V době plovoucích identit, náhlých změn vkusu a experimentování s vlastním životním příběhem není těžké ztratit svoji osobnost. Subject Lost je jedním ze zástupu hledačů, ale od ostatních se liší alespoň tím, že své zkušenosti s objevováním nových možností předává dál skrz své nápadité hudební vize.
Všechny ty vznešené rádoby kudrlinky jsme si nemohli odpustit, protože když chcete psát o melancholických elektronických písničkách, asi byste měli být vážní? Nebo ne? Subject Lost ale není žádný hipster s jizvama na rukách, co se fotí v romantických pózách v parku, aby okouzlil všudypřítomné labutě. Je to normální týpek, co se ve smogem postižené Ostravě snaží taky něco dělat a za každým druhým slovem nepoužívá termíny jako: emigrace, na nic, beznaděj a kurva. Možná je to ale opravdu tak, jak říkají staří mazáci z Detroitu: kde zdánlivě neexistují možnosti a přítomnost nemá moc smysl, tam je obrovský prostor pro fantazii. A té je v Subjectově hudbě spousty. Proto jsem s touhle asi největší českou dubstepovou nadějí udělali rozhovor.
Videos by VICE
Vice: Když se člověk baví s lidma, kteří se nějak motají kolem elektronické scény, a ptá se jich na mladé talenty, často slyší tvoje jméno. Většinou ho ale doplňují už celkem známé osobnosti jako Brooklyn, Kubatko atd. Přitom mladých kluků, co skládá muziku, musí být spousta. Stačí si trošku projít Soundcloud. Ale lidi z českých médií jakoby neuměli hledat.
Subject Lost: “Kluků jako já” je opravdu spousta. Díky dostupnosti techniky a internetu se jich objevuje nespočet. Výhodu u sebe vidím v tom, že dělám dubstep. Nebo řekněme hudbu, která z dubstepu vychází, který je momentálně tlačen do médií více než jiná “alternativní” hudba.
To dává smysl. Na druhou stranu to však taky odkazuje k tomu, že jsou čeští producenti tak nějak permanentně pozadu a nejsou schopni reagovat na dění venku, ani přijít s něčím novým, co by mezinárodní scénu obohatilo nebo oslovilo.
Samozřejmě, že většina české produkce jede v zaběhnutých kolejích, které jsme už slyšeli x-krát. O to je větší motivace dělat to “jinak”, bez ohlížení se na střední proud. Musím teď jmenovat producenty jako Floex, Kubatko nebo Dizetai, kteří to dělají jinak a mě (a spousty dalších) jejich tvorba baví.
Co vůbec říkáš na to, že Kubatko vyhrál Anděla? A taky na jeho následné vystoupení, které pak následovala obvyklá estráda s hordou popových zombie? Zmínit musím i velice úsměvné televizní interview.
Musím se přiznat, že jsem to neviděl, jelikož žiju prostý život bez televize (smích). Rozhodně to napravím, protože to zní dost bizarně. Kubatkovi to ale přeju, ať už se o Andělech říká cokoliv.
Prostý život bez televize žijou asi všichni, kdo něco tvoří, protože ty tři hodiny denně, které u ní stráví průměrný Čech, investuje pravděpodobně právě do nějaké tvůrčí činnosti. Jak často vůbec skládáš?
Přesně tak, tvorba je těžká řehole (smích). Skládám prakticky kdykoliv, kdy mám čas, což je u mě dost nedostatková věc. Jsou týdny, kdy se k tomu ani nedostanu. A naopak, když mám čas, můžu prosedět u kláves a počítače celý víkend. Aritmetický průměr po mě nechtěj.
Proces tvorby nechme u ledu, stejně je to dost individuální záležitost. Spíš mě zajímá, jak ses obecně dostal k muzice a hlavně dubstepu, protože v Ostravě jede pořád většina lidi v drum and bassu, ze kterého se tam stal pomalu ekvivalent dechovky.
Teď to vyzní blbě… Díky drum and bassu. V Ostravě zkrátka všechno funguje přes 174 bmp. Začal jsem jako d´n´b DJ, kterého napadlo začít tvořit vlastní muziku. U d´n´b jsem ale vydržel přibližně 2 roky, pořád mě to táhlo k pomalejším rytmům. A přes různé pokusy od ambientu, přes IDM po orchestrální skladby, jsem zakotvil u dubstepu. I když, zakotvil není správná formulace, chtěl bych jít zase dál.
Ok, takže teď je na řadě post-dubstep a pak cesta k alternativnímu popu/rocku?
Teď přemýšlím, kde jsem to vykládal, protože zrovna tam bych to chtěl směřovat (smích). Kromě elektroniky mám hrozně rád kytarovou hudbu, zejména post-rock, a právě toto mě neustále posouvá jinam.
