V devíti z deseti případů z celýho srdce nenávidím předělávky svejch oblíbenejch písniček. Na Bruce Springsteena, Billyho Joela, Johna Lennona, Eltona Johna, Suzanne Vega a spol. se prostě nesahá a šmitec.

Tohle je ale ten desátej případ. Protože vzít si na triko dvojalbum těch největších hitů minulýho století a všechny je přetextovat na songy, ve kterých je každá druhá fráze: “mý péro”, je bez diskuse absolutní vrchol současnýho dadaismu a dekonstruktivismu zároveň.

Jasně, už teď má určitě nějakej strašně dospělej a světaznalej moralista nakročeno mi vysvětlit, že tenhle záchodovej humor může připadat vtipnej tak možná nějakýmu zaostalýmu a uhrovatýmu středoškolákovi, kterej ani pořádně neví, co s tim svym pérem vlastně dělat.

A na to já mám jedinou odpověď: “Mý péro!”