Několik let zpět jsem objevila wellness. Tělo se mi pomalu stávalo břemenem a jídlo mi nedávalo absolutně žádnou využitelnou energii. Cítila jsem se jako hodně opotřebovaný kus hadru. A tak jsem to změnila.

Zapomněla jsem na mléčné bary, dortíčky a jídlo z mikrovlnky. Přečetla jsem si něco o plánovaných dietách a přestala jsem jíst maso, ryby, mléčné produkty, vejce a všechno tepelně upravené. kvůli pohádkám o hormonech a toxinech v sójovém mléku jsem

vynechala i to. Během večeří jsem pak seděla na židli a koukala, jak se ostatní cpou, přesvědčená myšlenkou, že bych neměla jíst. O jídle jsem přemýšlela každý den: V noci mě budila představa masové rolky, pizzy a grilovaného kuřete s hranolkama. Jídlo se rozdělilo na dva neslučitelné tábory a já viděla nemoc nebo zdraví v každém soustu. Začala jsem být vyhublá a vyděšená. A pak jsem přešla na wellness. Nic moc se nezlepšilo.

V době povánoční otupělosti v lednu 2015 vydala Ella Mills svojí novou knihu. Její kuchařka Deliciously Ella (pod stejným názvem jako její stávající blog) byla vydána v 32 000 kopií a již první týden od jejího vydání se stala nejrychleji prodávanou kuchařkou. V návaznosti na to vydala svojí druhou knihu s názvem Deliciously Ella every day, otevřela

si lahůdkářství v Notting Hillu a vytvořila online službu, kde za poplatek třiceti pěti dolarů naleznete týdenní zdravé jídelníčky.

Ella Mills se zkrátka veze na vlně současného trendu. V rámci posledních let se řešení zdraví stalo národním koníčkem. Od bezlepkových potravin a syrové stravy až po všudypřítomné nutriční poradce, přírodní džusy a avokádové tousty můžeme mluvit o až fašistické kultuře stravování. Je to už víc než deset let, co se nová pokroková kuchařka Nigella Lawsona.

Ella Mills

Jak být domácí bohyní se stala oblíbenou knihou všech správných hospodyní. Podle současných grafů se zaměření dnešních kuchařek rázně proměnilo. V kategorii jídlo a pití na Amazonu nalezneme mezi prvními 20 publikacemi 18 kuchařek zabývajících se zdravou výživou a dietami. Jazyk našich nejlepších autorů kuchařek přešel od výrazů chutnost a hodování k pojmům čistota a lehkost.

Heslem kuchařek současné generace je tedy „wellness” – název tak šíleně nepřesný, že než jeho pravý význam vyjadřuje spíš to, co neznamená. Nejedná se o klinicky zaštiťovaný druh zdraví – nic jako velké farmaceutické společnosti, drogy nebo nepříjemní lékaři. Není to dokonce ani o šílených, upocených a na umření vyhrocených video tréninzích. Dietářské knihy generace našich rodičů byly něco jako evangelium slibující zázrak. Současné zdravotní kauzy jsou ovšem mnohem zmatenější. Žijme v době epidemie obezity prokládané skandály okolo koňského masa a obavami z chemie a karcinogenních látek. Wellness nás nad tento chaos povyšuje. Proč nedat sbohem dosavadní komplikované stravě a nevrátit se k začátkům? A to je hlavní myšlenkou wellness – žádná věda, žádné nové technologie a módní výstřelky, zkrátka ohlédnutí zpět ke svým kořenům. Wellness je něco jako nový start v ráji, kde lepek představuje hada na stromě pokušení.

Alarm potenciálního nebezpečí potravinářských aditiv a toxických látek v potravinách se spustil již v roce 1968. V té době se hovořilo především o jejich vlivu na migrény, žaludeční potíže, slabost a pálení žáhy. Někdo to řešil osobní cestou a přestal chodit do restaurací, někdo to hnal dál a dožadoval se zákazu a přísné kontroly potravin u vyšších orgánů. Narůstající panika šla ruku v ruce s výzkumy a studiemi vědecky založených médií a vysoce postavených lobbistů. Přísady byly spojovány s vědci nejrůznějších pověstí, s ADHD, zvýšeným cholesterolem, cukrovkou, depresemi, zvýšenou aktivitou žaludečních šťáv a obezitou. V podstatě šlo o nechutný koktejl symptomů, jehož řešení se lékaři dlouhou dobu úspěšně vyhýbali.

