Příběh stanů

Taky vždycky když jste na nějakým festu, tak čumíte a nechápete jak někdo dokáže z obyčejného stanu vykouzlit něco co se podobá spíš Blobu od Kaplického, pyramidě nebo spíš něco obalené v igelitu.
Když jsem se ráno domotal z Urban Wavu do kempu, tak jsem asi ještě hodinu chodil mezi stany a byla to asi nejlepší zábava z celýho festivalu. Některý tvary nebo vzorné holky, které v 9 ráno už popíjely čaj z termosky a četli si knížku, mě celkem prodloužily život, dlouho jsem se tak nezasmál. Po návratu do stanu, když jsem ještě nějak nemohl usnout jsem přemýšlel, že vlastně Češi jezdí na festival ani ne tak kvůli hudbě, ale hrozně je baví kempovat. Koupit si basu bráníků, našejkovat sklepmistra s colou a prohodit pár zdvořilých slov se svými stanovými sousedy (popřípadě získat stanový respekt v jejich stanovém neighborhood). Teprve potom až jsou všichni úplně sundaní se jdou podívat do areálu festivalu, ze kterého si vlastně vůbec nic nepamatují. Jediné co tak většině návštěvníků zůstane v paměti je vlastně teda jenom to kempování. Takže příští rok zakládám „Kemping Festival“, kde prožijete 5 dní ve stanu (nebo v blízkém okolí stanu) a každý stan bude mít své vlastní rádio.