Nějakého českého Jamese Blakea bychom tady beztak potřebovali. Co si vůbec myslíš o současné vlně post-dubstepových producentů, kteří už často de facto vůbec nedělají dubstep, ale právě díky nim tahle komunita nebo žánr stále vstřebává nové prvky a je sexy i pro média.
Kdybych uměl zpívat, tak by to šlo hned lépe (smích). Post-dubstep je podle mě to nejlepší, co se dubstepu mohlo stát. Nebudu pokrytecky tvrdit, že nejlepší období bylo v dřevních dobách dubstepu, jelikož jsem ho zkrátka nezažil. Proto mě nová vlna lidí, kteří dělají, podle mě, opravdovou promyšlenou hudbu, baví s každým novým jménem.
Vnímám to dost podobně. Hlavní je, že se to pořád někam vyvíjí. Jak ale obecně vnímáš českou dubstepovou scénu? Protože je tady docela dost lidí, kteří s tím před nějakou dobou začali (Side, ANS atd.), ale těch následovníku zase tolik není. Přitom by si člověk řekl, že právě rozmanitost post-dubstepového soundu vynese na světlo spoustu nových talentů.
Tady se oklikou dostáváme k tématu na začátku. Rozmanitost post-dubstepu není něco, co by většinu producentů lákalo. Buď dělají stylově naprosto odlišnou hudbu, nebo prachsprosté wobbly. Je to relativně nový styl a myslím si (a doufám), že to je jen otázka času. Co se týče české scény obecně, jsem rád, že existuje, a jednou za čas se pozve zajímavé jméno, funguje Owntempo (český dubstepový label), a i u mě v Ostravě se objevili lidé, kteří dělají párty a hrají pravidelně dubstep.
Ano, s tím se dá souhlasit, ale zároveň je smutné přihlížet tomu, že se vlastně nikdo od nás nedostal na významnější dubstepový label a nedaří se to ani tak moc producentům v jiných oblastech. Snad právě kromě d´n´b, kde se Češi do značné míry prosadily. Kde osobně vidíš největší šanci upoutat na sebe pozornost a zviditelnit se?
Tvořit, tvořit a tvořit. Zahlcovat labely kvalitní muzikou. Jiný způsob momentálně nevidím. Konkurence je ohromná, když si vezmu, kolik denně vychází dubstepových desek, takže je svým způsobem potěšující, že se občas objeví jméno na zahraničním labelu. Nejvíc se v tomhle ohledu daří ANSovi.
Zviditelnění je dneska mnohem jednoduší, protože není problém dostat se na nějaké společné platformy typu Soundcloud, MySpace nebo RedBull Music Academy… I když je to samozřejmě dvousečná zbraň a člověk si hned uvědomí, že hudby je vlastně šílený nadbytek.
Tyhle věci jsou samozřejmě základ. Bez kvalitní hudby se ale člověk na serverech pro sdílení hudby může snažit sebevíc, jenže bez výsledku. A pak se samozřejmě musí starat o self-promo, které osobně zanedbávám dost hrozným způsobem. A ano, taky zmiňovaná RBMA, kde dostat se znamená otevřít si větší dveře než ty internetové.
Takže ses tam tenhle rok konečně přihlásil?
Momentálně dávám dohromady hudební ukázky. Tento rok tam moje přihláška přistane (smích).
Co si od toho kromě vlastního zviditelnění slibuješ?
Zkušenost k nezaplacení, nový pohled na produkci, kontakty s lidmi z celého světa a výlet do Japonska.
Vypadá to, že už s tím celkem počítáš (smích). Pokud to nevyjde, jaké máš další plány? Nedávno ti vyšlo nové EP na Owntempu. Alba se v brzké době nedočkáme?
To ani ne, ale za zkoušku nic kromě poštovní známky nedám. Na albu dělám průběžně tak dlouho, že už tomu dokončení ani sám nevěřím. Ale tento rok to určitě vyjde. Mám toho ještě dost v plánu a album je teď jedna z priorit. Dubstep už to ale nebude. Post-dubstep jen z části (smích).
Fajn. Budeme se těšit. Díky moc za rozhovor.
Budu se snažit, ať se je na co těšit! Taky děkuji!
Subjectovo nové EP s názvem XCV vyšlo před nedávnem na českém dubstepovém labelu Owntempo. Subject Lost se také představí na akci Education společně se svými post-dubstepovými vzory Mount Kimbie.
More
From VICE
-
Amy Sussman/Getty Images -
WWE -
Screenshots: YouTube/PlayStation/Xbox -
Screenshots: Bethesda Softworks, Sega, Microids