Tak vzdálený a přitom tak blízký – model těchto příznaků by se dal tehdy považovat za stejně varovný jako současný strašák jménem lepek. Příznaky nadýmání, netečnosti a přibírání na váze dokázaly zvýšit finance na eliminaci těchto aditiv a vést lidi k dietnějšímu stravování. Ovšem největším trojským koněm se stal až lepek. Čtyřicet let před panikou z lepku ohrožovaly zdraví především glutamáty. Od té doby již byla hrozba glutamátů uvedena na pravou míru. Nezpůsobují žádné nemoci. Není potřeba upravovat užívání glutamátů právními předpisy ani není nutné je přísně zakazovat při přípravě dětských potravin. Šlo o klasický případ paniky.

Celiakie, při které mohou jednotlivci trpět průjmem, nadýmáním a akutními bolestmi břicha, je vzácný případ postihující jedno procento populace Velké Británie. Méně závažnými příznaky NCGS (lepkové netolerance) trpí zhruba pět procent populace. Pro jedince trpící těmito příznaky není vynechání lepku životní volbou ale nutným zdravotním opatřením. Co k tomu ale vede zbývajících 95 procent obyvatel? Jestli čtete současné populární wellness knihy či blogy, možné jste přesvědčeni, že lepek je čisté zlo. Ve své knize Get the Glow nazývá autorka Madeleine Shaw lepek „smirkovým papírem na střeva” a Amelia Freer, autorka knihy Eat Nourish glow zase prohlašuje, že lepek může za veškeré bolesti kloubů a nohou. V kuchařce Deliciously Ella se žádná takováto varování, proč nejíst lepek (pokud netrpíme nesnášenlivostí) neobjevují. Ella se zkrátka jen snaží jeho užívání v rámci dietního stravování omezit.

Dále jsou zde sestry Hemsleyovy, které vytvořily fámu kolem kavárny v Selfridges a kuchařské show kanálu 4, ve které se chlubí, že dieta GAPS je základní inspirací pro jejich dietní program. GAPS, tedy Střevní a Psychologické Syndromy, je restriktivní detoxikační dieta vyvinutá doktorkou Natashou Campbell-McBride, založená na stoprocentním vynechání lepku. Ačkoli tato dieta mluví o problematice lepku ve spojitosti s autismem a bipolární poruchou, zároveň pobízí k užívání peroxidu vodíku k pročištění střev, krmení kojenců syrovými vejci a podporuje k nedůvěře lékařů. Hemsleyovi sice neschvalují všechna specifika této diety, ale i přesto uvažuji nad tím, proč vůbec tato sporná tvrzení berou za základ zdravé výživy. Zasloužili bychom si přesná čísla a fakta vycházející z relevantních výzkumů a to nejen od sester Hemsleyových, ale od všech wellness autorů a blogerů, kteří slibují zdravou proměnu v rámci bezlepkové diety.

Kvalitní výzkum takového charakteru je ovšem zdlouhavý, náročný a především na hony vzdálený věcem jako je GAPS dieta, což by wellness autoři opravdu měli respektovat. Stejně ale stále slyšíme, že pokud přestaneme jíst lepek, zhubneme, naše pleť se vypne a vlasy dostanou zářivý lesk. Zní to skoro jako kouzlo.

Podle Alana Levinovitze a jeho knihy The Gluten Lie není vyřazování lepku z běžného jídelníčku pro zdravé jedince absolutně nutné. Pokud pro vás konzumace lepku nepředstavuje osobní zdravotní nebezpečí, nemusí vám bezlepková dieta vyloženě prozpívat. A to se nebavíme pouze o finančním hledisku (bezlepkové výrobky jsou průměrně o 242% dražší než stejné produkty lepek obsahující), ale také o zdravotním stavu. Nutriční výživa je velice komplikovaný systém a jen zřídkakdy se můžeme shodnout, co je dobré a co ne. Když si nejsme jistí, nejbezpečnější přístup ke zdravé stravě se vrací zpět ke kombinaci potravinových skupin, nutričních hodnot a ingrediencí. Vyloučením jedné celistvé nutriční skupiny nemůžeme získat záruku, že naše tělo dostane veškeré živiny, které potřebuje.

