Dneska si budeme povídat o kultuře roku 1985. Povětšinou stála pěkně za hovno. Na hudební scénu se dostali kašpaři z Guns n' Roses, stejně tak jako mizerná pseudo-experimentální kapela, která si začala říkat Radiohead. V kinech vládl Sylvester Stallone, respektive jeho Rambo dvojka a Rocky IV. Největší trhák ale byl Návrat do budoucnosti, kterýho jste minulej tejden měli plnej Facebook i Twitter. Ten film vcelku ušel, stejně tak jeho pokračování. Poslední díl už nestojí za řeč.

Co se ale týče videoher, rok 1985 byla naprostá špička. Stala se kupa zásadních věcí - tady jsou alespoň některé z nich.

Famicom od Nintenda - rodinný počítač - byl v Japonsku hit už od roku 1983. Až v roce 1985 se ale přepracovaná verze dostala do Států. Tenhle našedlá hranatá krabička, která se jmenovala Nintendo Entertainment System, se prodávala ne jako hračka, ale jako zábavní mašina pro celou rodinu. Na pulty se dostala v říjnu '85 a za pět let jej doma měla třetina amerických domácností. Ekonomický propad videoherního průmyslu ze začátku osmdesátých let byl u konce.

SEGA se oproti tomu v polovině osmdesátých let soustředila na arkádové automaty. Nekonečná rivalita s Nintendem, která znamenala tisíce hodin rozepří v tehdejším civilizovaném světě, ale začala s vydáním systému Mark III v Japonsku. SEGA se snažila přímo soupeřit s Famicomem a pro mezinárodní vydání předělala svoji konzoli na Master System. Ten dorazil do Evropy v roce 1987 a prodal víc kusů než Nintendo. Ve Státech se ale firmě nedařilo, tedy až do představení Genesis v roce 1989.

Než přišel naprostý průlom v podobě PlayStation, volba jakou konzoli si vybrat byla až do začátku devadesátek mezi Nintendem a SEGA. Mít doma jednu z těchto konzolí znamenalo koukat na druhý tábor skrz prsty. Časopisy i markeťáci běžně napadali konkurenci světlo světa tak spatřila první konzolová válka, která od svého počátku v roce 1985 těžko kdy skončí. Od té doby sice padla SEGA, ale na trhu se objevili noví hráči.

Videoherní automaty jako Hang-On a Space Harrier se objevily v roce 1985 a čtvrťáky v nich mizely rychleji než koblihy ve strážmistru Wiggumovi. Zajímavých arkád vyšlo ten rok víc, třeba legenda, stojící u zrodu stříleček Gradius od Konami a Paperboy s Gauntletem od Atari. Ty čekal i obstojný port na konzole. Jen málo arkád ale nabízelo motorku v životní velikosti, na které jste se při hraní nakláněli ze strany na stranu. Hang-on přinesl přesně to a proto byl nejúspěšnější. O čtrnáct let později to zopakoval designér Yu Suzuki do svojí adventury Shenmue. Nebylo to takový, jako před lety, ale míň z toho taky bolely koule.

Jestli jste doma měli v rozmezí konce osmdesátek až začátku devadesátek počítač, dost možná to byl Commodore Amiga. Alespoň spousta mých kámošů ho měla. Mezi zahájením prodeje v roce 1985 a jeho ukončením 1996 vyšla spousta modelů. Ten úplně nejpopulárnější byl model 500, kterej jsem spolu s 1200 měl doma. Vsadím se, že jsme ten první vybrali, protože existovala možnost, že bych na něm dělal domácí úkoly. Jenže Amiga byla především herním počítačem s plejádou naprostých klasik 16bitové éry, z nichž se spousta nikdy nedostala na konzole (nebo jen ve špatným portu). Speedball 2, The Chaos Engine, Lemmings, Sensible Soccer, Moonstone, The Secret of Monkey Island, Cannon Fodder, Turrican II, Alien Breed, Populous, Syndicate. Vlastně i Deluxe Paint II, co jsem s ním strávil hodin. Amiga se stala základem mojí gamerský identity, víc než kterákoliv konzole. Dík, táto.

Nejspíš vůbec nejlepší hra na světě. Záleží na tom, koho se zeptáte, žejo. Super Mario Bros od Nintenda z roku 1985 však byl naprostým trhákem co se týče prodejů a co do prodejů nebyl pokořen až do roku 2008 (v současnosti je to pátá nejprodávanější hra všech dob). V Londýnský VICE kanceláři jsme podnikli menší průzkum, který ukázal, že dnešní hráči mají problémy dokončit level 1-1. Lamy.

Nicméně, lepší dokolečka umírat rukou bosse Goomba grunt, než trpět při filmové adaptaci.

Budiž vám odpuštěno, že jste jaktěživ neslyšeli o Yie Ar Kung-Fu. Bez týhle bojový pecky od Konami bychom ale nikdy neměli Street Fighter II, Mortal Kombat nebo Eternal Champions (ticho, byl to nářez). Na automaty vtrhla hra na jaře 1985 a na podzim už byla na evropských počítačích. Nakonec se stala druhou nejprodávanější hrou roku 1986 napříč všemi platformami v Británii. Yie Ar hráče zkoušela řadou unikátních nepřátel, přičemž každý z nichž měl svůj osobitý styl boje s občasným využitím střel. To zní vcelku obyčejně, avšak objevilo se to až právě v této hře. Ve stejné době vyšel i Karate Champ, sám si na to ale nevzpomínám. Yie Ar byl naopak všude, nejspíš máte ještě kopii někde zahrabanou na půdě.

A je to tak dobře. Chci říct - ten ovladač … to vážně? Na čem ti vývojáři frčeli?