělej chvíli na sebe. Je čas dobít baterky. – anonym.”

Podle nové kanadské studie z univerzity ve Waterloo jsou moje bejvalá kámoška a jí podobný lidi prej pěkně hloupý. Ve studii stojí „O recepci a detekci pseudohlubokých nesmyslů” a doktorand Gordon Pennycook a čtyři další vědci v ní tvrdí, že existuje souvislost mezi nízkou inteligencí a zájmem o zdánlivě hlubokomyslný citáty.

Videos by VICE

“Není nic krásnějšího než úsměv, který se prodral přes slzy.” No, to fakt teda není, no…

Pro účely studie vědecký tým využil web Sebpearce.com, který generuje náhodná tvrzení, která zní zdánlivě hluboce, třeba: „Tento život není o ničem jiném než o zavlažování oázy sebevědomí,” nebo: „Věda říká, že klíčem k žití je esence přírody.”

„Procházel jsem ten web a napadlo mě, jestli se někdy dělal na tohle téma nějaký výzkum. Chtěl jsem vědět, jestli si lidi opravdu myslí, že takovéhle výroky mají nějakou hodnotu,” říká Pennycook. „Často v kanálu příspěvků narazím na věci, které nejsou úplně geniální a zaměřují se spíš na motivaci… Navíc se citáty vyskytují společně s obrázky člověka, který očividně není autorem toho výroku – s tím se setkáte dost často.”

V rámci experimentu se předložily třem stům účastníků různé citáty včetně těch nesmyslných. Respondenti byli požádáni, aby na ně reagovali a zhodnotili jejich význam na škále od jedničky do pětky. Měli tak posoudit, zda jsou citáty buď hlubokomyslné, nesmyslné, nebo nezajímavé. Také byly testovány kognitivní schopnosti a osobnost respondentů.

Těm, kteří nebyli schopni rozkrýt nesmysl a hodnotili pseudohluboké výroky jako hlubokomyslné, se prokázala nižší inteligence a nízká pravděpodobnost kritického myšlení. Řídili se esoterikou, propadali konspiracím a teorii paranormálních jevů.

Jinými slovy, tyhle typy lidí jsou, jak jednou pravil Nietzsche, „uvězněni ve skleněné schráně reflexe vlastní mysli.”