Takže co má pro nás znamenat fakt, že někteří lidé díky slibovaným zázrakům bezlepkové diety přijdou o mnoho potřebných nutričních hodnot? Že nás ostatní to vůbec nemusí ovlivnit. Ať to tak dělají dál. Wellness bezlepkové diety nevychází z žádných důvěryhodných zdrojů. Na populárních stránkách o wellness se můžeme dočíst, že lepek je „satan”, „jed”, „kontaminace” nebo „toxická látka”. Jeden z podobných australských webů se například jmenuje glutenisthedevil.com. Není to o nutričních hodnotách, je to o morálce, a pokud se výživové debaty začnou vést v takto absurdním duchu, z jídelního stolu se stane minové pole.

V době mé největší nedůvěry k potravinám jsem si promluvila s Nigellou Lawson, která mi řekla, že nemůžeme věřit ani potravinám, které jsou prodávány jako naprosto čisté. „Pojem čisté stravování často vede spíše k výčitkám a sebe odsuzování za to, že nejíme dostatečně zdravě, než aby opravdu znamenalo to nejzdravější, co pro své tělo můžeme udělat.”

Diety se pro nás staly morálním tématem a lepkem to teprve začíná. „Přála bych si, aby se lidé nejprve zamysleli, než kývnou na výzvu „hej, zkus tuhle dietu-nemá co ztratit…” , s povzdechem odpovídá Alan Levinovitz na moji otázku ohledně moderního kultu eliminace diet. „ Není co ztratit? Naopak-můžete ztratit opravdu hodně.”

Než jsem přešla na wellness, můj jídelníček vypadal úplně jinak. Jestli by to mělo být o lásce k jídlu, péči o vaše tělo a poskytovat mu to nejlepší, porucha příjmu potravy by měla stát na opačné straně tohoto spektra. Ovšem moje bulimie byla přesně ukázkovým příkladem takové poruchy. Vždycky jsem měla ráda matematiku a výzvy dát světu řád pomocí čísel a tabulek. Když jsem jako náctiletá propadla depresím, tato vášeň si našla své místo právě v dietaření. Moje mysl byla zahlcena čísly – kolik kalorií jsem snědla, kolik jsem jich během dne spálila, dvakrát denně moje přesná váha a kolik dnů a týdnů to ještě musím vydržet, abych vypadala tak, jak jsem si vypadat přála.

“Wellness” blogerka Madeline Shaw

Když jsem objevila wellness, myslela jsem si, že jsem konečně našla tu správnou cestu. Všude se psalo o tom, co je pro mě špatný, ale nikde, co je dobrý. Začala jsem zapadat stále hlouběji do svých potravinových neuróz. Wellness pro mne byl lákavý právě díky jeho omezením. Všechno je jednodušší, když je špatné jídlo označené za ŠPATNÉ, nezbývá než věřit, že všechno ostatní bude zázračným lékem. Kniha Deliciously Ella, tíhnoucí spíše k meditaci než počítání kalorií, byla přesně to, co jsem hledala. Jednoznačně jsem nebyla jediná, kdo trpěl poruchou způsobenou dietami: Madeleine Shaw například taktéž popisuje své dospívání jako neustálé úzkostné počítání kalorií s poruchou stravování, z čehož se dostala po odjezdu na pobřeží plné slunka a surfingu, kde objevila wellness a rázem byla zázračně vyléčena.

Vypadá to jednoduše: porucha stravování není nic pěkného nebo příjemného a wellness představuje cestu, která nás z tohoto neštěstí vyvede ven. Ale mezi regulérní wellness dietou a příběhy o tragédii jménem lepek je často nerozeznatelná hranice. Ve své první kuchařce Madeleine Shaw se formální obsah odvíjí od slov jako je „smetí”, „odpad”, „podvádět”, „špatný” a podobně. Také nás upozorňuje na to, že pokud se nás naši přátelé pokusí od diety odradit, máme je jednoduše ignorovat. Ella Mills nás zase prosí o to, abychom odolávali svým pokušením, a časem se z těchto lákavých potravin stane „jen hnus.”

Tento způsob nás dohání k jednostrannému uvažování a veškeré delikátní nuance kulinářství jsou rázem smeteny ze stolu. V debatě s dietoložkou a advokátkou zdravotní kampaně „Každá velikost” Michelle Allison se mi dichotomii tohoto problému pokusila vysvětlit takto:” Dieta nikdy nenabízí několik možností – vše je jen černé nebo bílé, dobré nebo špatné, dietní nebo nezdravé…A mnoho lidí se mezi těmito vyhraněnými názory potácí celý život.” Nikdo nemůže považovat totalitarismus wellnessu za lepší než možnosti, které nabízí kuchařka Deliciously Ella. „ Nené to o dietě, ale o životním stylu.” A to je právě ten háček.

