Trans gameři hledají podporu u herní komunity

Matt Baume mluví s transgender hráči o jejich oblíbených hrách, postavách a o herní komunitě, která jim pomohla uzavřít mír s jejich rodinami, přáteli i s jejich genderem.

James Prost se nedávno přistěhoval do Seattlu, byl čerstvě vyoutovaný jako trans a skoro nikoho ve městě neznal. Cítil se sám, proto se rozhodl spojit se členy místní herní komunity, které poznal na Instagramu: “Nesnáším, že si musím sám píchat testosteron,” napsal.

Videos by VICE

“Můžeš se stavit u nás, poznat mého partnera a mě,” nabídl mu kamarád. “Protože můj partner dává injekce mně.”

Vznikly z toho pravidelné čtrnáctidenní testosteronové dýchánky, po kterých vždycky hráli deskovky. “Bylo to v době, kdy jsem si nebyl jistý, jestli můžu pokračovat v usilování o operaci,” řekl Prost pro VICE. “Od pondělí do pátku jsem tančil mezi doktorama a pojišťovacíma společnostma, aby všechno vyšlo. Ale sobotní večery jsem nechal pracovat kostky. Pomohlo mi to uvolnit napětí, když jsem si jako barbarský vlkodlak prodíral cestu skrze dračí kult.”

Po čase se Prost stal součástí jejich domácnosti a s podporou svých spoluhráčů se o pár týdnů později vydal na operaci.

Transgender lidé se často necítí doma ve svých biologických rodinách nebo dokonce ani ve svých tělech. Ale mnohým z nich hry a komunity, které je hrají, dokázaly poskytnout nečekaně silnou sociální podporu. Ať už přes onlinovky, skutečná setkání nebo livestreaming, trans hráči jsou propojeni v daleko větší míře, než tomu bylo doposud – a tím, jak se propojují, dokáží i lépe porozumět sami sobě.

“Mnoho vašich schopností, jak se identifikovat, pochází od ostatních lidí,” říká Dr. Adrienne Shaw, asistentka profesora na Temple University. “V sociálních situacích formujeme naši identitu. Co znamená být žena, co znamená být gay, co znamená být gamer.”

Zatímco hry mohu být prostorem pro experimentování s genderem a genderovými rolemi, mnoho trans hráčů objevilo větší herní komunitu, která jim pomohla s jejich změnou, s vyrovnáním se s reakcí rodiny i v tom, jak sami sebe přijmout, ať už najdou komunitu skrze hraní her nebo aktivity přilehlé ke hrám, jako jsou cony nebo livestreaming.

Najít takovou komunitu je často výzvou. Nedávno čelili herní vývojáři pracující pod jménem Beamdog kritice za to, že do rozšíření hry Baldur’s Gate přidali trans postavu. Tahle negativní reakce zesílila pocit, že transgenderové postavy nejsou vítané ve hrách a transgenderový hráči také ne.

“Když hraju onlinovky, není mi příjemné uvést svou genderovou identitu, protože mám pocit, že je tu stále mnoho jedu a obtěžování,” podotýká Jude Jackson, hráč z Kalifornie.

Když se představí jako žena, je vystaven sexuálnímu obtěžování a vysmívání se jeho genderu. Po jeho změně se tahle mysogenie proměnila v transfobii. Byla to izolující zkušenost. “Mám spoustu problémů se svým tělem, mám nadváhu a jsem trans,” vypráví. “A to vede k sociální fobii.”

Jeho izolace se začala vytrácet, když ho poznal herní postavy bez genderu, jako jsou třeba roboti z Portal 2. Identifikováním se s postavami nezatíženými mužskými a ženskými rolemi pomohlo Jacksonovi cítit se sebevědoměji ve vyjádření sebe sama a následně mu to pomohlo spojit se s dalšími queer hráči. GaymerX, herní con v jižní Kalifornie zaměřený na LGBTQ, organizoval velkou skupinu cosplayerů s dalšími Portal fanoušky. Ve skupině přátel oblečených jako různí bezgenderoví roboti, našel svůj únik z úzkosti a koncem dne si vybudoval kuráž k tomu, aby se ke cosplay průvodu přidal.