Wellness nezpůsobuje poruchy příjmu potravy. Pokud vše ale řešíte do krajnosti a bez hlubšího přemýšlení a poté přichází moralizování ze strany obchodníků, vytrácí se veškerá zodpovědnost. Wellness mi na jednu stranu pomohlo v racionálním rozhodování o kvalitě potravin, nicméně mě ještě více utvrdilo ve zdravotním nebezpečí těch špatných. Moje nemoc se ještě prohloubila a dokonce jsem na to začala být i částečně hrdá.

Ortorexie je lékařský název pro posedlost řešení „špatných” a „dobrých” potravin. Ačkoli nemá tato diagnóza mezi lékaři dlouhou tradici, mluvčí přední britské charity pro postižené poruchou potravy mi sdělil, že procento takto postižených pacientů se v poslední době značně zvýšilo a vysvětlil to „přehnanou propagací zdravé výživy, která slabší povahy se sklony k závislostem může vést až na hranu posedlosti.” Někteří pacienti spadají do diagnózy ortorexie, někteří inklinují spíše k OCD, ovšem bez ohledu na diagnózu jsou její příznaky (úzkost vycházející ze špatných potravin, diety a starost o psychické zdraví a emoční vyčerpání) na vzestupu.”

Samozřejmě existují lidé, kteří mohou svůj život zasvětit zdravému životnímu stylu bez jakékoli psychické újmy, ovšem jsou zde také lidé trpící poruchou příjmu potravy. Ovšem profity supermarketů, které vidí skvělý reklamní tah v kokosovém mléce, chia semínkách a kapustě, je problémem týkajícím se nás všech. Když se zaujetí zdravím stane obsesí, není to v pořádku. A nejhorší je stále čitelnější způsob, jak s námi wellness manipuluje a nechce nás nechat být sami sebou.

„Ještě před čtyřmi lety jsem byla totální monstrum závislý na cukru”, svěřuje Ella Mills na představení její nové knihy Deliciously Ella. Pokud přestanete být cukrem posedlým ďáblem, můžete najít zdravý způsob života. To je wellness pro každého. V jejím bestselleru, v příběhu o bohu, zdraví a transformaci nabádá, abychom se vymanili ze stáda nezdravých, závislých „ostatních”. Konzumace bílého cukru je ve wellness nepřípustná. Všichni dobře víme, že přílišná konzumace bílého cukru ničí naše zdraví, proto je pro mě pochopitelným faktem, že bych ho měla podle wellness jíst co nejméně. Méně pochopitelná je ovšem otázka, proč se wellness autoři a podivný pořad Ano šéfe tolik vyhýbá všemu s názvem „bílé” nebo „rafinované”. Ella doporučuje přírodní cukry jako je med, melasa nebo kokosový cukr, ačkoli důvod, proč jsou tato sladidla lepší, zůstává nejasný.

Nemůžeme přeci brát jako evangelium například vyjádření Madeleine Shaw k „prázdným kaloriím” v cukru – když právě tyto kalorie nás udržují při životě. Taky není zcela jasné, proč, ačkoli javorový sirup obsahuje velmi cenné živiny, musíme třtinový cukr z našeho jídelníčku vynechat úplně. Jedná se opravdu pouze o lobbing za zdravý přístup k životu nebo jde také o marketingový tah? Jak trefně poznamenává Alan Levinovitz, „ největší rozdíl mezi druhy sladidel j v jejich ceně a v ceně jídel, ve kterých se vyskytují.” Pokud nás zdravá strava vede pouze ke koupi drahých produktů, měli bychom se tázat po její integritě. Když wellness guru Amelia Freer řekne, že cukr je „droga, která nás dělá tlustými”, říká tím úplně všechno. V současné době posedlostí štíhlostí jako ideálem krásy se wellness stává pouze hubnoucí metodou.

Tess Ward

Tloušťka je srdcem wellnessu, skrze který se můžete realizovat. Tess Ward například stále poukazuje na fakt, že její dieta není dieta, ale životní styl a stejně jako Madeleine Shaw upozaďuje počítání kalorií a vyzdvihuje potraviny bez lepku. Deliciously Ella se stále dokola vyhýbá absolutnímu vynechání čehokoli. Wellness není o dietě, jak o ní slýcháváme, je to něco mnohem čistšího a udržitelnějšího, daleko od prachsprosté ztráty váhy nebo tvarování těla.

A je zde jedno tvrzení procházející všemi těmto knihami – spokojenost primárně nevychází z naší váhy, ale z toho, jak se cítíme a vidíme. Když Ella slyší nějakou dívku říkat, že nejí mandle a avokádo, aby nebyla tlustá, z debaty odchází, protože tyto fundamentální obavy jsou v naprostém protikladu k jejímu způsobu myšlení. I když se Madeleine Shaw chlubí, že její životní styl přináší „štíhlejší a zdravější postavu”, samotné by vás mohlo překvapit, jak těžké „být vlastní roztleskávačkou” nakonec může být.

Jestli jedině kombinace „dobrého” jídla a wellness přináší krásnou a štíhlou postavu, pak nevidím rozdíl mezi jím a dietou. A vzhledem k nevelké (97% uživatelům diet se jejich váha během následujících let vrátí nebo ještě naroste), často neopodstatněné ( Zdraví ve všech velikostech je organizace vystupujeící pod myšlenkou, že každý tlustý člověk je nemocný) a často nebezpečné dlouhodobé účinnosti diet možná není wellness zas tak zázračný, jak by se mohl zdát. Dietní průmysl v současné době rozehrává nejúspěšnější kšefty v celé historii – v roce 2014 díky bezlepkové dietě zvýšil britský trh své obraty o 175 milionů dolarů a jeho popularita stále vzrůstá. Takže asi největším mýtem o wellness je tvrzení, že wellness ve své čisté myšlence vůbec někdy existovalo.

Kam to může ještě zajít? Vodítkem by mohla být studie z šedesátých let, ve které byl skupině thajských a švédských žen naservírován pálivý rýžový pokrm chutí a ingrediencemi vycházející z thajské kuchyně. Ukázalo se, že švédské ženy z tohoto kořeněného jídla dokázaly vstřebat o 50 % více železa než ostatní. Pokud účastnice snědli jídlo připravené tak, jak byly zvyklé a měly jej rády, jejich tělo bylo schopné absorbovat až o 70 % méně železa, než když snědly stejné suroviny v jejich čisté podobě. Pokud snědly jídlo upravené dle vlastní chuti, dokázaly z něj vstřebat mnohem více nutričních hodnot, nežli ze stejných, neupravených surovin. Tento překvapující výsledek ještě zvýraznil to, co wellness často přehlíží – pokud oddělíme potěšení od stravování, naše tělo (ať už psychicky či fyzicky) přijme mnohem méně živin. Tak si užívejte jídla, je to dobré.

Wellness zkrátka ztrácí know-how svým jednoduchým myšlení, že více zdraví vám přinesou omezení a pravidla, nežli potěšení a intuice. Mělo by být přeci jasné, že štíhlá a krásná postava nemůže být naším nejvyšším cílem. Tvrzení Světové zdravotní organizace, že „naše tělo není jen vizuální vizitka” wellness jednoduše ignoruje. Abychom mohli žít zdravě, musíme si uvědomit, že tento přístup nemusí být složitý.

Je to jednoduché. Nevycházejte z dogmatismu wellness a řiďte se vlastním tělem. Pokud si říká o čokoládu, chipsy nebo cuketu, poslechněte jej, jistě k tomu má dobré důvody. Nezapomínejte na to, že vaše tělo není živeno jen z potravin, které jíte, ale také z toho, jaké potěšení a spokojenost ve vás vzbuzuje.

Pokud nevěříte mě, věřte dietoložce Michelle Allison. „Požívání širokého sortimentu potravin, zkoušení nových věcí a prožívání potěšení z nich společně s pravidelnou strukturou stravování je zaručeně nejlepším přístupem. Je nesmyslné zavrhnout celou skupinu určitých potravin.” Jíst dobře je tedy opravdu jednoduché. Klíčem ke zdraví nejsou moderní jídelníčky nebo jejich eliminace. Nenajdete ho jako odměnu na dně balíčku chia semínek nebo jako ocenění za hodiny detoxu a cvičení v posilovně. Jíst dobře znamená jíst intuitivně, s radostí a beze studu. Ať už se vám wellness průmysl snaží namluvit cokoliv, měli byste vědět, že jeho tajemství znáte již dlouhou dobu.