Jak se zlepšuje viditelnost trans komunity v herním prostředí, objevily se nové vzory, které mohou mladší generace povzbudit k tomu, aby přijali sami sebe.

Herní žurnalistka Sabriel Mastin nedávno vystoupila na panelu herní konference PAX East, kde prožila náhlý záchvat syndromu falešné identity – úzkost, že vaše úspěchy jsou relativně nepodstatné. “Co tady dělám,” pomyslela si, když její kolegové-panelisti vyjmenovávali svoje obdivuhodné kvalifikace. Připadala si kompletně nedůležitá, když se nadkláněla nad mikrofonem. “Píšu o videohrách.”

Někde uprostřed svého panelu se Mastin rozhodla promluvit o něčem, o čem normálně nemluví a začala popisovat své zkušenosti trans ženy v herním prostředí. “Neuvědomila jsem si, jak moc jsem to uvnitř sebe potlačovala. Musela jsem si dát pauzu a chytit sebe samu, do očí mi šly slzy.”

Panelista jí objal a dav tvořený stovkami hráčů propukl v aplaus. “Byl to úžasný pocit. Můj příspěvek byl o tom, že jsem se znovu vyoutovala.”

Po panelech se kolem Mastin shromáždil dav. “Díky za otevřenost,” řekl jí účastník se špičatým účesem ve flanelové košili.

“Když jsem vyrůstala, ráda jsem koukala na lidi, kteří mě reprezentovali,” říká a připomíná, jak podstatné pro ni bylo hrát za silnou ženu jako je postava Samus ze hry Metroid. “A náhle jsem byla v pozici, kdy jsem já byla ta, která reprezentovala někoho jiného.”

Udržování veřejného povědomí vypůjčuje mnoho trans hráčům pocit propojenosti a posiluje jejich postavení. Cetine, která je známá jen pod jedním jménem, vysílá živě svoje herní session. “Je to možnost, jak vstoupit do prostoru, který je dominantní převážně pro bílé hetero muže.”

Při hře Cetine odpovídá na zprávy od svých queer diváků. Nedávno vyjádřil mladý gay obavu, že když půjde na operaci, tak by ho jeho přítel mohl přestat milovat. Cetine se dokázala s jeho strachem identifikovat a doporučila mu, aby zvážil své vlastní potřeby. “Pokud tě nemiluje, někdo jiný bude,” poradila mu.

Cetine, která vyrůstala v malé kalifornské vesničce, tuhle větu slyšela až mnohem později ve svém životě. Nyní cítí potřebu používat kanály, které má k dispozici k tomu, aby oslovila mladší hráče, kteří jsou jako ona.

Díky možnosti experimentování s genderem relativně bez rizika, můžou být hry ideální místo pro trans lidi, aby se naučili něco o sobě a aby procvičili svojí identitu. Ale benefity hraní jsou daleko za hranicemi single playeru. Ve společnosti dalších hráčů můžou ti trans prozradit svou identitu a najít další, kteří jsou ochotní ji s nimi oslavovat.

Cetine, nyní profesionální modelka v LA, ráda hraje střílečky a strategické hry s dalšími ženami. “Moje skupina je plná ženských postav,” říká a poukazuje na svou oblíbenou hru Dragon Age. “Je zábavný chodit do hradů a ovládnout je se skupinou žen.”

Existuje ale styl her, kterým se vyhýbá – tajné mise, jako ty v Uncharted nebo v Metal Gear Solid, kde je hlavním úkolem hráče vyhnout se odhalení. “Nechci se plazit kolem,” říká. “Chci vítězit.”